Článek
Pouhé vhození oznámení o exekuci do schránky, bez adresátova podpisu o převzetí, stačí k tomu, aby se oznámení považovalo za doručené, a následně se tak mohl spustit další proces exekuce. Včetně dražby věcí. Jméno dlužníka nemusí být ani na schránce napsané.
Stačí, že je daný byt veden coby místo pobytu dlužníka u věřitele či exekutora. Exekuce nemusí být doručovány doporučeně či na dodejku, jako u jiné úřední pošty, například u pokut motoristům.
Dlužníci se snaží vyhnout povinnostem vůči věřitelům nepřebíráním pošty
A důvod? Dlužníci se snaží placení vyhnout tím, že si nepřebírají poštu, a tak je doručování exekucí takto upraveno. Lidé jsou pak překvapeni, když otevřou schránku a z hromady reklamních letáků na ně ještě vypadne obálka se zeleným pruhem adresovaná na jejich byt, ale na člověka, s nímž už dlouho nepobývají.
„Nejčastějším způsobem, jakým se dlužníci snaží vyhnout svým povinnostem vůči věřitelům, je nepřebírání pošty,“ uvedl pro Právo právník a prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.
„Řada z nich se domnívá, že když budou ignorovat komunikaci ze strany věřitelů a následně i soudů a exekutorů, tak se na jejich dluh zapomene. To je samozřejmě nesmysl a ve výsledku takové jednání pouze zhoršuje jejich situaci,“ řekl Staněk.
Dospělý syn potápěl matku
Celou věc a další postup si lze doložit a ilustrovat na případu čtenářky, kterým se Právo před časem zabývalo.
„Jak je možné, že mám najednou ve schránce oznámení o exekuci na mého dospělého syna kvůli dvaceti tisícům korun, když jsem ho z bytu už dávno musela vyhodit?“ ptala se Práva paní Marcela, osmačtyřicetiletá zdravotní sestra z Prahy.
Zprvu se k tomu postavila tak, že když syn nemá na její adrese trvalé bydliště a jen její adresu revizorům nadiktoval, tak se jí to netýká. Velký omyl. Měsíc, dva, tři by se třeba nic nedělo, ale pak by měla těžké noci.
Díky tomu, že věc začala nakonec řešit, přišla na to, že by ji syn takto mohl připravit o čtvrt miliónu korun.
On tu nebydlí, tak klid. Omyl
„Od patnácti byly s klukem velké problémy. Byla jsem na něj sama. Dostal i trest za menší krádeže. Dlouho jsem ho tahala z průšvihů, omlouvala. Když ale začal krást peníze i doma, musel ve svých třiadvaceti z domu. Věděla jsem, že má dluhy z černých jízd, i na to jsem mu zprvu dala peníze, aby je zaplatil. Neudělal to. Vyhodila jsem ho, a těžko s tím mohu něco dělat. Jak to, že mě teď může ohrožovat exekuce na něj?“ diví se paní Marcela.
Myslela si, že když exekutoři přijdou, řekne jim prostě, že u ní syn nebydlí. Jak jí ale vysvětlili právníci a potvrdili to Právu i exekutoři, tak jednoduché to není.
Matka by musela hledat účtenky
Stačí, aby v bytě třeba zůstaly synovy věci, nebo by se mohlo zdát, že jsou synovy, či aby sousedé potvrdili, že ho v domě vídají, anebo se třeba objevily fotky s nedávným datem, kde se s matkou družně baví u stolu v kuchyni. V takovém případě by exekutoři pohlíželi na to, že se dlužník před povinností platit skrývá účelově.
Mohli by tady zabavit i majetek matky, respektive ho zaevidovat pro dražbu, a bylo by na paní Marcele, aby se pak během poměrně krátkých lhůt bránila u soudu za své náklady vylučovací žalobou. To znamená, aby našla účtenky anebo se modlila, že soudce uvěří jejímu čestnému prohlášení či svědectví známých, že například gauč si pořizovala ona.
U jednoho menšího dluhu by se věřiteli a exekutorům nejspíše nevyplatilo ověřovat, zda jde o účelové skrývání, a věc odloží. Náklady na obcházení sousedů a další pátrání by přesáhly vymáhaných dvacet tisíc. Jenže lidé, kteří nechávají povinnosti plavat, nepracují a občas kradou, toho mívají na krku mnohem více.
Včas se chránit!
„Šla jsem na radu právníků do exekutorského úřadu, od něhož přišla první výzva, a tam v databázi exekucí zjistili, že syn má exekuce za už bezmála dvě stě padesát tisíc u tuctu různých exekutorských úřadů. Všude uváděl moji adresu, i když trvalé bydliště v občance má jinde. Ani tam už nebydlí, dlužil za nájem. U mě také nežije. Už se ani nevídáme více než rok a půl,“ shrnuje paní Marcela.
Exekutorům písemně popsala situaci, kde žádá, aby případný výkon exekuce na její adrese neprováděli, a že jí není známo, kde a po jakých ubytovnách se syn potlouká. „Je mi to moc líto. Když vidím na ulici mladého bezdomovce, vždy mne polije studený pot, zda to náhodou není on,“ přiznává paní Marcela.
Nechala si také u notáře sepsat celý svůj poměrně skromný majetek. Aby, když by přišlo na lámání chleba, pak soud nepohlížel na prohlášení učiněné u notáře jako na účelové. Sepisovat ho, když stojí za dveřmi vykonavatelé, to už bývá pozdě. Zatím má klid, jeden z pražských exekutorských úřadů jí již potvrdil, že ji osobně postihovat nebude.
