Článek
„Politiku pořád sleduji, a když mě něco napadne, napíšu článek do novin a také se věnuji vinařství v Kutné Hoře,“ svěřil se Právu.
Před dvěma lety koupil polovinu vinařství v Kutné Hoře, kterou provozuje rodina Rudolfských. Ti zde už dvacet let pěstují vinnou révu na pozemcích, které – s padesátiletou komunistickou přestávkou – už 200 let patří rodu Schwarzenbergů.
Lila Schwarzenbergová o svém otci: Jsme, jací jsme, někdy je to trochu boj
Firmu Vinné sklepy Kutná Hora založil v roce 2002 Stanislav Rudolfský a nyní ji vede jeho syn Lukáš. „Začali jsme od nuly. Tatínek si pronajal čtyři hektary a pak jsme mu se sestrou začali pomáhat a zdá se, že jsme se v tom našli,“ řekl Právu Lukáš Rudolfský.
Jejich filozofií je vyrábět biodynamické víno bez chemických přípravků. „Nepoužíváme chemii ani ve sklepě, ani na vinici, proti plísním máme extrakty z bylin, které si sami vyrábíme,“ pochlubil se Rudolfský.
Vyznám se ve vínu, o vinařství mám tušení, ale vinař nejsem, proto jim do práce nekecám
Výluhy dělají například z kopřivy, šalvěje a dalších bylinek, v objevování nových kombinací jim pomáhají v Brně na Mendelově univerzitě.
Přírodní postupy oceňuje i Schwarzenberg. „Sledoval jsem Rudolfské i jejich víno dlouho a líbilo se mi, že pracují nejpřísnější Demeter metodou stejně jako můj oblíbený vinař v Rakousku, od kterého jsem kupoval vína po desetiletí,“ poznamenal Schwarzenberg. Do vinařství jezdí každý měsíc, nejen aby si vyzvedl pár láhví vína, ale aby si s vinaři popovídal o práci i o životě. „Vyznám se ve vínu, o vinařství mám nějaké tušení, ale vinař nejsem, proto jim do práce nekecám,“ řekl.
Ročně vinařství vyrobí okolo sta tisíc litrů vína. „Veškerou produkci lahvujeme a snažíme se prodat v regionu, ale přemýšlíme i o tom, že začneme exportovat,“ poznamenal Rudolfský. Během covidu byl odbyt horší, protože do Kutné Hory přijelo mnohem méně turistů. „Zájem o naše víno ale rok od roku roste, protože po něm nebolí hlava. A když lidé přijdou na to, že mohou vypít lahev nebo dvě a nic jim ráno není, tak se rádi vracejí,“ řekl Rudolfský.
Pozemky od vítěze nad Napoleonem
Rána bez kocoviny kvituje i Schwarzenberg. „Byl u mě na Dřevíči mejdan party lidí, kteří se mnou dělali prezidentskou kampaň. Přivezl jsem tam víno z Kutné Hory a několik z nich se solidně ožralo a pak se divili, co to je za víno, že ráno neměli bolehlav,“ zavzpomínal.
A se smíchem dodal: „Nejen že Rudolfští dělají dobré víno, ale jejich krabice od vína vstoupila do dějin. Doktor Rath v ní totiž přenášel miliony, když byl zatčen policií.“
Zajímavá je i historie pozemků, na kterých jsou vinice. Přes šest set let na nich hospodařili cisterciáci ze sedleckého kláštera. Po napoleonských válkách jejich statek získal polní maršál Karel I. Filip ze Schwarzenbergu. „On sice vyhrál nad Napoleonem, ale byl strašně zadlužený, protože jako vrchní velitel spojeneckých vojsk, velvyslanec v Petrohradě a Paříži musel žít na hodně vysoké úrovni a vše platit ze svého,“ vypráví Schwarzenberg.
Nelituji, že jsem se vrátil domů a šel do politiky, říká končící Schwarzenberg
Rakouský císař František mu chtěl pomoci a za jeho služby mu věnoval obrovské pozemky v dnešním rumunském Banátu. To bylo ale daleko a vyžadovalo to značné investice, na které maršál neměl. „Proto se domluvil s náboženským fondem a vyměnil to za statek v Sedlci, který patřil původně cisterciáckému opatství, které zrušil císař Josef II.,“ poznamenal.
V sedleckém statku hospodařil ještě Schwarzenbergův otec, po roce 1948 mu byl s ostatním majetkem zkonfiskován. Na pozemcích vyrostlo třeba kutnohorské sídliště. Po roce 1989 dostal Schwarzenberg nezastavěné pozemky zpět. Mezi nimi bylo okolo 45 hektarů různých svahů, na kterých postupně vyrostly vinohrady, jeden na krásném místě u chrámu sv. Barbory.