Petříček: Dáváme větší váhu promluvám Fica k voličům než tomu, co reálně dělá na půdě EU nebo NATO

Slovenský prezident Pellegrini uvedl, že chtěl dát cestou do Česka také najevo, že jsou vztahy mezi zeměmi na „nejvyšší možné úrovni“. Máte také takový dojem?

Ve vzájemných vztazích je dnes celá řada ožehavých témat a propisuje se do nich zejména domácí politika obou zemí, což jim rozhodně neprospívá. Návštěva prezidenta Pellegriniho ale vyznívá tak, že je na úrovni obou prezidentů zájem o navázání korektních vztahů a chtějí přispět ke smířlivějšímu tónu v současné atmosféře. Zejména na úrovni čelných představitelů vlád to stále ještě trochu jiskří.

Což bylo opět vidět, když premiér Petr Fiala řekl, že zatím nevidí důvod k obnovení mezivládních konzultací, na což mu z Bratislavy vzkázali, že se chová neuctivě. Premiér vysvětloval, že to tak nemyslel. Současně slovenští vládní politici začali kritizovat českou policii a vládu, že netrestají schvalování atentátu na premiéra Roberta Fica na internetu. Jsou to mediální zkazky, nebo je vzájemná antipatie už příliš silná?

Je tam značná antipatie a mezi klíčovými představiteli na obou stranách chybí zřejmě i mezilidská chemie. Je to dáno i tím, že obě vládní strany do značné míry svou rétoriku a komentování témat směrují k vlastním voličům, což může být cesta, jak mobilizovat svoji podporu. O tom, že tam jsou sporné otázky, není debat. Některá mediální vyjádření Roberta Fica nenechávají ani řadu bezpečnostních expertů klidnými. V praktické rovině je ale potřeba vnímat, že slovenská vláda dělá pragmatické kroky.

Ve vztahu k válce na Ukrajině po setkání prezidentů zaznělo, že se český a slovenský pohled na věc zas tak moc neliší. Problém byl v interpretaci vyjádření nebo rozporu v mediálních prohlášeních a praxi. Opravdu šlo o nepochopení vzájemných postojů?

V otázkách národní nebo evropské bezpečnosti není vysílání signálů, které blízké partnery a spojence znervózňuje, úplně šťastné. Dnes se zástupci slovenské a české vlády nemohou shodnout především v otázce zahraniční politiky. Navzdory tomu, že rétorika slovenských politiků, hlavně Roberta Fica, o válce na Ukrajině, vede k povytaženým obočím u řady českých představitelů, tak realita je mnohem pragmatičtější.

Podívejme se například na obsah společného prohlášení slovenské a ukrajinské vlády, kde slovenská vláda jasně označila, kdo je agresor. Možná reagujeme na slovenskou rétoriku příliš citlivě a možná dáváme větší váhu tomu, jak mluví Robert Fico ke svým voličům, než tomu, co reálně dělá na půdě EU nebo NATO.

Jak se může s Petrem Pellegrinim dynamika česko-slovenských vztahů proměnit?

Je to můj osobní názor, ale Peter Pellegrini je zkušený a pragmatický politik. Myslím, že bude mít zájem udržovat s naším prezidentem korektní vztahy a přispívat ke zlepšení atmosféry ve vzájemných vztazích. Druhá věc je, že jsou zde nějaké osobní preference.

Bylo to první setkání mezi oběma prezidenty a myslím, že proběhlo standardně. Oba měli snahu ukázat na to, co nás spojuje, ne co nás rozděluje, a že se dá mluvit i o citlivých tématech. Ani Petr Pavel, ani Peter Pellegrini ale nemohou zásadněji ovlivnit vztahy mezi premiéry obou zemí. Mohou vytvářet lepší atmosféru, aby se mezivládní vztahy vrátily k normálu nebo minimálně k pragmatické rovině.

Jakou roli v tom všem může sehrát bývalý prezident Miloše Zeman, který byl na Pellegriniho inauguraci a slovenský prezident ho navštívil i při návštěvě v Česku?

Jak Petr Pavel, tak Peter Pellegrini se netají tím, že mají blízko k předchůdcům svých protějšků. Náš prezident má blízko k bývalé prezidentce Zuzaně Čaputové. Naopak prezident Pellegrini má velmi úzké a přátelské vztahy s Milošem Zemanem. Ukazuje to, že je mezi předchůdci lepší chemie, než v současnosti panuje mezi českými a slovenskými politiky.

Slovenský prezident na otázku, zda by slovenská armáda pomohla napadenému Polsku, řekl, že by mohlo být limitem to, že nemají vojáci potřebnou techniku. Jak tuto reakci číst?

Považuji ta slova za nešťastná. Je otázka, jak by vypadala praktická pomoc v případě napadení našeho spojence v Severoatlantické alianci. Druhá věc je politická vůle, která hraje klíčovou roli v naší společné snaze odstrašit případné agresory. Takovéto signály mohou snahy o odstrašení oslabovat.

Myslím, že bychom měli projevit jasný závazek, že očekáváme pomoc našich spojenců v případě, že bychom byli napadeni, stejně jako my jsme připraveni jim pomoci podle našich možností.