Stovky lidí si připomněly 80. výročí vyhlazení osady Ležáky nacisty

Do Ležáků dnes přišla také Jarmila Doležalová, rozená Šťulíková, která je poslední přeživší z Ležáků. Kromě ní masakr přežila již jen její sestra Marie. V době, kdy byly odvlečeny a poslány do Německa na převýchovu, jim byl jeden a dva a půl roku. Marie Jeřábková, rozená Šťulíková, zemřela v roce 2018.

Za vládu se akce zúčastnil ministr kultury Martin Baxa (ODS). Po položení věnců následovalo čtení jmen zavražděných, modlitba a vystoupení dětského pěveckého sboru. Pietní akt zakončil nízký přelet vojenského vrtulníku. Připomněl parašutisty vyslané do protektorátu z Británie, kteří se za války v Ležákách ukrývali. Plánovaný seskok vojenských parašutistů do ležáckého údolí se kvůli silnému větru neuskutečnil.

„Ruské velvyslanectví, jehož zástupci se dříve ležácké akce pravidelně zúčastňovali, jsme stejně jako běloruské letos z pochopitelných důvodů nezvali. Připomínáme si tady lidi, kteří se stali obětí násilí,“ konstatoval ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

Odmítá řevnivost mezi Ležáky a Lidicemi. „Jde o iluzi uměle vytvořenou některými politiky. Nikdo jiný to takhle nebere,“ podotkl.

Letos pošedesáté položil 70letý Jan Lán z Ústí nad Labem k jednomu tzv. hrobodomů v Ležákách tabulku s krátkou biografií prvorepublikového pilota Karla Svobody (1902-1942) ze sousedních Miřetic. Odbojáře a přítele radiotelegrafisty Jiřího Potůčka (1919-1942), jenž našel v lednu 1941 u Svobodů azyl, a později informoval o zkáze Ležáků, popravili nacisté spolu s obyvateli osady.

„Šlo o mého dědu, o němž se spolu s bratrem Karlem chystáme vydat knihu připravovanou posledních dvacet let. Osmdesáté výročí vyhlazení Ležáků jsme nestihli, tak snad příští rok jako připomínku výsadku Silver A,“ přiblížil Lán.

„Vzpomínky na dědu, vojenského pilota a technického všeuměla, který za války žil v rodném kraji a pracoval v ležáckém lomu, kde přišel do styku s vysílačkou Libuše, jsou stále živé a podrobnosti z jeho života se předávají z generace na generaci. Publikace bude obsahovat doposud neveřejné podrobnosti z rodinného archivu. Částečně proto, že někteří hlavně mladí historici zkreslují historii,“ tvrdí Lán.

„Hlavou mi tady vždycky probíhá, jak děda tudy chodil do místního mlýna opravovat stroje. Cítím se tady doma,“ podotkl s dojetím muž, který chce do knihy zakomponovat i rozepři mezi dědou a parašutistou Potůčkem, údajně kvůli jeho tehdy 14leté matce.

„Matka v tom nehrála žádnou roli. Šlo o omyl historiků, jež tento příběh zaměnili s osudem kapitána Bartoše a rodiny, u níž se schovával. Moje matka a žena, o níž se jednalo v Bartošově případě, se jmenovaly stejně,“ vysvětlil Lán.

„Pokud by mi někdo před dvaceti lety řekl, že lze ještě v příběhu Ležáků narazit na nové skutečnosti, velmi bych o tom pochyboval. Začínají se však objevovat rodinné archivy, o nichž se jejich autoři leckdy domnívali, že jde o běžné nezajímavé věci. Přitom se často jedná o informace, z nichž přechází zrak. Připravovanou knihu proto podporujeme,“ okomentoval počin bratrů Lánů Stehlík.