Článek
„Den otevřených dveří se tady pořádá už léta. Vždy u příležitostí Dušiček, kdy lidé ve zvýšené míře chodí na hřbitov. A setkáváme se celkem se zájmem, dneska tady během čtyř hodin bylo určitě více než sto lidí,“ řekl ředitel městské firmy Krematorium Ostrava Ivo Furmančík.
Do budovy, které stojí na jednom z nejvyšších bodů ústředního hřbitova ve Slezské Ostravě od roku 1961, mohli lidé přicházet od devíti hodin. Interiéry budovy si pak prohlédli ve skupinkách s výkladem ředitele nebo vedoucí smutečního obřadu. „Pece jsou v provozu, takže se půjdeme podívat i tam,“ ujistil Furmančík každou výpravu.
Během prohlídky, která začínala ve smuteční síni, se lidé dozvěděli vše od dovozu těl přes jejich uložení do chladícího nebo mrazícího systému až po zpopelnění. Slyšeli například i to, jak dlouho mohou být nebožtíci v lednici či mrazáku uloženi, jak probíhá a dlouho trvá zpopelnění nebo jaké jsou v pecích teploty. „Takže komplet technologický proces včetně prostor, které jsou určeny pro návštěvníky smutečního obřadu,“ řekl ředitel s tím, že zpopelnění těla trvá přibližně kolem hodiny. Do pece se přitom vleze vždy jen jedna rakev.
Kremační turistika: Němci stále jezdí
Otázky ale nekladli jen návštěvníci krematoria. Občas ji vznesl i Furmančík směrem k nim. Na odlehčení se jich například ptal, zda ví, co hoří rychleji? Zda mužské, nebo ženské tělo. A také jim hned odpověděl: „Ženské tělo hoří rychleji, protože má více tuku.“
Když lidé po prohlídce vycházeli ven, nikdo nebyl kvůli tématu spojeného se smrtí smutný nebo zaskočený. „Mám takovou zkušenost, že lidé přichází s obavami, jak to tady bude vypadat, že to je nějaké hrůzostrašné, že z toho pak třeba nebudou třeba spát. Ale když si to tu projdou, tak vidí, že provoz je zcela čistý, bez jakýchkoliv zápachů. Že všechno, včetně kremačních pecí, je řízeno elektronicky, že tady vůbec nezacházíme s těly. Vidí jen rakve,“ popsal a dodal, že u velké většiny návštěvníků převažují dobré dojmy: „Řada z nich, když odchází, tak říká: No, já jsem myslel, jak to tady bude hrozné, a ono je to fakt pěkné, čisté a v pohodě.“
Že návštěva stála za to, potvrdil Novinkám Aleš Matura z Valašského Meziříčí, který na den otevřených dveří dorazil s manželkou. „Ta mě přivedla, protože tu to zajímá eminentně. Ale bylo to zajímavé, celé to technické zázemí. A možná je to takové… odtabuizování smrti nebo těch posledních věcí člověka,“ mínil muž poté, co krematorium opustil.
Jízdní řád smrti aneb Jak to chodí v krematoriu
