Článek
Žena poznala svého manžela na pouti do Santiaga a po krátké známosti si Španěla vzala a společně začali žít v Česku. Jenže po několika letech od narození dcery začaly problémy ve vztahu, které nakonec vyústily v rozvod.
Soudy svěřily dceru do péče matky, otec ale nepřestal bojovat za střídavou péči. Jakmile jí u soudu dosáhl, odvezl si loni o prázdninách dceru do své domoviny a už ji nevrátil.
Ještě před koncem roku Okresní soud v Hradci Králové zamítl návrh matky na to, aby zrušil střídavou péči s tím, že i když otec několik měsíců dítě nepředal, není to důvod pro změnu výchovy. Takový rozsudek zrušil v červnu odvolací soud a dítě svěřil do péče matky.
Otec nespolupracuje
„Otec odmítá dlouhodobě a opakovaně respektovat dosavadní pravomocný rozsudek soudu České republiky, kterým byla založena střídavá péče,“ vysvětlil senát a současně otci uložil pokutu 50 tisíc korun.
Krátce poté rozhodl i španělský soud v Tarragoně, že otec má do dvaceti dnů dceru vrátit zpět matce. „Připadá mi, že jde o jasný mezinárodní únos,“ konstatovala tamní soudkyně.
Navíc upozornila, že přestěhování dcery otec nepochybně plánoval dopředu, protože poté, co ji do Španělska přivezl, začala dívka chodit do stejné školy jako její bratranci a sestřenice. „Z toho usuzuji, že už v předchozích měsících provedl její zápis a už tehdy ji nechtěl vrátit,“ upozornila soudkyně.
Obavy o život dcery
Když otec do španělským soudem určené lhůty děvče nevrátil, obrátila se matka na českou policii se žádostí o pomoc. „Bývalý manžel vyvolává v dceři strach z návratu do Česka. Je v krajní situaci, i španělský soud potvrdil rozhodnutí českého soudu. Nevím, zda dceru nezatáhne bůh ví kam, nebo zda dcera třeba pod tlakem nespáchá demonstrativní sebevraždu. K dceři se dostanu jen přes mezinárodní zatykač, aby byl manžel zatčen a ji bych si mohla odvézt. Napsal mi, že nebude respektovat žádný rozsudek českého soudu,“ vypověděla podle protokolu, který má Právo k dispozici, matka.
Ani obava matky o život vlastní dcery policii k žádné akci nepostrčila. Zoufalá matka proto napsala přímo ministrovi vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD) s prosbou o intervenci při vydání mezinárodního zatykače.
Z ministerstva jí však přišla odpověď, že pro ni nemohou nic dělat, prý se má obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí nebo ministerstvo práce a sociálních věcí, případně pokud nebyla spokojena s postupem policie, tak ať jde na státní zastupitelství.
Úřady nepomáhají
„Nedokážu si představit, jak by mi mohlo pomoci ministerstvo práce a sociálních věcí. Na Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí mi pouze doporučili, abych si obstarala právníka ve Španělsku. Dokonce nebyli schopní mi za několik týdnů zjistit, jestli se otec proti verdiktu španělského soudu odvolal.
Státní zástupkyně, která můj případ posuzovala, měla dlouho dovolenou, její zastupující kolegyně mi řekla, že nevidí žádný důvod pro vydání mezinárodního zatykače. Přitom soud v Tarragoně řekl, že je to jasný mezinárodní únos,“ dodala žena.
„Vždy jsem měla za to, že stát je tady od toho, aby svým lidem pomáhal. Celý život poctivě platím daně, a když jednou potřebuji něco já od státu, otočí se zády. Takže se asi mám rozjet do Španělska sama a dceru hledat na vlastní pěst? Znamená to snad, že si stát nestojí za svými rozsudky a nestíhá ty, co je nedodržují? Nemusí státní zástupci respektovat mezinárodní úmluvy a jednat ve jménu svých občanů? Jakou má pak člověk motivaci zákony dodržovat?“ rozhořčeně se ptá žena.