Omezení schopností F-35 na dálku hrozí, Izrael se mu vyhnul

V německém listu Bild se spekulovalo o jakémsi vestavěném vypínači, který byl označován termínem kill switch. „Je nutné rozlišit to, co se řeší na oficiální úrovni na úrovni Bundesluftwaffe, na úrovni německých ozbrojených sil a co se řeší v médiích,“ řekl k spekulacím Bildu bezpečnostní analytik a pilot Milan Mikulecký,“ „To jsou dvě naprosto rozdílné věci.“

Vysvětlil, kde se nachází podstata problému: „Dnešní zbraňové systémy jsou velice sofistikované, protože jsou z velké části o softwaru, který potřebuje aktualizace. U aktualizace software potřebuje uživatel součinnost výrobce.“ Bez výrobce nelze udržovat schopnosti zbraní na potřebné výši.

Problém se přitom netýká jen strojů F-35, které se aktualizují přes systém ALIS výrobce Lockheed Martin, jenž taky firmě poskytuje všechna data o využití letadel. Týká se to podle serveru Global4Cast i raketometů HIMARS, kde USA omezily na dálku Ukrajině jejich dosah, nebo zbraňových systémů a systémů pro elektronický boj integrovaných do nejmodernějších verzí stíhaček F-16, systémů řízení palby v tancích M1A2 Abrams a dronů MQ-9 Reaper či systémů protivzdušné obrany Patriot.

Analytik uvedl, jaký přístup proto uplatnil Izrael, když si pořizoval stroje F-35I: „Izraelci si prosadili, že jejich verze, která se jmenuje Adir, je vevnitř vybavená izraelským softwarem tak, aby tam neexistovaly právě ta zadní vrátka, kterými někdo může zvnějšku ovlivňovat schopnosti toho letadla.“

Chápe, že Praha touto cestou nemohla jít: „Rozumím tomu, že Česká republika vnímala v době, kdy podepisovala kontrakt na letouny F-35 Spojené státy jako naprosto nezpochybnitelné spojence a nezpochybnitelné bezpečnostní záruky. Navíc nejsme Izrael, abychom vyvíjeli vlastní software.“

Přesto ale Mikulecký vidí chyby v postupu České republiky: „Ono to nebylo vyjednávání, protože Česká republika na rozdíl od Polska, které skutečně leccos o letounech F-35 vyjednávalo, tak my jsme prostě přišli a podepsali jsme to, co bylo na stole.“ Za horší ale považuje postup při jednání se Švédskem, které tehdy plánovalo vstup do NATO a chtělo pomoci Ukrajině předáním starších verzí letadel gripen.

„Bohužel jednání tak, jak je vedlo politické vedení českého ministerstva obrany se Švédy, bylo velice agresivní, velice nešťastné, nediplomatické a chápu, že v tuhle chvíli švédská strana nemá sebemenší důvod, proč by nám měla v tomhle smyslu nějak vycházet vstříc.“ Od začátku přitom bylo jasné, že se Švédskem bude potřeba dojednat prodloužení pronájmu gripenů.

Mikulecký přiznává, že podobný problém s omezováním některých schopností zbraní se nemusí týkat jenom americké administrativy: „Nikdy nevíte, co bude zítra a vy nevíte, jestli se někdo za deset let nezblázní ve Švédsku. Jakékoli snahy nakupovat odjinud než z ČR jsou vždycky rizikové. On se může zbláznit třeba i někdo v Izraeli a my nakupujeme zbraňové systémy z Izraele.

„Důraz na domácí obranný průmysl by měl být v zájmu každého politika. Bohužel tady vidíme neustálou snahu české výrobce obcházet. Nemám iluze o českých zbrojařích, jsou to taky pěkní bazilišci, ale v soutěžích je možné dosáhnout toho, aby dávali cenu, která je srovnatelná s tím, co je na trhu, aby nás nemohli odírat, ale to, co je doma, tak nad tím máme nějakou kontrolu,“ naznačil řešení analytik. Ví, že ne vše si lez pořídit od tuzemských zbrojovek: Letadlo páté generace tady skutečně nevyrábíme.“

I u zbraní, které si nevyrábíme, však lze najít cestu, abychom nebyli závislí na něčím rozhodnutí. „Stačí se podívat na Polsko, které jde cestou diverzifikaci. Přestože si drží tu americkou linku, tak současně rozjelo jihokorejskou linku a Jižní Korea má jiné geopolitické zájmy. Je předvídatelnější a navíc mnohem ochotnější se dělit o svoje technologie“ řekl Mikulecký. Podotkl, že Jižní Korea dotahuje program svého letounu páté generace KF -21 a v Polsku se o jeho pořízení vedou poměrně silné diskuze.

Diverzifikace je ovšem na druhou stranu nákladnější, udržovat více typů vyžaduje více náhradních dílů a rozsáhlejší logistiku .