Pavel: Budu aktivní prezident, ale vládu zastínit nechci

Vaše funkční období začne až po inauguraci. Do té doby je prezidentem Miloš Zeman a vy jste civilní osoba. Vzhledem k vašim aktivitám to ale může vypadat, že už jste se ujal funkce. Co vás vede k tomu, nasadit takové tempo?

Rozhodně bych nechtěl vytvářet obrázek, že na sebe nabaluji pravomoci, které mi nepřísluší. Proto také veškerá jednání vedu jako zvolený prezident, který nepřijímá žádná rozhodnutí, ale seznamuje se se situací.

V tom nevidím nic špatného ani zvláštního. Naopak je důležité, aby přechodné období do inaugurace zvolený prezident využil k tomu, aby se seznámil s co největším počtem lidí, se kterými potom bude přicházet do styku.

Aby si nastavil vztahy, informoval se o řadě aktuálních věcí, které bude muset po inauguraci řešit. A to s jediným cílem, aby už od 9. března mohl začít plnohodnotně fungovat.

Hodláte si toto tempo udržet i po inauguraci? Budete aktivistický prezident?

Budu aktivní prezident, ne aktivistický. Každý by měl dělat svoji práci aktivně, nejen prezident. Je to hlavně o tom, nepřekračovat pravomoci, a to rozhodně dělat nebudu. Ale zároveň bych chtěl plně využívat prostor, který mi pravomoci prezidenta budou skýtat, protože jedině v tom vidím cestu, jak posunout věci dál.

V okamžiku, kdy začne standardní výkon funkce, tak se i tempo usadí, o tom není pochyb. Pak určitě nebude zapotřebí, abych měl tolik schůzek a mediálních vystoupení.

Neobáváte se, že byste mohl zastínit premiéra a vládu, kteří nemusí působit tak akčně?

O to rozhodně nebudu usilovat. Nebudu vládě ani jiným institucím zasahovat do jejich pravomocí a působnosti. Určitě se ale budu snažit mít veškeré informace, abych se mohl kvalifikovaně bavit s vládou, s parlamentem. A k tomu, abych je měl, logicky musím jednat s lidmi, musím jezdit do regionů, musím navštěvovat firmy a problematice porozumět. Rozhodně bych ale nechtěl jakkoli suplovat činnost vlády.

Jak se díváte na názor, že prezident by měl být jakýmsi symbolem? Měl by vystoupit v době krize, být exkluzivní, aby jeho slova měla správnou váhu.

Myslím si, že prezident by se měl vyjadřovat k zásadním věcem, dát jasně najevo svůj postoj. Ten může ovlivnit mnoho lidí a prezident by určitě měl fungovat jako osoba, která se bude snažit ovlivňovat lidi k tomu, co je správné a co je v zájmu naprosté většiny našich občanů. A i proto kdykoli nastane taková situace, například válka na Ukrajině či migrační vlna, která budí emoce, tak prezident rozhodně musí zaujmout stanovisko.

Ve volbách jste dostal 3,4 milionu hlasů, což je nejsilnější mandát přímo voleného prezidenta. Silný mandát měl také končící prezident Miloš Zeman, který občas ohýbal Ústavu. Jak se chcete držet při zemi a zabránit tomu, aby vám moc nestoupla do hlavy?

Od počátku jsem jasně deklaroval, že se budu striktně držet v mezích Ústavy, a to nejenom litery, ale i zvyklostí. A navíc jsem byl vždycky zvyklý mít ve svém okolí alespoň pár lidí, kteří mi zajistí za všech okolností kontakt se zemí, aby člověk nepodlehl nějaké iluzi vlastní výjimečnosti a nezačal si myslet, že vše, co dělá, je správně.

Takže nejenom ve své ženě, ale předpokládám, že i ve svém pracovním okolí budu mít stále lidi, kteří mi občas připomenou, že ne vše bylo správně. Roli budou hrát i média, která mi určitě nic neodpustí, a veřejnost, protože ta by měla promlouvat do věcí veřejných.

Po zvolení vám telefonicky gratulovala řada světových státníků. Miloš Zeman prostřednictvím svého mluvčího poslal gratulaci o jedné větě. Jak si to vysvětlujete? Nemrzí vás to?

Já to považuji ve vztahu k dosavadnímu výkonu mandátu Miloše Zemana za jeho standard a nijak mě to nepřekvapilo.

Jedním ze státníků, se kterým jste mluvil, byla tchaj­wanská prezidentka. Mluvil jste s premiérem Petrem Fialou na schůzce s nejvyššími ústavními činiteli o tom hovoru? Co vám na to řekl?

Mluvili jsme o tom, neměl s tím žádný problém. O připravovaném telefonátu jsem hovořil i s ministrem zahraničí, abychom byli naprosto zajedno, pokud jde o základní principy české zahraniční politiky, ale i politiky ve vztahu k Číně. Pokud vám někdo chce pogratulovat, tak je slušné hovor přijmout. Navíc my máme s Tchaj-wanem poměrně významnou obchodní výměnu a tchajwanské investice v Česku nejsou zanedbatelné.

Kdybyste se měl s tamní prezidentkou setkat, jak byste si to představoval? Bylo by to na nějakém summitu, nebo byste absolvoval sám cestu na Tchaj-wan?

Nechci se chovat jako neřízená střela. Veškeré své zahraničněpolitické kroky budu konzultovat s vládou, tak abychom byli v jednotě. V tomto případě respektuji principy, které jsou jasné, ale to neznamená, že bych se případnému kontaktu s tchajwanskou prezidentkou v budoucnu chtěl vyhnout.

S velkou pravděpodobností by to ale nebylo setkání na formální nejvyšší úrovni, ale v rámci větší akce, ať už by to bylo v ČR, nebo v jiné zemi.

Dovedu si představit, že na okraj nějaké konference bychom se klidně sejít mohli, protože ty společné zájmy zde objektivně jsou.

Stěžoval jste si na komunikaci prezidentské kanceláře. Kancléř Vratislav Mynář a vaše designovaná kancléřka Jana Vohralíková se už sešli. Podařilo se nastavit nějaké parametry komunikace a předání úřadu?

Zpětnou vazbu od Jany Vohralíkové mám pozitivní, takže předpokládám, že základ už tu je. Chtěl bych zdůraznit, a to samozřejmě nepadá jako vina na současnou kancelář, že vlastně nemáme nikde nijak kodifikováno přechodné období do inaugurace. Vnímám to jako jeden z podnětů, které – až shromáždíme všechny informace – bych rád podal ke zpřesnění nebo k úpravě.

Aby nově zvolený prezident měl nějaké pravomoci?

Tady nejde o pravomoci. Spíše aby byl jasně popsán proces předávání funkce. Aby nezáleželo jen na tom, jestli někdo někoho osloví, ale abychom měli jasně stanovené procedury, kdo s kým začne spolupracovat, kdy bude vytvořen harmonogram předání, případně kdy a jakou formou se sejdou stále ještě fungující prezident s novým prezidentem. To by mělo být upraveno. Řada států to takhle má.

Včetně toho, kde zvolený prezident nebo prezidentka budou po přechodné období úřadovat, protože je logické, že by někde úřadovat měli. Mělo by to být prostředí důstojné i pro jednání. Teď to řešíme v podstatě ad hoc na základě pronájmu jako fyzická osoba, což není úplně standardní.

Budete chtít jezdit do krajů a mluvit s lidmi. Třeba slovenská prezidentka Zuzana Čaputová má zřízenou stálou kancelář v Košicích. Zvažujete něco podobného v některém regionu?

První cestu plánuji už 15. a 16. února do Karlovarského kraje. Zaměřovat se budu nejenom na to, abych se podíval, do jaké míry a jak úspěšně opatření přijímaná vládou dopadají na obyvatele v kraji, ale abych také dal prostor třeba zástupcům opozice. Jsem připraven jim naslouchat. Nebylo to jen předvolební gesto.

A ta kancelář?

Spíš bych rád využil toho, že máme po celé republice síť podporovatelů a lidí, kteří jsou velice nadšení spolupracovat i nadále. Asi by bylo velice nerozumné je opomenout. V mé kanceláři bych rád měl pár lidí, kteří se právě ve spolupráci s regiony budou trvale věnovat, budou udržovat kontakt s celou sítí a budou připravovat cesty do krajů a události.

Už máte jasněji v tom, koho si přivedete na Hrad? Známa je vlastně kancléřka či mluvčí. Co další jména?

Radko Hokovský (působil v think-tanku Evropské hodnoty – pozn. red.) bude součástí týmu, velice pravděpodobně v pozici tajemníka. Pokud jde o další členy týmu, jako je například zahraničněpolitický odbor, bezpečnostní odbor, tak teď právě probíráme jména a s těmi lidmi budeme v nejbližších dnech mluvit. Dáváme dohromady i případný sbor poradců, ať už těch, kteří budou hodně blízko, nebo těch externích. Myslím si, že v řádu dnů, maximálně dvou týdnů už budu schopen některá jména dát na vědomí.

Pojďme k Ukrajině. Telefonoval jste i s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který stále žádá Západ o modernější a účinnější zbraně. Jsou nějaké zbraně, které byste Ukrajině neposlal?

Měli bychom jednoznačně vyjít z toho, co je naším dlouhodobým strategickým zájmem, v němž se shodneme s našimi spojenci. Ukrajinu nemůžeme nechat padnout, a nejen proto, že s ní sympatizujeme, ale proto, že jde o pravidla bezpečnosti i mezinárodních vztahů, na základě kterých i my žijeme v bezpečí a stabilitě. A pokud tento systém necháme rozkolísat tím, že Ukrajinu opustíme nebo jí nebudeme dostatečně pomáhat, a umožníme tak Rusku vyhrát, pak jsme svým způsobem prohráli my všichni.

Měli bychom dělat všechno pro to, aby Ukrajina v tomto konfliktu uspěla. A pokud jí chybějí nějaké zbraně, tak bychom měli být připraveni jí je dodat. Z objektivních důvodů se nemůžeme zapojit do bojů po boku ukrajinské armády, protože by to znamenalo otevřený konflikt mezi NATO a Ruskem. Ale nic nám nebrání materiálně i finančně Ukrajinu podporovat tak, aby ten boj mohla úspěšně dovést do konce.

Když Ukrajina žádala stíhačky, tak americký prezident Joe Biden řekl rezolutní „ne“. Jak chcete Američany přesvědčit, protože bez nich se NATO neobejde?

Neviděl bych to jako jednomyslné rozhodnutí. Když se podíváte na podporu jednotlivých členských států NATO, ta také není nikde odsouhlasena jednomyslně. Státy poskytují to, co mohou, a to, co chtějí. A myslím si, že takhle to bude i nadále.

Spojené státy učinily rozhodnutí, pokud jde o poskytnutí moderních tanků, což otevřelo možnost i pro dodávky moderních tanků z evropských zemí. Předpokládám, že ty dodávky se rozjedou velice rychle, protože je Ukrajina teď asi potřebuje ze všeho nejvíc. Bavíme se o dělostřelectvu, raketových systémech delšího dosahu. I zde už rozhodnutí padlo.

Pokud jde o stíhačky, tam je vše především dáno složitostí systémů, jejich logistického zabezpečení, systému podpory na letištích i výcviku, to opravdu trvá delší dobu. Ale není nikde psáno, že nesouhlas jednoho státu musí zablokovat dodávky z jiných zemí. Já si myslím, že je to otevřené.

Když začala válka, hodně se diskutovalo o bezletové zóně. Budete chtít ještě nastolit toto téma? Má ještě smysl?

Bezletové zóna i v době, kdy jsme se o ní tehdy bavili, tedy krátce po zahájení konfliktu, byla problematická, protože vyhlašovat bezletovou zónu bez toho, že máte vůli a schopnost ji prosadit silou, nedává moc smysl. A prosadit ji silou by znamenalo angažovat vzdušné síly členských států NATO, což by znamenalo v podstatě vstup NATO do konfliktu.

Dnes jsme ale v úplně jiné situaci a nemá už asi smysl se bavit o něčem takovém, protože už jsme téměř rok ve válce, která běží s plnou intenzitou, a vstupovat do hry teď s něčím, jako je humanitární koridor, opravdu už moc smyslu nedává. Teď dává smysl maximálně podpořit Ukrajinu všemi moderními zbraněmi, aby dokázala ruské síly ze svého území vytlačit.

I těmi zbraněmi dlouhého doletu, jež Západ odmítá dodávat, protože panuje obava, že pokud by Ukrajina začala ostřelovat vnitrozemí Ruska, eskalovalo by to konflikt?

I rozhodnutí poskytnout zbraně delšího doletu už padlo a už není tabu. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že je možné se s Ukrajinou v rámci podmínek pro dodání těchto zbraní domluvit, že budou použity na území Ukrajiny, a ne k útokům na ruské území, protože pak tu samozřejmě možnost eskalace je. Na druhou stranu není nic nelegitimního na tom, že Ukrajina použije všechny prostředky, aby agresora vytlačila ze svého území.

Jak se díváte na záměr, že by se v muničním areálu ve Vrběticích měly vyrábět granáty pro českou armádu? A jak byste třeba uklidnil ty starosty okolních obcí, kteří s tím nejsou úplně v souladu?

Zbraně se vyrábějí na řadě míst. Je důležité, aby jakákoliv výroba takové rizikové produkce byla v souladu se všemi pravidly. Výrobce musí být schopen zajistit bezpečnostní opatření, pak není důvod se toho obávat, protože výroba probíhá skutečně na více místech v Česku a žádné emoce to nevytváří.

Podle informací některých médií jste si vyžádal podklady k některým armádním zakázkám. Je to pravda? Ke kterým?

Pravda to není. Jsem připraven se o tom bavit jak s ministryní obrany, tak s náčelníkem generálního štábu, ale detaily jsme zatím žádné neřešili. Zajímal jsem se, ale rozhodně se nedá hovořit o nějakých detailních podkladech. Až na to bude vhodný čas, tak se určitě nechám informovat.

Změnil jste názor na svůj portrét na známkách?

Chtěl jsem se jenom bránit jakékoli tendenci, která by mohla vypadat jako kult osobnosti. A mě všechny ty obrázky k tomu tak trochu vedou. Na druhou stranu ale, když jsem viděl reakci ve veřejnosti, a zdaleka nejenom sběratelů známek, tak jsem si řekl, že by asi nebylo úplně od věci – v případě, že zájem skutečně bude – se domluvit třeba s Českou poštou na nějaké limitované sběratelské edici.

Ale rozhodně mi nedělá dobře, že by můj portrét nebo podobizna měly být na známkách, na každém rohu, ve školách a všude v institucích. Opravdu v tom nevidím žádný velký smysl.