Omezení valorizace nemělo být schvalováno v legislativní nouzi, říká právník Kudrna

Prezident Petr Pavel zákon podepsal, ale má pochybnosti o ústavnosti novely. Opozice ji chce napadnout u Ústavního soudu. Je to správné?

Myslím, že to správné je. Jsou dvě zásadní pochybnosti o ústavnosti zákona snižujícího valorizační mechanismus. Jeden důvod je hmotněprávní. Podle mě důchodcům vznikl nárok na zvýšenou valorizaci už na konci ledna (inflace dosáhla výše, která je podmínkou pro valorizaci). To znamená, že zákon zasahuje do existujícího právního nároku, a jedná se tak o pravou retroaktivitu.

Druhý důvod je procedurálního charakteru. Dá se nepochybně diskutovat o tom, zda byla dodržena všechna pravidla legislativního procesu, jak žádá zákon o jednacím řádu Sněmovny.

Co by se stalo, kdyby ÚS novelu zákona zrušil?

V případě, že by ji Ústavní soud zrušil, musel by se doplatit rozdíl mezi sníženou valorizací a tou valorizací, která měla být vyplacena původně.

Neměli by lidé mít nárok i na nějaký úrok, vzhledem k tomu, že peníze vlivem inflace ztrácejí svou hodnotu?

Pokud vím, tak dosud se nikdy žádné úroky nevyplácely. Ale to i z toho důvodu, že jsme za posledních 33 let takovou inflaci neměli. Tato otázka tak nikdy nebyla řešena.

Vláda zákon schvalovala ve stavu legislativní nouze. Ten může vyhlásit předseda Sněmovny na návrh premiéra mj. ve chvíli, kdy státu hrozí hospodářské škody. Je hrozba vyššího schodku státního rozpočtu kvůli valorizaci penzí v původní míře dostatečným argumentem pro to tlačit zákon v legislativní nouzi?

Argumentaci vládní většiny nepovažuji za legitimní. Ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo financí musely vědět daleko dřív než letos v únoru, že s velkou pravděpodobností finanční nároky na valorizaci důchodů vzniknou. Situace byla předvídatelná a dala se řešit dřív.

Buď navýšením rozpočtových prostředků, nebo mohlo ministerstvo financí připravit příslušnou novelu už v polovině loňského roku. Všechno by tak proběhlo bezpečně, v době, kdy důchodcům nárok na zvýšenou valorizaci ještě nevznikl.

Situace tedy byla předvídatelná. Všichni ve vládě opakují, že současný důchodový systém má problémy, řekněme, strukturálního charakteru, a je potřeba to řešit. Pro mě proto argumentace hospodářskými škodami není legitimní.

Co když vláda situaci podcenila?

Ministerstvo financí a Národní rozpočtová rada už na podzim uváděly, že se bude jednat asi o 20 miliard korun. Statistický úřad poté letos upřesnil, že se bude jednat o více než 34 miliard korun. Ale každý, kdo se touto věcí profesionálně zabývá, věděl, že vznikne nárok na desítky mi­liard korun. Tudíž nelze legitimně přijít s tím, že se jedná o náhlou situaci a je nutno ji rychle řešit v únoru. Z mého pohledu se na vzniku této vyhrocené situace vláda sama podílela.

Pan ministr financí Zbyněk Stanjura navíc řekl v Otázkách Václava Moravce, že pokud ta novela neprojde, tak se nic nestane, protože se rozpočtové prostředky najdou. Tudíž sám zpochybnil tezi, že prostředky nejsou a že vzniknou rozsáhlé hospodářské škody.

Lze předjímat, kdy o novele ÚS rozhodne? Může se věc stihnout ještě do června, kdy by ke snížení valorizace penzí mělo dojít?

Měl by jednat co nejrychleji, ale podle mých zkušeností s tím, jak rychle rozhoduje, tak pokládám za vyloučené, že by rozhodl do června. Za úspěch bych považoval, kdyby rozhodl do konce kalendářního roku.