Článek
Pro Marcelu vše začalo v roce 2012, v té době už měla s manželem dvě vlastní děti. Tehdy se začalo mluvit o novele zákona o náhradní rodinné péči, kterou chystalo ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Jaromíra Drábka (TOP 09) a která zavedla institut přechodné pěstounské péče.
Začala sledovat informace, chtěla být u toho. „Věřila jsem, že dětem je nejlépe v rodině, ač třeba jen v dočasné,“ říká Marcela, která se rozhodla, že i ona dětem pomůže usnadnit už tak dost složitý start do života.
Přechodní pěstouni dostanou více peněz
V lednu 2013, kdy novela oficiálně vstoupila v platnost, si s manželem podali žádost a v srpnu se stali přechodnými neboli profesionálními pěstouny. V přechodné pěstounské péči se v těchto dnech v ČR nachází zhruba šest stovek dětí.
Starším dětem se domov hledá hůře
„První miminko byl chlapeček, brali jsme si ho rovnou z porodnice. Ve třech měsících jsme ho předávali do nádherné adoptivní rodiny. Teď je z něj už předškolák,“ vzpomíná. Většina dětí, o které s manželem pečovali, putovala z jejich náruče k adoptivním rodičům nebo k dlouhodobým pěstounům. Jedno z nich se vrátilo k biologické matce.
Pomáhalo mi vzpomenout si na větu, kterou jsem slýchala při školení: ty děti se neprosily, aby u nás mohly být, proto nečekej vděčnost,
„Maminka chtěla dát holčičku k adopci, ale nakonec si to rozmyslela. Byl to těžký příběh, který nakonec dopadl krásně. Když u nás máma poprvé spala, byla to první noc, kdy malá neplakala. Obě jsme pak s manželem po rozhodnutí soudu odvezli k nim domů a já jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí tohoto příběhu,“ říká Marcela.
Kromě miminek pečovali manželé Tobiášovi také o tři sourozenecké dvojice. Mnohdy šlo o starší děti, které byly z různých důvodů odebrány z rodin. A čím starší dítě je, tím je péče těžší: k přechodným pěstounům přicházejí děti citově vyprahlé, často fyzicky zanedbané a podvyživené. Nevěří nikomu, natož nějakým cizím lidem, ke kterým je někdo přivezl.
Pěstounka Lenka Cingrošová: Miminko ke zdravému vývoji potřebuje milující náruč
„Občas jsme byli na dně. Pomáhalo mi vzpomenout si na větu, kterou jsem slýchala při školení: ty děti se neprosily, aby u nás mohly být, proto nečekej vděčnost,“ říká Marcela.
„Na přechodného pěstouna je navíc při přijetí staršího nebo jinak znevýhodněného dítěte vyvíjen neskutečný tlak v tom, jestli bude dítě vůbec kam dál předat. Čím starší dítě, tím klesá pravděpodobnost, že se pro něj najde rodina. Problém je to už i u pětiletých,“ upozorňuje.
Dítě může zůstat v přechodné péči maximálně jeden rok, a pokud se do té doby nepodaří, aby si jeho původní rodina upravila život a byla schopná se o něj starat (případně si je nepřevezme nikdo ze širší rodiny), přichází v úvahu ústavní péče.
Dlouhodobých pěstounů je málo
Umístění starších dětí, případně sourozeneckých skupin do adopce je totiž takřka nereálné. Nabízí se dlouhodobá pěstounská péče, tady se ale naráží na problém, že dlouhodobých pěstounů je stále málo. Navíc stále neexistuje centrální registr dětí a čekatelů.
Sociální pracovníci z krajů, které mají ohrožené děti v kompetenci, tak stále nemají informace o dětech potřebných k umístění a zájemcích o náhradní rodinnou péči v jiných krajích.
Po vzniku celorepublikové databáze žadatelů o pěstounství volá první místopředsedkyně pirátů Olga Richterová, která kvůli tomu interpelovala ministryni práce Janu Maláčovou (ČSSD). „MPSV odpovědělo, že o centrální databázi dlouhodobých pěstounů lze uvažovat. Evidentně na to není žádná vůle,“ řekla Richterová.
„Jak vůbec může paní ministryně tvrdit, že její resort podporuje dlouhodobé pěstouny, když ani nemá přehled, jak dlouho trvá, než se k nim dítě dostane, natož kolik z nich je volných a má kapacitu přijmout další děti?“ dodala.
Soudní škatulata s tříletým děvčátkem uťal až Ústavní soud
A právě tento nedostatek způsobil, že se manželé Tobiášovi nakonec museli „překvalifikovat“ na pěstouny dlouhodobé. Pro poslední dvě děti, dvouapůlletou holčičku a sedmiletého chlapce, které přijali do péče, nenašel kraj dlouhodobou náhradní rodinu. Navíc soud odmítl prodloužit předběžné opatření, díky němuž by mohly v přechodné péči zůstat, a Tobiášovým přišla zpráva, že budou muset obě děti předat do ústavu.
Nejlepší rozhodnutí
To však nechtěli dopustit. „Nedokázali bychom to. Nechat si je bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života,“ sdělila Marcela. Ukončili tedy pěstounství na přechodnou dobu a požádali o svěření dětí do dlouhodobé péče.
Po roce se biologické matce obou sourozenců narodila další dcera. Z porodnice šla rovnou do přechodné péče a manželé Tobiášovi se museli rozhodnout, zda zvládnou i další dítě. „Tentokrát jsme opravdu zvažovali, jestli na to máme kapacitu, ale řekli jsme si, že to dáme. A dáváme to.“
Osud dětí, které nemohou vyrůstat ve své rodině, není Marcele i nadále lhostejný. Založila proto spolek Spirit 2018 a je jednou z žen, které nafotily kalendář na rok 2020, který by měl pěstounskou péči a základní témata s ní spojená přiblížit veřejnosti a zbavit ji některých mýtů.
„S přechodnou pěstounkou Gabrielou Pošmournou jsme řešily, jak se u nás o pěstounské péči mluví. Veřejnost stále nechápe, proč je pro děti lepší žít v rodinách pěstounů než v ústavech a že se situace náhradní rodinné péče nelepší, spíš naopak,“ vysvětlovala Marcela, co ji k nápadu přivedlo. „Domluvily jsme se, že společně něco uděláme, a ona navrhla kalendář,“ dodala.