Pecková: Spočítali jsme si vakcíny a doporučení vlády neposlechli

Hlavní odpovědnost je pana premiéra Andreje Babiše, který se pasoval do role toho, kdo je odpovědný za očkování v zemi, a nejednou ji v médiích přijal. On řídí tým a jeho partnerem je ministerstvo zdravotnictví. I když zrovna z pana ministra Blatného mám pocit, že to chce dělat odborně a fundovaně a že by byl nejradši, aby do toho politika vůbec nezasahovala, ale zasahuje.

Mohu posoudit to, s čím mám zkušenost. Když s premiérem komunikujeme jako zástupci krajů na videokonferencích, vznese občas do témat zmatky, které si tam poté musíme vysvětlovat.

Ty zmatky vnášejí mezi nás mezikrajské rozpory a různá nedorozumění, snad až vyvolávají pocit, že jde o nějakou soutěž s tím, jaký kraj očkuje nejvíce. Žádala jsem i na společné videokonferenci, aby žádné soutěžení nebylo vyvoláváno třeba špatnou interpretací statistik.

Nemám ten pocit. Problém je v nejasných pravidlech. Nejprve se něco povolí, aby se to následně zakázalo. Mezitím jsme však bombardováni zprávami od starostů, kteří chtěli udělat to samé, a tak neděláme nic jiného než vysvětlujeme, že to nelze.

Chápu, že má vláda nějakou strategii. Problém je, že by se neměla měnit ani vytvářet za provozu. Nechápu, proč některé postupy jednoduše neopíšeme. Od Německa nebo jiných států, kde to funguje. Ať si přeložíme jejich dokumenty a napasujeme na české poměry. Jenže náš stát má potřebu neustále vytvářet něco extra svého, pak to dlouho trvá a vždycky se s tím přijde jako s křížkem po funuse.

Ano, máme. Někdy po Vánocích nás totiž informovali o tom, kolik vakcín dostaneme, a zatímco v lednu to mělo být 49 tisíc, v únoru už pouze 42 tisíc, a zároveň jsme měli už z prosince naočkované zdravotníky. Takže jsme věděli, že budeme muset tuto skupinu přeočkovávat, a dělali jsme si rezervy.

Na začátku ledna jsme sice dostali „vyčiněno“, že si je dělat nemáme a naopak máme očkovat a očkovat, ale myslím, že si všechny kraje nějaké vakcíny „pro jistotu“ nechaly.

To uznávám, ale šla jsem cestou čísel. Bylo to o matematice pro základní školu. Věděli jsme, že je únorová dodávka nižší. Nevím, jestli si to pan premiér počítal, každopádně se následně dávky krátily ještě více. (Společnost Pfizer 18. ledna oznámila, že do poloviny února zmenší dodávky vakcín, aby mohla pracovat na zvýšení výrobní kapacity, pozn. red.).

Strašně málo. Podle statistického úřadu máme seniorů 80+ přibližně 50 tisíc a máme ke 4. únoru naočkováno 2500. Tento týden se sice znova spouštěly termíny v některých nemocnicích, ale opět málo. Nemáme čím očkovat. Kdyby se nechalo očkovat třeba 70 procent, tak odhaduji, že danou skupinu budeme mít naočkovanou v půlce dubna.

Upřímně se vůbec už necítím být fundovaná komentovat „PSA“ a všechna další opatření. Je to zmatek nad zmatek. Máme něco, abychom to následně porušovali a dělali výjimky z výjimek. To, co vnímám, je reálný stav v nemocnicích a ten je špatný. V těchto dnech je sice stagnace, ale je na stropu toho, co jsme schopni zvládnout. Takže za mě bohužel opatření rozvolňovat nemůžeme. Navíc se zvyšuje podíl osob 65+, které jsou na lůžkách.

Nechci si připustit, že by to byl nový normál ani že by tato situace trvala dva tři roky. Ne, nesmíme rezignovat. Pevně věřím, že to v průběhu tohoto roku zvládneme, a i to mi už přijde příliš. Moje ambice byla do léta.

Ano. Myslím si, že musí český stát a tahle vláda udělat maximum pro to, abychom měli vakcín co nejvíce a stihli lidi naočkovat co nejrychleji. V létě by mělo být vakcín dost. Snad.

Samozřejmě.

Jednoduše a stručně komunikovat. A snažíme se o to. Děláme jednoduché letáky, které vždy posíláme všem starostům obcí prostřednictvím e-mailu, aby mohli informovat své občany tiskem, webem či pomocí sociálních sítí a nemuseli se hrabat v desítkách až stovkách nařízení, kterými jsou zahlceni.

Musíme se vyrovnat s nějakými pozůstatky minulosti, na které lidé čekají, a to je třeba zveřejnění platů některých VIP úředníků nebo otázka smluv na „slavnou“ analýzu hudebních festivalů. Kontaktovala jsem v této záležitosti i Národní centrálu pro boj s organizovaným zločinem, jestli můžu informace zveřejnit. Do konce vyšetřování to ale nelze. To je pro mě ale A, a sice minulost, pak je tu B, a to, jak to budeme my dělat jinak. Takže všechny takové smlouvy už jsou zveřejněny na webových stránkách.

Strašný! Ale nejde jen o to, zlepšit pověst úřadu, ale i očistit post hejtmanky. Neustále musím bojovat s tím, abych lidem dokazovala, že jsem normální a nemám potřebu jezdit pěti auty najednou, zneužívat benefity své funkce a obhajovat, že nejsem přednostně naočkovaná. Stalo se normou něco, co pro mě normou vůbec není.

Asi by se to dalo popsat tím slovem „papalášství“, nevím, jak to jinak vystihnout.

Myslím, že máme korektní vztahy a postupně se narovnají i v tom slova smyslu, že měla opozice někdy pocit, že musí být za každou cenu proti, i když jde o formální a samozřejmou věc. Začíná se to měnit. A jsem za to ráda.

Vždycky když přijmu ve svém životě nějakou výzvu, tak jsem hroznej držák. Až dojdu k závěru, že je za mnou vidět kus práce, tak se třeba posunu dál. Jsem hejtmanka tři měsíce. Teď chci dobře řídit kraj a chci, aby měl spokojené občany, a tak rozhodně nebudu v říjnových volbách kandidovat. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.