Článek
Milovníkům meruňkovice, třešňovice, calvadosu nebo tradiční slivovice, vypálených z vlastních výpěstků nezbude než sáhnout do zásob, pokud po předchozích nepříliš žírných letech ještě nějaké mají.
„Tož, nějak to přežijeme. Jedni vezmou zavděk nabídkou obchodů, jiní zkvasí všechno, co lze dát do bečky. Půjde o dryjáky pro Pražáky nebo Ostraváky, které sami normálně nepijí a mají je na kšeft. Z takové směsky potom druhý den akorát bolí hlava. Čistá slivka je holt čistá slivka. Tu nelze ničím nahradit,“ konstatoval Jaroslav Žáček z Uherského Brodu. „Cena destilátů i těch pančovaných vyletí nahoru. Už nyní se litr slivovice prodává za skoro pětistovku,“ dodal Žáček.
Pálenice patrně ani neodplombují
Nervozita před letošní sezonou palíren, kde jako první přicházejí na řadu třešně, višně a meruňky, panuje ve všech českých a moravských pálenicích. Peckoviny totálně zmrzly a podobně to vypadá u jablek nebo hrušek. Naděje v některých oblastech panuje u švestek, jež kvetou později.
Za ztučnění jater nemůže jen alkohol, ale také přejídání a sedavý způsob života
„Loňská sezona, kdy jsme pálili pouhý měsíc, nestála za nic. Letošní bude mnohem horší, pokud vůbec. Všichni na Slovácku jsme na tom stejně. Tohle tady nikdo nepamatuje. Vypadá to, že nevypálíme vůbec nic,“ míní Věra Úšelová z pálenice v Nedachlebicích u Uherského Hradiště.
Pálenice v Nedachlebicích u Uherského Brodu
Provozovatelé rodinné palírny se skoro stoletou tradicí, kde litr padesátiprocentní pálenky vypálí z pěstiteli dovezeného kvasu za 175 korun, přemýšlejí, jestli má vůbec cenu připravit palírenský provoz. „Musíte kontaktovat celníky, aby palírnu odplombovali, vyčistit kotel, trubky a připravit celé destilační zařízení,“ popsala Úšelová.
„Naštěstí nejsme na palírně životně závislí. Vždycky jsme měli druhou hlavní práci,“ dodala. „Ještě se nestalo, abychom neměli z čeho pálit. Vždycky se něco našlo. Letos tomu moc šancí nedávám,“ říká Jan Bakeš z Knížecí palírny v Jaroměři na Náchodsku, jejichž zaměstnance ve čtyřech střediscích ve východních Čechách výroba ovocných destilátů živí.
Pěstitelé letos z pálenic s plnými demižony odcházet nebudou
Lihovary vyžijí ze zásob
Lihovary kombinované s pěstitelskými pálenicemi přežijí letošní nevydařenou sezonu prodejem nahromaděných zásob ovocných destilátů. Ty se narozdíl od jiných poživatin nekazí a stářím získávají na kvalitě.
„Dané je, že letos nebude z čeho pálit. Vystačíme se zásobami, jichž máme na skladě na dva roky. Letošní výpadek tuzemského ovoce se projeví s dvouletým odstupem. Ovocné destiláty ale každopádně podraží. Odhadoval bych to na minimálně deset procent,“ předjímá majitel jihočeského lihovaru Lžín na Táborsku Zdeněk Krňávek.
Zachránit výrobu dovozem ovoce z jižních zemí nepostižených mrazovou katastrofou lihovar neplánuje. Lihovarníci ze Lžína nechtějí měnit jedinečnou chuť široké produkce destilátů z českého ovoce.
„Dovést ovoce z Itálie nebo Španělska by nebyl problém. Nebylo by to, především kvůli vyšší cukernatosti, ale to pravé, na co jsou tuzemští spotřebitelé zvyklí,“ tvrdí Krňávek.
„Určitě, podle strategie jednotlivých lihovarů, dojde k vyššímu dovozu ovoce a ovocné destiláty a likéry podraží,“ reagoval majitel e-shopu Destilérka Pavel Švarc.
Vinaři prý nebudou chtít po státu náhradu za škody způsobené mrazy. Je to příroda, vysvětlují
