Patnáct let od povodní v Libiši: Připadalo mi to jako v roce 1945, kdy rozbombardovali část Neratovic

Nejstarší část obce Libiš byla během povodní zaplavena až do výšky dvou metrů. Metr a půl velká voda zasáhla areál historického kostela sv. Jakuba a poškodila budovu místní knihovny natolik, že musela být zbourána. Na osm tisíc výtisků bylo zničeno, škoda tehdy přesáhla dva milióny. V okolí obce byl navíc zaplaven areál chemičky Spolana. Během povodní byly zasaženy zásobníky s chlórem, který částečně unikl do ovzduší. Situaci tehdy museli monitorovat i vojenští odborníci.

Josef Štangl a jeho rodina jsou jedni z obyvatel Libiše, které síla vody překvapila. „Tušilo se to už ve dvě hodiny ráno. Byla vyhlášena pohotovost a lidé už se museli stěhovat a brát si nejnutnější věci,“ popisuje začátek záplavy pan Štangl. To, že voda nakonec vystoupá na dva metry, přesto nikdo nečekal.

„První taková prognóza byla, že tady u nás bude maximálně půl metru vody. Akorát jsme jen vyskládali pár věcí na stůl. Ráno jsem ještě ve tři čtvrtě na šest odjížděl do práce. V půl jedenácté jsem se vracel a už u nás bylo tři čtvrtě metru. Nakonec nám sem přišly dva metry vody,“ uvádí pan Štangl.

Úklid po povodních panu Štanglovi trval skoro tři měsíce. Během povodní přišel i o starší ze dvou domů, které na jeho pozemku stály. „V tom původním starém domě bývala dílna, ale celý dům byl z buchet, takže se to podmáčelo. Přišel na to demoliční výměr a zbořilo se to,“ dodává.

Škodu pan Štangl odhadoval na půl miliónu. Přidělené dotace po povodních ani peníze z pojišťovny nestačily na následné opravy, pan Štangl si proto vzal půjčku na rekonstrukci. Během ní musel možnost dalších povodní vzít v potaz. Doma mají méně nábytku a místo starého domu nyní stojí garáž.

„Zaplať pánbůh, že jsme ji udělali jenom z plechu, protože v roce 2013 přišla voda znovu,“ vysvětluje pan Štangl. Tehdy u nich povodeň dosáhla jednoho metru.

Paní Marcela Hacklová měla vedle domu pana Štangla obchod s drogérii. Na spoušť, kterou voda u ní zanechala, pamatuje dodnes. Do svého obchodu se prvně ani nemohla dostat. „Bylo to celé zahrazené, protože jak voda stoupala, tak všechny ty věci v obchodě spadly dolů a udělaly tady neuvěřitelný bordel,“ popisuje paní Hacklová první chvíle poté, co voda odpadla.

Díky pomoci přátel a známých se povedlo po dvou měsících obchod znovu zprovoznit. Za jejich pomoc je vděčná. „Prvně jsme museli zjistit, co se s tím dá dělat, ale přijeli kamarádi a pomohli nám. Různě se tady střídalo až patnáct lidí. Zpočátku se tu museli plácat v barvách,“ popisuje dál.

Nejhorší dle paní Hacklové byla ztráta záznamů z počítačů, které zůstaly v obchodě. „Vlastně v tom máte veškeré svoje údaje, které pak najednou nemůžete použít. Teďka koukáte, co s tím budete dělat. Takže shánění dalších těch věcí, co zůstaly v tom počítači, to bylo docela dost problematické,“ vysvětluje.

Rozsah škody, kterou voda v obchodě napáchala, se nedal jednoduše vyčíslit. „Lidé z pojišťovny se třeba snažili, ale vůbec to nevyčíslili. To není jenom o tom, co se musí opravovat hned, ale musí se znova nakoupit i to zboží. Ta škoda se nedá jen tak posoudit,“ vysvětluje paní Hacklová obtíže, které po povodních měla.

V roce 2002 zasáhla Libiš záplavová vlna z Labe. Ta nevznikla přímým vlivem silných dešťů. Rozvodněná Vltava dosáhla na soutoku s Labem takové síly, že zastavila tok Labe. Hladina se v okolí zvedla o několik metrů nad normální stav. Vzniklo tak rozsáhle jezero, které zaplavilo i Libiš.

V Libiši se v současnosti stejně jako v blízkých Neratovicích, které byly povodní v roce 2002 také silně zasaženy, připravují protipovodňová opatření. Ta se zaměří i na sousedící areál chemičky.