Omezením setkání více než dvou lidí ministerstvo napíná zákon, míní právníci

Arenberger už v pátek přiznal v České televizi, že jeho návrh nemusí být „právně čistý“. O víkendu se pak ale zaštítil právními názory, které to umožňují. V pátek Arenberger vyzval, aby mu právníci vyšli vstříc a uznali, že medicínská stránka je důležitější než právní čistota.

Tento způsob uvažování ústavnímu právníkovi Wintrovi vadí. „Je nepřijatelné, aby ministerstvo uvažovalo způsobem, že vydá nařízení, o němž ví, že je nezákonné, ale bude platit, než jej zruší soud. Takhle si ministr v demokratickém právním státě počínat nemůže. Ale v sobotu ministr přestal říkat, že chce vydat protiprávní opatření a přišel s argumentací, že to není protiprávní,“ řekl Právu.

Pandemický zákon může podle Wintra omezit konání veřejných a soukromých akcí, kde dochází ke kumulaci osob, ale to není možné vztáhnout i na setkání více než dvou osob. „Ale vedl jsem o tom diskuse s kolegy právníky a ukázalo se, že názor není jednoznačný,“ dodal Wintr.

Nelze tak podle něj tedy říci, že je pokyn ministra nezákonný. „Ministr si obstaral nějaká vyjádření právníků, že to nezákonné není, čili teď už je to v pozici, že ministerstvo napíná zákon, seč to jde, a podle mě za jeho hranu,“ uvedl Právu dále Wintr.

„Nelíbí se mi to, připadá mi, že je to snaha obejít to, že tu není nouzový stav, při kterém je možné omezit svobodu pohybu. Teď není možné omezit svobodu pohybu, tak to ministerstvo vymyslelo jako náhradní řešení, protože se epidemiologická situace nezlepšuje tolik, jak se čekalo. Za mě je to nezákonné, ale neexistuje o tom právní konsenzus, budou to muset rozhodnout soudy,“ shrnul Wintr.

Další otázka je, jak by se vykládalo, co je to akce s více než dvěma osobami. „Já se domnívám, že když se někde sejde několik kamarádů a jdou se projít, tak to není akce, ale podle některých právníků to akce je,“ uvedl.

Wintr si je nicméně jistý, že opatření půjde před Nejvyšší správní soud, který normu vyloží.

Zakázanou akcí podle Wintra každopádně jednoznačně nejsou návštěvy rodiny, organizovaná oslava narozenin však už akcí je.

S takovým názorem souzní i ústavní právník Jan Kysela. „Nejde o libovolné setkávání osob, ale o „akce“. Jinou věcí je, co přesně akce jsou. Určitě to není nahodilé setkání na ulici, není to ani procházka lesem, ledaže by byla organizovaná pro nějakou turistickou skupinu,“ napsal Právu.

„Každopádně jde o opatření dočasné, při dalším rozvolňování musí padnout,“ dodal.

Metodický pokyn ministra zdravotnictví se příčí advokátovi Tomáši Sokolovi. „Pokud mi pan ministr nebo některý z jeho zřízenců nebude mířit na oko půllitrovou injekcí s benzinem, tak mě nikdo nedonutí, abych poslouchal metodické pokyny,“ řekl Právu.

„To je obvykle interní směrnice: ,Doporučujeme vám, abyste něco dělali podle nějaké metodiky.‘ Interně, v nějaké obchodní společnosti, to může mít i charakter interního předpisu, tedy závazné normy, ale absolutně to nemůže přejít na celou veřejnost.

Podle Listiny základních práv a svobod lze povinnosti ukládat pouze na základě zákona nebo nařízení vlády, na které zákon odkazuje. Vždy základ instrukce musí být v zákoně. A v tomto případě to v žádném zákoně není,“ doplnil Sokol pro Právo.

Sám se prý rozhodne, zda pokyn ministra bude respektovat nebo ne, podle vlastního úsudku. Ostatním by však takové doporučení dávat nechtěl. „To je, jako když máte ceduli, že dotýkat se elektrických drátů je nebezpečné. Někdo se jich dotkne a možná uhyne, někdo se jich chytne, a protože v nich není už proud, tak neuhyne. Ale jeví se jako rozumné na ně nesahat,“ uzavřel.