Článek
Za poslední dva roky, kdy Senát veřejná slyšení pořádá, by mělo být již sedmé. Témata slyšení předchozích byla vždy naléhavá jak svou ožehavou aktuálností, tak dlouhodobou problematičností. Po televizní stávce, v lednu 2001, uspořádal Senát své první slyšení - o České televizi. Následovala slyšení o českých vysokých školách, o neonacismu a podobném extremismu u nás, o zahraniční politice, o klonování ve světle ochrany lidských práv a o zákonu o sociální pomoci.
Odborná veřejnost i novináři - a jejich prostřednictvím i mnozí občané - si díky těmto slyšením mnohé otázky ujasnili. Odpovědněji se pak mohli podílet na nápravě, změnách nebo prosazování svých představ. Dialog je vždy potřebný.
Tentokrát ale nemá jít o dialog německo-český, a tím méně sudetoněmecko-český, i když mezi několika desítkami pozvaných hostů má vystoupit i několik hostů z Německa, včetně dvou vládněkoaličních poslanců Spolkového sněmu. Těžiště slyšení má být v dialogu česko-českém, tedy v upřesňování českého pohledu na vývoj česko-německých vztahů a v názorech na legislativní problémy, které s německo-českými vztahy souvisejí a které bude ČR po vstupu do EU řešit.
Tlustá čára, kterou v roce 1997 vytyčila česko-německá deklarace, je čarou právní, je oboustranným politickým závazkem, že se k minulosti nechceme vracet právně. Tato tlustá čára nemůže ale být - a její architekti to ani nikdy nepředpokládali - tlustou čarou zapomnění. Neznamená, že budeme o vině jednotlivců, ideologií či státních orgánů let 30. a 40., o činech spáchaných proti jednotlivcům, skupinám obyvatel nebo demokratickému státnímu zřízení mlčet, nebo dokonce že se budeme tématům oné doby vyhýbat.
Veřejné slyšení Senátu se dotkne i těchto otázek. Má přesvědčit veřejnost, českou i evropskou, že žádná část české a československé minulosti není tabu.
Rozprava se ale má zaměřit také na to, co je třeba pro další vývoj česko-německých vztahů ještě udělat. Oba státy - Německo i Česká republika - budou od 1. května příštího roku řešit mnoho společných otázek, které dosud řešit nemusely. Dokonce budou spolu rozhodovat o záležitostech dalších evropských zemí a EU jako celku. Jakákoliv nevyjasněnost z minulosti může tuto spolupráci zatížit a ztížit.
Možná že se právě toto veřejné slyšení stane oním "průlomovým gestem" z české strany, které před přijetím ČR do EU v Německu mnozí čekali jako vyvážení nevlídných výroků některých českých politiků před loňskými červnovými volbami. Evropsky orientovaní Němci, politici i občané, takovýto krok Senátu nesporně uvítají, aby mohli dále přispět ke zlepšení německo-českých vztahů - česky řečeno, účinněji přesvědčovat ty, kteří o "těch komunistických Češích" dosud pochybují.
Středeční hlasování v Senátu bude jistě zajímavé, senátoři se ukážou jak podle svých klubů a stran, tak jako osobnosti s vlastní politickou představou o budoucnosti. Senátor, který bude veřejné slyšení odmítat, jen těžko oddělí svůj odpor ke slyšení od odmítání evropského soužití.
PRÁVO 16. prosince