Článek
Minulý týden jste řekl, že by prezident Miloš Zeman měl do limitu na kampaň pro prezidentské volby počítat i své cesty do krajů, které podnikne, až bude vyhlášena oficiální kampaň. Není to ale součást výkonu mandátu hlavy státu?
Problém je v tom, že pan prezident v rámci svého cestování po regionech pořádá mítinky. On tomu říká setkání s občany. Miloš Zeman vykládá pojem kampaň jinak, tvrdí, že to kampaň není. (V ČRo řekl, že lidem neříká „volte mě“ – pozn. red.)
Zákon ale říká něco jiného. Kampaň definuje jako sdělení ve prospěch kandidáta včetně jakékoliv doprovodné akce, za něž se poskytla nebo obvykle poskytuje úplata. Jsem přesvědčen, že prezidentovy mítinky kampaň jsou. A jestliže to kampaň je, tak zákon nedává jinou možnost, než buď aby to kandidát uhradil ze svého volebního účtu, nebo aby to započítal jako bezúplatné plnění.
Proto jsem říkal, že pokud bude Miloš Zeman po oficiálním vyhlášení voleb cestovat do regionů, tak by měl hodnotu mítinků započítat. To není zadarmo – pódium, ozvučení, pozvánky…
Když prezident nebude hodnotu mítinků vyčíslovat jako bezúplatná plnění a nebude ji počítat do limitu na kampaň, co s tím bude váš úřad dělat? Může platit prezident pokutu?
Nechci to předjímat. Prezident má absolutní imunitu, jeho nelze stíhat ani pro přestupek. Otázka je, kdo bude prezidentovi kampaň realizovat, jaká tam bude právní subjektivita a kdo by nesl odpovědnost za případný delikt. Ale to je předčasné. Nepochybuji o tom, že prezident bude ctít zákony této země respektovat a že náš úřad musí podle zákona jednat.
Proč by ale v takovém případě neměli do limitu počítat své cesty i členové vlády, kteří kandidují do Sněmovny?
Samozřejmě měli, to je úplně stejný příběh. Pokud jakýkoliv jiný činný politik v rámci svých cest po republice pořádá něco, co lze podle zákona považovat za kampaň, tak by to měl započítat do limitů na kampaň.
Když se podíváme do západní Evropy nebo USA, tak tam je věnována mnohem větší pozornost právě skupině kandidujících, u níž hrozí, že by mohla využívat pro svou kampaň veřejné prostředky. Politici schválili zákon, jak jej schválili. Nemáme jinou možnost než po nich chtít, aby jej dodržovali.
Třeba premiér Bohuslav Sobotka nyní cestoval po jižní Moravě, kde je lídrem kandidátky ČSSD. V programu měl návštěvu Ředitelství silnic a dálnic, ale i fakultní nemocnice. Je to kampaň?
To jistě ne. Premiér je šéfem výkonné moci a stojí na vrcholu pyramidy těchto státních institucí. Ale pokud by potom tam někde v kulturním domě pořádal mítink s občany, tak to už by byla kampaň. Miloš Zeman řekl, že pojede do OSN atd. Samozřejmě to je jeho práce.
Když se podíváme do Ústavy, tak tam je napsáno, že prezident zastupuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Není tam nic o cestách do regionů. Když se podíváme do kompetencí prezidenta – tak ani v zákonech o krajích a o obcích nenajdete o kompetencích prezidenta vůbec nic.
Čili cesty do regionů jsou tradicí, nikoliv povinností či kompetencí. Všichni prezidenti jezdili do regionů, je to v pořádku. Ale mítink s občany v době volební kampaně je kampaní.
Jsem přesvědčen, že tím, že pro něj někdo setkání s občany zajišťuje a připravuje, získává pan prezident bezúplatné plnění ve smyslu volebního zákona. Ostatně obce i kraje vyčíslují do médií, kolik je takový mítink stojí.
Jak nahlížíte třeba na setkání člena vlády se zaměstnanci nemocnice či dobrovolnými hasiči?
Jak jsem řekl, náklady na setkání s občany v době oficiální kampaně podle mého soudu mají být započteny do limitu kampaně. Nevím, jestli má smysl zabředávat do rozboru, zda návštěva dobrovolných hasičů je ještě pracovní náplní premiéra. Svým způsobem asi ano, když jsou součástí záchranného systému. Ale Úřad pro dohled nad hospodařením stran nemůže a nemá posuzovat každou nuanci politického života.
Nová legislativa má dle důvodové zprávy za cíl zpřehlednit prostředí politické soutěže a učinit jej férovějším z hlediska nákladů.
Politici by sami měli ke kampani přistupovat s vědomím tohoto obecného principu a řídit se jím při vykazování kampaně.
Podíváte-li se na metodickou příručku britské obdoby našeho úřadu, v zásadě uvádí jen obecná doporučení: co souvisí s kampaní, počítejte do nákladů, tečka. Politická kultura je tam na takové úrovni, že až na výjimky stačí takovéto obecné konstatování. Bylo by skvělé, kdyby se jednou podařilo k takovému stavu dospět i u nás.