Článek
„Už dříve jsem dělal některé věci jen tak, jak říkám pro srandu. Asi dva roky jsem kupoval mléko a zkoušel. Něco jsem taky rozdával. Hlavně nitě, těm se na Slovensku říká korbáčiky, ty po mně známí pořád chtěli. Pak, když jsem si pořídil první kozu, mi docvaklo, že by možná nebylo špatné mít jich více na mléko a začít se živit prodejem kozích výrobků. Jít prostě ve stopách dědy a táty,“ svěřil se Právu Čech.
„Můj děda pocházel z Pavlovic a pracoval v družstevní mlékárně v nedalekých Radslavicích. S mým tátou pak léta dělali v mlékárně v Martinově,“ vysvětluje rodák z Ostravy. Nyní již s manželkou a pěti dětmi bydlí v někdejším domě svých prarodičů v Pavlovicích u Přerova, který v minulosti sloužil jako chalupa.
Toho, že opustil zavedenou firmu, nelituje. S odstupem času však připouští, že některé představy byly trochu naivní. Vrhnout se na chov hospodářských zvířat bez předchozích zkušeností byl podle něj odvážný krok do neznáma.
„Když se člověk rozhodne farmařit, musí se pořád něco učit a pánem svého času rozhodně není. To už dnes vím,“ usmívá se farmář.
Na salaši, kterou sám vybudoval pár desítek metrů od domu, v němž s rodinou bydlí, má nyní ustájeno stádo zhruba 40 koz, krávu plemene jersey a tele. Počet zvířat se rok od roku zvyšuje, jak přibývá zájem zákazníků o výrobky z farmy a zvyšuje se potřeba mléka.
„Hodně teď mezi lidmi frčí čerstvé sýry, ať již ochucené, nebo čisté jen se solí. Hodně děláme i jogurty, ale nabízím také tvarohového míšu,“ konstatoval Čech. Loni jeho ručně šoulané kozí koule obalované ve směsi koření vyhrály v sýrařské kategorii soutěže Regionální potravina Olomouckého kraje.
Sýry jsou k mání třeba každý pátek v přerovském obchodním centru Galerie, objevují se i na trzích a v některých obchodech. „Tady je problém, že skutečně čerstvý sýr musíte do týdne zkonzumovat. Obchodníci se ale obávají, že by se jim nemuselo podařit ho včas prodat. Tak chtějí, aby měl trvanlivost alespoň čtrnáct dnů,“ řekl farmář.
„Jenže pak jej musíte udělat jinak. Sýr sice vydrží déle, ale už nemůže být takový jemný, jak chci a jak ho mám rád,“ dodal s tím, že vše, co opouští farmu, vzniká podle tradičních receptur, bez zbytečné chemie.
Salaš jako lesní bar
Zákazníci, kteří si jeho výrobky oblíbili, přijíždějí i do Pavlovic u Přerova. Ne vždy jej tu však zastihnou. Pro ně je určena připravovaná novinka samoobslužného prodeje na salaši.
„Bude to hodně o důvěře. V jedné z místností si lidé budou moci vybrat výrobky a princip placení bude podobný jako v lesních barech, kde lidé sami nechají peníze za vybrané zboží. Doufám, že to bude fungovat,“ doplnil farmář.