Pět let od povodní: Paní Šrámkové ze Zálezlic vzala povodeň dům i zdraví

Zatímco voda v roce 2002 zdecimovala budovy a majetek a obec prakticky srovnala se zemí, ta v roce 2013 se na místních, kteří měli stále v paměti minulou pohromu, podepsala hlavně zdravotně.

O svůj dům i všechny své věci, které v něm zůstaly, přišla v roce 2002 rodina Jany Šrámkové. Stavba nával vody tehdy neustála. „Ten dům se prostě rozpadl a věci, co tam byly, byly zasypány. Pak přijel buldozer a všechno uklidil,“ popsala Novinkám své vzpomínky Šrámková.

Po povodních nějaký čas rodina přespávala u příbuzných a známých. Touha mít znovu kde bydlet je hnala dopředu, podle Šrámkové však museli trochu improvizovat, nová stavba měla být původně garáž. „Měla jsem zafixováno, že chci bydlet co nejdříve. Dokonce se mi stávalo, že jsem šla po městě a měla jsem vztek, že lidi mají kde bydlet a já ne. Bydlíme tak v garáži, ale hlavně že bydlíme,“ přiznala. Změny zaznamenala i výška základů provizorního bydliště, která vystoupala skoro na jeden metr.

To je nakonec zachránilo v roce 2013. Paní Šrámková s hrůzou čekala, zda jí voda smete i dočasný příbytek. „Kdybychom zůstali u původního základu, ten by byl přízemní a my bychom byli vytopeni,“ dodala s tím, že i vnitřek domu mají méně zařízený, aby případná povodeň nadělala co nejméně škod.

Co však před vodou paní Šrámková neochránila, bylo její zdraví. „Na tom zdraví se povodně podepsaly. Když odmyslím bolesti kloubů, tak jde hlavně o psychiku, takže jsem nakonec skončila v invalidním důchodu,“ přiznala s tím, že dodnes bere léky a je navíc v péči psychologa. Přesto podle ní čas alespoň trochu vzpomínky otupí. „Ale občas se to vrátí. Není to nic dobrého, když vám to sebere barák se všemi věcmi a pak nakonec i zdraví,“ dodala.

Když v roce 2002 přežily Zálezlice, které leží jen pět kilometrů od soutoku Labe a Vltavy, pohromu, jež tehdy zničila na dvě třetiny obce, rozhodli se místní nepodlehnout zoufalství a obec vybudovat znovu. Škoda v obci přitom přesáhla 200 miliónů korun. Zálezlice tehdy přišly o sto dvacet jedna budov. „Hlavně to padalo kvůli materiálu. Byly to domy ze starých vepřovic, což je jen oplácaná hlína, při styku s vodou se okamžitě mění v bláto,“ vysvětlil starosta Zálezlic Jiří Čížek.

Přesto by se dalo říct, že tehdy pohroma měla i pozitivní stránku. Po povodních obec zdobí převážně novostavby a nové povrchy komunikací, postavila se zde čtyři dětská hřiště, zázemí pro myslivce či pro cyklisty a obec zrekonstruovala fotbalové hřiště.

Místní také věděli, že se musí na budoucí velkou vodu připravit. Začali s výstavbou jedněch z nejpropracovanějších protipovodňových opatření v Česku. Pak přišel rok 2013 a Zálezlice, těšně před dokončením protipovodňového valu, zalila voda znovu.

„Hladina tehdy byla nižší, ale voda byla dravější. Bylo to i kvůli tomu, že jsou postavené hráze v Praze, kde voda vysloveně profičí, zrychlí a u nás se pak rozlévá,“ popsal Novinkám starosta Čížek. Rozestavěný val tehdy zmírnil dopady škod alespoň částečně.

Dnes už mají v obci jedno z nejpropracovanějších protipovodňových opatření v Česku hotové, místní však doufají, že ho nikdy nebudou muset využít. Ochránit by mělo nejen majetek, ale i zdraví obyvatel. Další povodně by pro některé mohly být už neúnosné.

S dostavěnou hrází jsou už v obci připraveni i na velkou vodu. Tedy až na Kozárovice, jež jsou jednou ze dvou městských částí Zálezlic, které z technických důvodů valem ochránit nelze. Místní však mají k dispozici alespoň náhradní řešení.

„Vymysleli jsme pro ně protipovodňové sklady, kam si lidé mohou věci vystěhovat a potom si je postupně brát zpátky,“ vysvětlil Čížek. Obec netrápí bleskové povodně a vždy zde vědí o přicházející vlně dopředu. „Je to věc, kterou v České republice zatím nikdo nestavěl. Doufáme, že ji nikdy nepoužijeme,“ uzavřel.