Pekarová: Nemůžeme už žít nad poměry a nezdravě zvyšovat platy

Zodpovědnějším hospodařením. Babišova vláda jenom za předchozí dva roky byla schopna nasekat dluhy za více než 800 miliard korun. Jen obsluha dluhu, tedy úroky, vyjdou ročně na desítky miliard. Proto jsme museli už letošní rozpočet udělat úspornější, i když to bylo za cenu toho, že se třeba muselo zastavit i tak rychlé zvedání platů ve veřejné sféře. Zkrátka časy jsou hodně zlé a my musíme nebezpečný trend zadlužování zastavit.

My jsme se zavázali v programovém prohlášení vlády, že nechceme brát lidem víc peněz z jejich kapes, takže zvedat daně nechceme.

Nejnovější zpráva NKÚ jasně říká, že velká část výdajů v rozpočtu v předchozím roce byla vládou Andreje Babiše určena na věci, které nesouvisely s covidem. Je z toho jednoznačně patrné, že problém je na výdajové stránce, ne na příjmové. Bývalá vláda rozjela rozdávací eldorádo. Neřešila, kde se na to vezme v budoucnu, a dělala to na dluh. My nechceme tak vysoké zadlužení, ale také nechceme ani lidem brát víc peněz z peněženek. Řešit to proto budeme na výdajové stránce.

Začnu opačně. Šetřit nemůžeme na obraně. To je teď úplně evidentní. Ale musíme šetřit v ostatních v oblastech. Chceme štíhlejší a efektivní stát. Chceme zrušit celou řadu agend, které jako např. EET zaměstnávají desítky či stovky úředníků. Ty stát pak nebude potřebovat.

EET tolik do rozpočtu nepřispívalo, ani to nenarovnalo trh, jak slibovali, protože pro část podnikatelů to nebylo zavedeno. Na všech ministerstvech se určitě najdou rezervy, protože všude bobtnala byrokracie. Když ji omezíme, tak to samo o sobě přinese úspory.

Ale jasně, není to jediná oblast. Budeme si muset zvyknout na to, že jsme v nelehké, tíživé situaci a nemůžeme si dovolit žít nad poměry, tak jako se žilo dosud, kdy se zvedaly důchody a platy ve veřejné sféře rychleji, než se zvedaly v soukromé. Pak nastával nezdravý jev, kdy životní úroveň těch, kteří nejvíce platí provoz státu ze svých daní, se zvyšovala pomaleji než těch, kteří jsou soukromým sektorem placeni.

Když stát bude zaměstnávat méně lidí, tak si může dovolit ty, které zaměstnává, zaplatit kvalitněji. Stát už zaměstnává skoro půl milionu lidí a naším cílem je to číslo zmenšit.

Určitě to není otázka armády, učitelů nebo zdravotních sester, ale úřednického stavu.

Měla jsem na mysli příspěvky nad rámec standardní valorizace penzí. To bylo ze strany ANO jen všimné pro významnou voličskou skupinu. To si státní kasa v takovéto míře nemůže dovolit právě proto, aby bylo na valorizace i do budoucnosti.

Zákonné valorizace samy o sobě i víckrát ročně zohledňují, že se rapidně zvyšují ceny, a to samozřejmě bude pokračovat a má to tak být. A totéž s životním a existenčním minimem, které se zvedlo od 1. dubna, tak aby se zvýšily dávky, aby ti, kteří jsou potřební, kteří jsou v tíživé situaci, naopak na dávky dosáhli.

Tu větu hlavně hnutí ANO vytrhlo z kontextu. Řekla jsem, že stát se má postarat o rovná pravidla, aby se lidé o sebe a své blízké mohli co nejlépe postarat sami. Není důvod, abychom od státu očekávali, že se úplně o každého postará v tom smyslu, jak chce hnutí ANO, které se stále více ukazuje jako velmi levicové. A chápu, že takový pravicový přístup je musí štvát.

Podle mého platíme daně proto, aby fungovaly služby státu, záchranná sociální síť pro potřebné, aby stát zajistil naše bezpečí, ale všechno ostatní, co se týče vlastního živobytí, má být na lidech. Každý, kdo může pracovat, se má postarat o sebe i o svoji rodinu. Je to přirozené a je to model, který tady funguje po desetiletí.

Řekla jsem to v reakci na ty, kteří vytvářejí dojem, že by stát měl o každého pečovat. To není nic asociálního, co říkám, ale není to ani socialistické. Chápu, že socialisty zcela jasný pravicový přístup, že stát schopným a aktivním lidem nemá zbytečně zasahovat do života, zvedá ze židlí.

Hnutí ANO stále navrhuje nesmyslné zásahy do života lidí. Např. dvanáctero opatření Andreje Babiše proti drahotě. To nemůže ani myslet vážně, to by zruinovalo ČR během roku dvou. Je to socialismus nejhrubšího zrna, kdy každý má všechno dostat, ale zcela zapomíná na to, že stát disponuje jen penězi, které vybere od svých občanů, a s těmi musí zacházet odpovědně a rozumně.

Vláda se soustředí na adresná opatření, která pomáhají lidem i firmám. Tohle je jediná výjimka potvrzující toto pravidlo. Kdybych měla mluvit za TOP 09, tak z toho úplně nadšeni nejsme, ale vnímáme, že koalice je pětičlenná a jsou potřeba i kompromisy.

Podívejte, co opozice obstruuje. Zákon o střetu zájmů, který má poslancům a ministrům znemožnit, byť i nepřímo, vlastnit a ovládat média. Hnutí ANO jenom setrvává ve svém účelu, pro který i vzniklo před mnoha lety, totiž hájit zájmy svého majitele Andreje Babiše. Proto nám nezbývá nic jiného než svolat mimořádnou schůzi na takovéto normy, které budou obstruovány. A počítat s tím, že to bude možná trvat i několik dnů v kuse.

Lepší cesta je najít kompromis s opozicí, protože i na jednacím řádu se musíte domluvit, tak aby byl ve Sněmovně schválen, a i ten se dá obstruovat. Pak je tu korespondenční volba z ciziny. Ta opět nevyhovuje Andreji Babišovi, a proto ani hnutí ANO. On chce kandidovat na prezidenta a ví, že v prezidentských volbách mohou rozhodnout stovky či tisíce hlasů našich krajanů v zahraničí, kteří jsou tam studijně nebo pracovně. A to jsou většinou lidé, kteří právě díky svým zkušenostem ze zahraničí nevolí autoritáře a populisty, takže nevolí Andreje Babiše a třeba Tomia Okamuru. Proto tomu budou chtít zabránit.

Musíme si to vytrpět, ale myslím, že časem dojde trpělivost i řadě opozičních poslanců.

Opozice podala žádost na svolání mimořádné schůze kvůli kauze Polčák (STAN). Já jsem rozhodla o zařazení na čtvrtek, kdy jsou interpelace, protože jsem musela splnit zákonné lhůty. Hnutí ANO, když bylo ve vládě, častokrát zrušilo interpelace a vůbec to nepovažovalo za něco nedemokratického nebo protiústavního.

Musím se smát, když se do role největšího strážce demokratických principů a ústavnosti pasuje hnutí ANO, protože absence jejich ministrů a premiéra na interpelacích byla tak enormní, že jsme to museli řešit různými usneseními, aby byli donuceni více na ně chodit a odpovídat. Takže je to od nich střelba do vlastního kolene.

Já jsem v životě Sněmovnu žvanírnou nenazvala. My jsme byli skutečně konstruktivní opozicí, byli jsme svolní k dohodám, jak bude schůze probíhat apod. Hnutí ANO s SPD obstruují jednu normu za druhou, to nepovažuji za konstruktivní a rovnocenné k tomu, jak jsme se chovali my. Naopak. My jsme v tomto volebním období v každém týdnu, kdy Poslanecká sněmovna zasedá, vyčlenili tři hodiny na opoziční poslanecké návrhy zákonů.

Jsou to asi ne úplně vhodně zvolená slova. Na druhou stranu vím, jak ministři dřou od rána do noci, aby zvládli tuto turbulentní a složitou dobu, kdy nám za rohem zuří válka, přišly nám sem statisíce uprchlíků a vláda se o ně musí postarat.

Nevolila jsem slova úplně šťastně.

Vedení TOP 09 jasně podpořilo usnesení Evropského parlamentu, které vyzývá k co nejrychlejšímu konci odebírání plynu a ropy z Ruska, protože tím financujeme Putinovu krvavou válku na Ukrajině, kde vraždí děti, ženy, nevinné civilisty a dopouští se válečných zvěrstev.

My jsme přesvědčeni, že ho nezastaví deklarace a symboly, kdy si budeme připínat stužky, což je úžasné pro morální podporu, ale ne pro poražení Putina. Ten se tomu může smát. Proto jsem také ráda, že česká vláda je v Evropě na špici těch, kteří Ukrajině skutečně efektivně pomáhají dodávkami zbraní a munice. Jsme to my, kteří volají po tvrdém postoji i přitvrzování sankcí. My se musíme od diktátorského režimu, který vraždí nevinné civilisty a plundruje nám blízkou zemi, odpoutat a nepomáhat mu financemi, které posíláme za plyn.

Musíme určitě být realisté, ale říkám, že to musí být co nejdříve a nejrychleji, jak je to vůbec možné, a musíme na tom opravdu intenzivně pracovat. Ono se to samo neudělá. Musíme co nejdřív dojednat alternativní zdroje plynu a ropy a víc rozvíjet obnovitelné zdroje a také jádro, jak to tato vláda už udělala, když vyhlásila tendr na Dukovany. Připomeňme, že třeba ještě před rokem bývalý ministr Havlíček usiloval o to, aby v tendru byl i ruský Rosatom. Jemu i všem podobným, kteří nám teď cokoliv vzkazují a radí, doporučuji, aby radši šoupali nohama a mlčeli v koutě.

Samozřejmě to nezvládneme izolovaně sami. Cíl Evropské komise je ambiciózní, nahradit dvě třetiny plynu z Ruska jinými zdroji. Ten my podporujeme. Zároveň si nemůžeme říkat, že se nás řešení krize nesmí vůbec dotknout a můžeme si žít pohodlně své dosavadní životy. Tady 300 kilometrů od našich hranic je válka a my jsme sekundárními jevy ve válce také. Nepadají nám sem naštěstí bomby, ale dopadají na nás důsledky války, jako je zdražování.

Musíme přitvrdit sankce. Vypnout platební systém SWIFT i pro další ruské banky. Ale nestačí, že na to tlačí Česko nebo Polsko. Byla jsem na jednání předsedů parlamentů celé Evropské unie před čtrnácti dny ve Slovinsku. Je hezké, že kolegové z některých zemí říkají, že válku odsuzují, ale to je tak všechno, co udělají. Měli by poskytovat stejně jako my humanitární, vojenskou a politickou pomoc.

Říkám, že Putin by měl být opravdu poražen, protože pokud se smíříme s tím, že výsledkem války bude zamrzlý konflikt – kdy sobě budeme říkat: už na to nehleďme a Ukrajincům zvykněte si na to –, tak mu dáme pouze čas k tomu, aby se znovu oklepal, nadechnul, vyzbrojil a pokusil se o další podobnou akci. Nezapomeňme na Gruzii, Krym a další.

Je naší povinností, abychom v zájmu své vlastní budoucnosti neignorovali, co Putin udělal. Pokud někdo má na svědomí takováto zvěrstva, která už napáchal za několik týdnů na Ukrajině, tak to nemůžeme chtít zapomenout a dát mu odpuštění. To by bylo naše absolutní selhání. Druhá světová válka také nezačala pro všechny státy v jeden stejný okamžik. Postupně se do konfliktu dostávalo víc a víc zemí. Podobnou politiku bude Putin vnímat jako naši slabost, jako pozvánku k tomu, aby příštím státem na řadě jsme byli my nebo některý ze států, které má v hledáčku. Byli bychom hloupí, kdybychom to ignorovali, zvláště teď, když už víme, čeho je schopen.

Bohužel to moc překvapující není, když víme, jakým způsobem ovládl v Maďarsku média, jak populisticky uplácí různými dárečky voliče, jak upravil volební systém, tak aby více vyhovoval jeho zájmům. Proto ty volby nelze považovat za úplně férové a měly by být pro nás odstrašujícím příkladem, jak to může dopadnout, pokud někdo je až tak příliš dlouho u moci, že si všechno uzpůsobuje sobě a svým zájmům.

V4 je neformální skupina a nelze ji de iure rozpustit. Často se stává, a teď jsem to zažila na schůzce o Ukrajině, že Maďaři vlastní zájem schovávají za zájem V4, aniž by na tom byla shoda všech členů. Poláci, Češi i Slováci jsou velmi aktivní v dodávkách zbraní a vojenského materiálu, zatímco Maďaři ho přes své území ani nenechají převážet, natož aby sami nějaký poslali.

Osobně se soustředím na jinou spolupráci, třeba na Slavkovský formát, který je s Rakušany a Slováky, nebo na spolupráci s baltskými zeměmi, protože jsou nám velmi blízké svým přístupem k válce na Ukrajině.

V4 přežije i Orbána, ale je v našem zájmu neignorovat, co se děje a jakým způsobem je Maďarsko napojeno na Rusko. Měli bychom teď počkat, až budeme mít zase skutečně společný zájem. Teď vidím, že je to spíš V3+1 než V4, protože jedna z těch zemí, jak říkala ministryně obrany Černochová, dává přednost levnému ruskému plynu před ukrajinskou krví. S tím se hodně ztotožňuji, říkám, že bychom to neměli přehlížet a že tento přístup mi je až odporný.