Patnáct let od povodní: Zálezlice byly symbolem zkázy, teď už je voda nerozhodí

Zálezlice se nacházejí pět kilometrů od soutoku Vltavy s Labem. Velká voda zničila dvě třetiny této středočeské obce. Škoda přesáhla 200 miliónů korun. Někteří obyvatelé své domy, které nespadly, vysoušeli dlouhá léta.

Pak přišla povodeň v roce 2013.

Bečičkovi byli jednou z nejpostiženějších rodin v Zálezlicích. Jejich dům je v jednom z nejníže položených míst v obci. „Vzpomenu si na chaos a beznaděj. Protože když vidíte, jak ta voda stoupá a pořád stoupá, a vy si řeknete, že to bude metr, ale pak už to jsou dva, tak už jen koukáte a všechno je vám jedno,“ říká dnes s trpkým úsměvem pan Václav Bečička a prohlíží staré fotografie, které připomínají hrůzu letních dní.

„Odneslo nám to všechny fotky, to je taková velká ztráta. Trvalo nám asi čtyři pět let, než jsme dům opravili, protože je starý a lehce vlhne,“ líčí Novinkám Bečička.

Pak si vzpomněl na druhou povodeň, která přišla o 11 let později. V roce 2013 nikdo nevěřil, že by se podobná hrůza mohla opakovat. Všichni už ale byli ponaučení a věděli, jak se zachovat.

„Po druhé vodě jsem to neotloukal a teď teprve až po čtyřech letech začínáme malovat,“ ukazuje starousedlík na nepěkně vyhlížející zdi domu.

Ani on, ani jeho rodina ale vůbec nepomýšlejí na přestěhování někam jinam: „Žiju tu už 40 let, na to si zvyknete – a naše děti s vnoučaty by už taky nešly jinam.“

Když se zeptáte starosty Zálezlic Jiřího Čížka na povodně, ještě teď mu potemní obličej. „Vypadalo to jako po válce,“ hlesne a dodává: „Po povodních 2002 jsme museli zdemolovat 121 budov. Vybaví se mi hrůza, která zůstala v očích lidí po tom, co se stalo. Některé domy přežily a opravily se, ale většina jich musela projít demolicí – měly prasklé zdi, zbořené stěny, propadlé střechy.“

Jakmile přišla voda, muselo se jednat okamžitě. „Tyhle věci vás posílí, takže jsme už byli na rok 2013 připravenější. Když se tomu totiž poddáte, tak to je konec. A když budete čekat, že vám někdo pomůže, to je taky konec,“ tvrdí Čížek s tím, že voda v Zálezlicích sahala až tam, kde v současné době stojí protipovodňový val.

Tehdy byly valy z pytlů, výška vody je prý ale převýšila až čtyřnásobně! „Máme dnes udělané vodoznaky, na kterých vidíte, kde všude byla voda v roce 2002 i 2013, v nejvyšším bodě to bylo 4,5 metru.“

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Díky povodním dostala obec zcela novou tvář. „V místech, kde se zbořily dva domy, je to teď prázdné a stojí tam dneska velké dětské hřiště, obecně místo většiny původních domů dnes stojí novostavby. Zálezlice se dostaly do povědomí obyvatel jako symbol, kdy spousta lidí posílala peníze právě sem. Komu spadl dům, tomu jsme dali přímo 220 tisíc, to nikdo jiný nedával. Obce si to nechávaly na spoluúčast, na dotace a na různé opravy,“ vysvětlil Čížek a hrdě dodal: „Obec Zálezlice nemá jediný úvěr.“

Po povodních se také dokončila kanalizace, voda, plyn, nové povrchy na komunikacích, generálka čističky a kompletní infrastruktura. A také čtyři dětská hřiště (pro 411 obyvatel obce), zázemí pro myslivce, zázemí pro cyklisty a zrekonstruováno bylo fotbalové hřiště. V budoucnu se vybuduje i hřiště pro dospělé.

Kdyby snad příroda chtěla Zálezlice znovu podrobit zkoušce, jsou obyvatelé připraveni – až na Kozárovice, které jsou společně ještě se Zátvorem městskou částí Zálezlic. Ty nelze technicky ubránit proti povodni. „Pro ně jsme vymysleli projekt, který ještě v Čechách nemá obdoby – povodňové sklady. Když přijde voda, lidé si mohou své věci vystěhovat do skladů, které je možné využívat tak dlouho, dokud jim domy nevyschnou a oni se nevrátí zpátky.“

„Kozárovická hráz je tzv. bezpečný průtok, když ve Vltavě teče 1500 kubíků, hráze nás ochrání. V roce 2002 se část napojená na stavidlo rozpadla a musela být opravena. Byla ale opravena nekvalitně, takže v roce 2013 praskla, ale dnes je už opravena kvalitně,“ tvrdí Čížek a dodává, že si pro jistotu koupili i vlastní záchranářský člun, který si museli do té doby půjčovat od hasičů.