Článek
Vaše organizace jednala o třech objektech určených pro ubytování ukrajinských Romů v Jihomoravském kraji a na Vysočině?
Jednání probíhala. S vytipovanými lokalitami, které nebudu zmiňovat, ale nejsem úplně ztotožněný. Jsou to vyloučená místa, na která není napojena dobrá infrastruktura. Bude potřeba pro ukrajinské Romy zařídit docházku dětí do škol, zdravotní péči a podobně. S tím mají problém už i místní, kteří za takovými službami sami dojíždějí do větších měst.
Proč jsou ta zařízení tedy vybírána?
Je to nový způsob řešení migrační krize. Po zkušenostech s uprchlíky ze Sýrie v roce 2015 je postup zcela jiný, tehdy šli přes uprchlická zařízení. Nyní je kvůli množství uprchlíků problém řešen prostřednictvím krajských asistenčních center. Klienti volně přicházejí, odcházejí a migrují po ČR. Nejsme zvyklí, že nám rodiny s dětmi nocují na veřejném prostranství, jako je to teď v Brně.
Ukrajinská rodina zaplatila muži v Praze dva nájmy. O peníze přišla, bydlení nemá
Jaká je situace v obcích, kde mají tato zařízení být?
Starosty to trochu straší. Pak to odmítají, protože nevědí, co se tam bude dít, na jak dlouho to bude, pro koho to bude. Jdou s tím velké fámy. Ale není se čeho bát. Zhruba 400 romských klientů z Ukrajiny, se kterými jsme pracovali, bylo slušných a velmi vděčných. Uvědomme si, že jejich dosavadní život v podobě, na kterou byli zvyklí, nenávratně skončil. Jsou to oběti války, tak bychom k nim měli přistupovat.
Jsou ty negativní reakce i kvůli jejich etniku?
Pokládáte mi nejtěžší otázku. Skupina ukrajinských Romů je komplikovaná, na Ukrajině žijí stále na okraji společnosti. Bohužel, někdy to vidím i v chování ukrajinské majority, a to i na našem území. O rasismu u nás ale nemůže být řeč. Je to o obavách, které my jako Češi máme, protože jsme plni předsudků vůči Romům. Je tady spousta fám, dezinformací a stereotypů.
Ministerstvo školství připravuje integraci ukrajinských žáků
V jaké jste teď situaci ohledně jejich ubytování?
My ten problém trochu odsouváme. Nevíme, co s ním, je jich dvacet, další den jich je šedesát. Máme pocit, že je to jedna velká skupina, do které nechceme říznout. Nevíme, jak je rozkrýt, protože je tam spousta dětí bez doprovodu, nejsou tady s rodiči, protože jejich otcové na Ukrajině bojují. Tím, že jsme váhaví, se nám problém stupňuje.
Když se vybrané zařízení pro ubytování místním samosprávám nelíbí, jsou schopné tuto strategii zastavit, protože na svém území nechtějí objekty, do kterých by šli ukrajinští Romové. Osobně se domnívám, že není potřeba mít velkokapacitní ubytovny, kde bude tři sta lidí. Bylo by lepší vyčlenit desítky zařízení, ve kterých budou v menším počtu, aby to nenahánělo obavy v regionech.
Jsou i další důvody pro rozdělení na menší skupiny?
Romodrom pracuje s ukrajinskými Romy v ubytovnách v Praze, Mladé Boleslavi, Brně a staráme se o rodiny na Vysočině a ve Vyšních Lhotách, kde jsou spolu vyšší desítky lidí. Z této zkušenosti vidíme, že čím menší skupina je spolu, tím je lepší integrace. Vstupujeme do procesu ve chvíli, kdy získávají víza. Pak plánujeme s rodinou, jak se zajistit, vybavit domácnost a jak se postarat o potřeby dětí.
Uprchlíci pak vstupují do adaptačních skupin, kde se děti připravují na vstup do škol. Pak je zakotvujeme v českém prostředí, aby netrpěli hlady, měli pokryté služby v domácnosti, měli vodu a elektřinu. Třeba hospodaření s penězi je pro ně novinkou. Moc se k financím a jejich plánování nedostali, v jejich životě byly nedostatkovou záležitostí. Jsou to nové věci, nabízíme jim tedy sociální podporu a poradenství, adaptační aktivity a humanitární zajištění.
Česko se stará i o Romy z Ukrajiny, chtějí být spolu
Budete tyto služby poskytovat i v diskutovaných zařízeních?
Ano. Jsme jedním z aktérů integrace, kterými jsou stát, kraje a my jako velká romská nezisková organizace. Potřebujeme součinnost všech tří složek, aby byly jak kapacity ubytovací, tak finanční pro naše zaměstnance. Čím vyšší kapacita, tím budou naše služby méně efektivní, protože se na ně bude déle čekat. Nerad bych to zúžil na tři zařízení.
V České republice fungují různé objekty, kde ukrajinští Romové jsou. Když pro ně bude stát chtít velkokapacitní ubytování, je to jeho volba. Už teď ale z toho má veřejnost obavy, stejně tak z toho budou mít strach Romové. I tak jsme ale v těchto zařízeních připraveni pomoci, ač potřebujeme více zaměstnanců. Jsme vděční, že nás stát zve na jednání a diskutuje s námi.
Nepřehazuje ministerstvo vnitra až moc zodpovědnosti na neziskové organizace?
Může to tak být, ale my se té zodpovědnosti nezříkáme. Romodrom je lídr mezi neziskovými organizacemi, které se zaměřují na práci s romskými klienty. My svou práci umíme. Spolupráce mezi neziskovým sektorem a státní správou tu vždy musí být. Teď je úkol jasný: poradit si s vlnou ukrajinských uprchlíků. A v ní jsou extra zranitelné osoby, tedy Romové. Jsme připraveni jim pomáhat. Samozřejmě od státu očekáváme, že pokryje ekonomické náklady s tím spojené.