Článek
Grebeníček odmítl interpretaci Palachova činu jako protestu proti komunistickému režimu jako takovému. Student filosofické fakulty podle něj choval sympatie k reformním komunistům a sympatizoval s obrodnou politikou tehdejších představitelů tzv. Pražského jara.
"Jan Palach ano, ale mizerná důvodová zpráva ne," shrnul své výhrady Grebeníček, podle něhož se Palach stal "rukojmím prapodivných negativistů". Zmínil například studenty, kteří na jihu Čech protestovali proti instalaci komunistické radní do čela krajského školství.
"Palach nepotřebuje důvodovou zprávu," oponoval výtkám komunistického poslance Vítězslav Jandák (ČSSD).
| Inkriminovaná část důvodové zprávy k návrhu zákona |
|---|
| "Protestní Palachův čin vyvolal značný ohlas nejen v tehdejším Československu, ale především v zahraničí. V západním světě se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci." |
| zdroj: Poslanecká sněmovna |
"Demagogie hraničící s fanatismem se za 40 let vůbec nikam neposunula," reagovala na Grebeníčkova slova jedna z předkladatelek, poslankyně ODS Jana Černochová, která apelovala na mladé diváky na galerii, aby si toto dějinné deja vu zapamatovali.
Nepřevracejte fakta, vyzvala Grebeníčka Němcová
"Kolega Grebeníček připomněl jen určité historické souvislosti, které on viděl jinak," hájil vystoupení svého kolegy šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik. Neodpustil si ani připomínku, že by mohl být konečně opraven Palachův dům.
Předsedkyně Sněmovny Miroslavu Němcovou rozhořčilo, že se Grebeníček snaží převracet fakta, a dodala, že v této věci raději neměl vůbec vystupovat.
Grebeníček nicméně následně vystoupil ještě jednou. "Nehodlám následovat ty, kteří předkládají pravdy zjevené," konstatoval a vyzval navrhovatele, aby odstranili důvodovou zprávu. "Jsem přesvědčen, že podstatná část klubu KSČM pak návrh podpoří," dodal.
Předseda KSČM Vojtěch Filip se Grebeníčkova pohledu zastal. "Jestliže si zakážeme diskusi, nedostaneme se dál," vyzval kolegy.
O Janu Palachovi
Narozen 11. 8. 1948 ve Všetatech (okr. Mělník) v rodině živnostníka. Jeho otec byl pro něj velkým vzorem, ten ho také přivedl k zálibě v české historii. Při studiích na mělnickém gymnáziu se jeho láska k dějepisu díky tamnímu profesoru dějepisu Antonínu Vrbovi ještě prohloubila. V roce 1968 začal studovat obor dějepis - politická ekonomie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity.
Období takzvaného pražského jara, které v roce 1968 znamenalo národní probuzení a naději, prožíval velmi intenzívně, účastnil se mnoha schůzí a diskusních setkání a byl nadšeným zastáncem společenských změn, směřujících k demokracii. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Čech 21. srpna 1968 nesl velmi těžce.
Poté, co vládní představitelé podepsali Moskevský protokol, který znamenal souhlas s okupací, zavládla mezi lidmi bezmoc a rozčarování. Proto se v listopadu 1968 zúčastnil manifestace mladých dělníků a studentů proti porušení národní suverenity. Nechtěl se smířit s tím, že lidé si začínají na přítomnost okupantů zvykat. Proto napsal dopis, kde píše, že je první „pochodní“, jež žádá zastavení cenzury. Posléze svůj život dobrovolně ukončil.
Na Václavském náměstí se na protest proti sovětské okupaci a vývoji ve společnosti polil 16. ledna 1969 hořlavinou a zapálil se. Svým činem chtěl probudit národ z otupělosti a beznaděje a vyburcovat ho k odporu proti nastupující normalizaci. Jeho skutek došel naplnění o 20 let později v tzv. Palachově týdnu, který předznamenal konec totalitního režimu v Československu.
Zemřel 19. 1. 1969 v Praze, pohřben na Olšanech (1973 ostatky exhumovány a uloženy ve Všetatech)
Debatu uzavřela poslankyně Černochová, která odcitovala kolegům důvodovou zprávu a zdůraznila i pasáž, která komunistické poslance "žere".