Článek
Povodeň před patnácti lety vyplavila mimo jiné i čtrnáct chemických továren. Neratovická Spolana dopadla tehdy nejhůře ze všech. S úniky chlóru do vody tam záchranáři bojovali přes dva týdny a hrozil rovněž únik dioxinů či rtuti. Škody byly vyčísleny na více než miliardu korun. Škodlivé látky tehdy zasáhly i blízkou obec Libiš.
„Velký problém bylo tehdy zaplavení Spolany, kde se uvolnil zásobník na tekutý chlór a hrozilo prasknutí a utečení toho chlóru do ovzduší. Přijela sem protichemická jednotka z Liberce, děti se odvezly do Itálie autobusy, aby tu nebyly. Byla provedena různá opatření, probíhalo měření ovzduší a hlídání prostoru, než se podařilo nějakým způsobem zajistit nádrž a přečerpat ji do cisteren tak, aby to neohrožovalo okolí,“ vzpomíná starosta Libiše Zdeněk Mráz.
Nejvíce ohroženými částmi Libiše tehdy podle něj byly ulice V Chaloupkách, sídliště, odkud obyvatelé byli evakuováni na lodičkách, a Libušino náměstí společně s kostelem Svatého Jakuba, který je se svou dřevěnou zvonicí významnou památkou obce. Poškozena byla také čistírna odpadních vod, a samozřejmě samotné domy obyvatel, například jejich sklepy s topnými zařízeními. Nemalou škodou pro obec znamenala likvidace místní knihovny se všemi knihami.
Do loďky jsme nastupovali z balkónu
Na povodně vzpomíná také obyvatelka Libiše Marta Doležalová. Po povodni jí a její rodině zůstala stát půlka domu, při povodni do loďky nastupovali z balkónu.
„Večer se museli všichni lidi evakuovat, to bylo hrozný. Ale to nejhorší, co si budu pamatovat do konce života, je ten zvuk padajících domů,“ popisuje tehdejší zkázu paní Marta.
Vedle zničeného zařízení a domu samotného paní Marta přišla i o jiné cennosti, například fotografie. „V půl jedné ráno jsme evakuovali dole babičku, která si vzala jenom doklady a peníze. Dva dny předtím jsme si spolu prohlíželi ty staré kartonové fotografie a popisovali je. Zůstaly u ní dole, jsou nenávratně pryč.”
Vzpomíná si také na tehdejší problém s chlórem. „Tehdy se tu vyklízelo, čistilo savem, které je cítit. Vařila jsem s maminkou oběd, když se mě chlapi z legrace ptali, jestli tam zase neleju savo. To cítili chlór, který unikal, a my jsme to vůbec nevěděli. Neměli jsme předtím dveře ani okna, a z rozhlasu hlásili, ať uzavřeme všechna okna a dveře, že je únik chlóru třetího stupně. My neměli nic,“ vzpomíná paní Marta.
Nyní se pracuje na protipovodňových opatřeních. V areálu Spolany, Libiši, Neratovicích a Mlékojedech na něm již pracují. V současné době je zpracovaný matematický model proudění vody.