Pandemie vrátila chlapci v pěstounské péči děsy z dětství, kdy hladověl

Patrika (redakce změnila jméno chlapce) jako malého v původní rodině týrali tím, že ho zamykali a nedávali mu jíst ani pít. Od podzimu se dnes třináctiletý hoch přejídá, zbytky si schovává a svoje pěstouny prosí, aby nakupovali velké zásoby, když zavírají obchody.

„Na jaře to všechny děti ještě braly jako zábavu, něco neobvyklého. Ale teď, když ten stav stále nekončí, tak vyplouvají napovrch různé obtíže,“ řekla Právu Hana Lukešová Bartáková, zástupkyně Sdružení pěstounských rodin.

Izolace související s pandemií má daleko závažnější dopad na děti, které za sebou mají zlé zážitky. „Pokud je rodina, tedy rodiče, v pohodě, neměla by se současná izolace na dětech nijak výrazně projevovat. Je pochopitelné, že je jim líto, že se nekonají kroužky, kamarády ze třídy vidí obvykle jen po internetu, ale neznamená to, nebo by nemělo znamenat, nástup depresivních stavů,“ míní Leona Jochmannová, klinická psycholožka a vysokoškolská pedagožka.

„Děti se špatným startem do života, které v původní rodině zažily hodně zlého a nyní žijí v rodině pěstounské, mohou mít větší problémy. Současná omezení jim mohou připomenout například doby, kdy byly třeba zavírány do sklepa, nedostávaly jídlo a podobně,“ dodává.

Nešťastným příkladem tohoto dopadu pandemie je právě příběh Patrika, jehož si vzali pěstouni do péče v pěti letech z dětského domova, kdy trpěl vývojovým opožděním. Během prvního roku v rodině se však rozmluvil, začal číst a psát a do školy nastoupil sice s ročním odkladem, ale už vybaven základy angličtiny.

„S následky raného traumatu i zanedbávání bojovali v rodině delší dobu a nikdy úplně nevymizely. Patrik je ve stálé péči psychiatra i dětského psychologa. Loni na podzim, v souvislosti s opatřeními, došlo ke zhoršení jeho obtíží. Znovu se u něj objevily záchvaty úzkosti, které míval v dětství. Vrátily se mu noční děsy, které naposled míval asi v sedmi letech. Doma neustále kontroluje, zda má rodina dostatečné zásoby jídla, co je ve spíži a lednici. Přeje si, aby pěstouni jídlo stále dokupovali,“ popsala zástupkyně sdružení, na které se obrací jeden z příběhů.

Štěpán Vymětal, psycholog se zaměřením na psychologii mimořádných událostí a krizového řízení, upozorňuje, že izolace a omezení, která dopadají nejvíce právě na děti, působí na každé jinak. Ať už si s sebou nese rány z minulosti, nebo bylo do této doby šťastné.

„Reakce dětí jsou individuální, stejně jako jejich schopnost zvládat zátěž, takže nelze popsat žádný univerzální obraz potíží. Posttraumatická stresová reaktivita má za svůj základ původní trauma, nikoliv omezení spojená s protiepidemickými opatřeními. Na druhou stranu dochází v poslední době k nárůstu depresí u dětí, rizika sebevražedného jednání i nárůstu konfliktů a násilí v rodinách, jak referují po roce pandemie moji kolegové dětští psychiatři i krizové služby,“ připomněl Vymětal třicetiprocentní nárůst kontaktů na linkách pomáhajících dětem.

Na výsledky velkých studií, které by dokázaly konkrétní dopad na české děti, je podle něj ještě brzy.

Jak Vymětal zdůrazňuje, rodiče by ale neměli podcenit vysvětlování a upřímnost i k mladším potomkům. „Vysvětlování současných omezení by mělo být pravdivé, přiměřené věku, jednoznačné a podávané v klidu,“ doporučuje psycholog.