Článek
Další lidé byli popraveni oběšením na ocelové traverze s osmi háky, zavěšené na stropu vedle gilotiny.
Samostatné místo pro popravu gilotinou bylo v protektorátu oficiálně zřízeno výnosem říšského ministra spravedlnosti dr. Georga Otto Thieracka ze dne 15. dubna 1943. První poprava se přitom v pankrácké sekyrárně uskutečnila již o deset dní dříve, tedy 5. dubna 1943.
Počet popravených je znám kvůli důkladnosti kata Aloise Weisse, který si vedl knihu, do níž pečlivě zapisoval exekuce, a nakonec ji v prostorách sekyrárny zapomněl.
Sekyrárnu tvořily tři přestavěné místnosti číslo 32, 33 a 34. V první se scházela komise dohlížející nad výkonem trestu. Zde byly odsouzenému zkontrolovány osobní a rozsudkové údaje a okamžitě byl předán popravčímu Aloisi Weissovi a jeho pomocníkům.
Popravčí místnost s gilotinou byla od té první oddělena pouze černým závěsem. Katovi pomocníci položili odsouzeného břichem na lavici a hlavu mu upevnili do dřevěného límce. Následně spustil kat gilotinu a vězeň byl sťat.
Zasedací místnost
Po zhruba dvou minutách se přešlo k další popravě. Exekuce se konaly v úterý a ve čtvrtek a většinou se uskutečnilo pět až šest poprav.
V místnosti s gilotinou probíhaly popravy
Na nosítkách pak byly ostatky vězňů přeneseny do místnosti zvané rakvárna. Těla se položila na zem ke kanálku a po odtečení krve byla naložena do dřevěných beden a odvezena do krematoria ve Strašnicích.
Místnost zvaná rakvárna s bednami, ve kterých se těla převážela do Strašnického krematoria
Poslední poprava byla vykonána 26. dubna 1945, kdy už bylo osvobozeno Brno, a nacisté po sobě začali zametat stopy.
„V noci z 29. na 30. dubna gilotinu rozložili do několika dílů, nákladním autem ji odvezli na Karlův most a tam ji svrhli do Vltavy. Do prostor pankrácké sekyrárny navezli bedny s ekrazitem, ale už se jim to nepodařilo odpálit,“ uvedl Aleš Kýr, vedoucí kabinetu dokumentace a historie Akademie VS ČR.
Záznam pankráckého kata Aloise Weisse o vykonaných popravách v letech 1943 až 1945
O dva měsíce později byla gilotina potápěčem Jaroslavem Slepičkou nalezena, z Vltavy vyzvednuta a vrácena zpět.
„Lidem, kteří o nacismu ledabyle hovoří a zahrávají si s běsy minulosti, bych přál, aby to viděli. Není to sice možné, už z technických důvodů, ale je to škoda. Měli by to vidět,“ uvedl pro novinky spisovatel Ondřej Neff.