Článek
Ta by ale měla odrážet znalostní úroveň žáka, nikoli jeho přístup k výuce, který by se měl podle odborníků řešit jinak. Takové pětky jsou nejen nespravedlivé, ale i demotivující, shodují se. Navíc podle nich svědčí jen o příliš jednoduchém řešení problémů.
„V tomto případě mi připadá ohodnocení známkou pět velmi neefektivní, protože v podstatě ten žák není hodnocen za výkon, ale za přístup,“ řekla Právu expertka na klasifikační systémy v Národním ústavu pro vzdělávání Simona Šedá.
„Domnívám se, že tento stupeň hodnocení by měl zohledňovat, jak se žák popral s obsahem úkolu. Ale pokud obsah není zpracován, tak si nejsem jistá, zda to lze hodnotit,“ dodala Šedá.
Připomněla však, že hodnocení je plně v kompetenci školy. Pokud tedy škola uvede například v klasifikačním řádu, že za nesplnění domácího úkolu je nedostatečná, a žák je o tom předem informován, pak proti tomu zřejmě nelze protestovat.
Třikrát a dost
Podle dětského psychologa Miroslava Hudce mají učitelé rázný postup v těchto případech prostě zažitý. „Že dítě dostane pětku, když nedonese úkol, to je stará česká tradice. To jsem zažil i já coby žáček. Dá se o tom diskutovat, ale co se týče zapomenutých pomůcek, to už vůbec nechápu. Když se bavím s učiteli, tak říkají, že to je jakýsi razantní způsob, jak tomu žáčkovi cosi připomenout,“ řekl Právu Hudec.
Pokládá to za zjednodušování práce. Podle něj by si měl učitel s dítětem nejprve sednout a debatovat, z čehož prý často plynou zajímavé informace.
To je největší trest, když ho nechám úkol vypracovat po škole a on nemůže jít domů s kamarády
Popsal i častou situaci, kdy dítě úkol zpracovaný má, ale zrovna nemůže rychle najít sešit, učitel na něj doráží s tím, že na něj všichni čekají, a žák pak najde únikovou cestu v tvrzení, že úlohu nesplnil. „Pětka je zkrátka taková reakce, jak něco neřešit. A z toho mohou plynout další problémy, které se pak řeší u nás v poradně,“ uvedl Hudec.
Podle něj to nejvíce postihuje spíše slabší jedince, kteří podobné přestupky mohou dělat třeba i kvůli sociálnímu znevýhodnění. „Když je to jedna pětka v žákajdě vedle druhé, tak to nemá žádný smysl,“ dodal.
Zůstat po škole je větší trest
Většina ředitelů a učitelů oslovených Právem ale nepřipouští, že by se k „jednoduchému řešení“ uchylovala. Opět se ale potvrdil tvořivý duch kantorů. Například učitel dějepisu Tomáš Krtek ze Zlína má několik polepšovacích nástrojů. Podle něj je domácí úkol součást výuky a i nošení pomůcek svědčí o tom, jak se dítě připravuje na hodinu. „Většinou mu dám ještě jednu šanci, třeba mu zadám další úkol. Pokud se mu ale něco takového stane třikrát, dávám pětku,“ říká.
Co však učiteli funguje, je zanechání žáka po škole. „To je největší trest, když ho nechám úkol vypracovat po škole a on nemůže jít domů s kamarády,“ vysvětlil Krtek. Získal si pro to souhlas většiny rodičů.
Na jiných školách také odmítají známkovat razantně nesplnění úkolu. Většinou rovněž trestají pětkou anebo výchovně – poznámkou – v případě recidivy.
Například ředitelka ZŠ Bukovina na Blanensku Jana Havelka uvedla, že za neplnění úkolů je u nich jen „malá pětka“, která se nemůže na celkovém hodnocení odrazit.