Článek
Stále více dětí se totiž dostává k pěstounům. Za pět let se počet dětí u nich zvedl z 6689 na 9771. To však nestačí. Hlavním cílem reformy bylo zajistit, aby děti zůstávaly u svých biologických rodičů nebo v jejich širších rodinách.
Stává se totiž, že o dítě přicházejí jen kvůli finančním problémům, z nichž přitom lze za pomoci státu vybřednout. Mezitím se ale pouto rodičů s dítětem zpřetrhá.
Zůstávají i u prarodičů
„Po roce 2012 je snaha nechávat děti co nejvíce v jejich rodinách, řada dětí putuje do takzvané příbuzenské pěstounské péče. Tedy neskončí v ústavech, ale jsou například u svých prarodičů, tedy v přirozeném rodinném prostředí, které znají,“ sdělil Právu mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) Petr Habáň.
Ke skokovému poklesu dětí v ústavech došlo v roce 2013. Tehdy vešel v platnost zákon, který upřednostnil umisťování dětí do pěstounské péče před péčí ústavní. Ve stejnou dobu se zvýšil také počet dětí svěřených pěstounům.
Habáň ale připustil mezery v preventivní péči o rodiny v krizi. Z celkového objemu osmi miliard určeného na ochranu práv dítěte jde na prevenci a práci s rodinou zhruba 1,5 miliardy. „Byli bychom rádi, kdyby bylo asi 50 procent všech prostředků investováno do prevence, která je efektivnější a pro dítě citlivější než radikálnější zásahy,“ uvedl Habáň.
Problémový výběr pěstounů
Kritiku však vyvolává někdy unáhlený výběr přechodných pěstounů. Ti mají za úkol postarat se o dítě kdykoliv, okamžitě a na přechodnou dobu, než se pro ně najdou „rodiče“ v rámci dlouhodobé pěstounské péče či jiné řešení. Za to pobírají stálou mzdu 20 tisíc korun.
Jenže to podle bývalé šéfky Fondu ohrožených dětí Marie Vodičkové přilákalo i nedůvěryhodné lidi. Podle ní jsou sociální pracovníci pod tlakem přechodné pěstouny verbovat, i když jim nevěří. Nahlas to však prý nikdo říci nechce.