Článek
„Dost jsem se bál, ale vždycky jsem myslel na to, že tím pomůžu Marečkovi a že to dám,“ popsal své pocity Daniel, který během mnoha vyšetření trpěl hrůzou z odběrů a několikrát během nich omdlel. Jeho kostní dřeň se stala pro mladšího bratra jedinou nadějí na uzdravení, když selhala chemoterapie.
Markovi diagnostikovali lékaři loni v září akutní lymfoblastickou leukemii, která je nejčastějším typem leukemie u dětí. Podle České onkologické společnosti ročně postihne asi 65 dětí, přičemž naprostou většinu se podaří vyléčit.
Nasazená chemoterapie však nezabrala a po několika měsících bylo jasné, že bude nutné hledat dárce kostní dřeně. „Testovali mamku, tátu a mě, nejmladší bráška Tobík byl na to ještě moc malý, budou mu teprve dva,“ řekl Daniel. U toho se následně prokázala shoda deset z deseti takzvaných HLA znaků, které určují kompatibilitu dárce. Rodiče jich měli pouze pět.
Rodiče se po zkušenosti přihlásili do registru dárců kostní dřeně.
„Máma i táta byli hrozně šťastní, ale já se hrozně bál, protože nesnáším odběry krve,“ svěřil se Daniel. Následovala série vyšetření, kontrol a také obávaných odběrů včetně autotransfuze. „Odebírali mi tenkrát krev obrovskou jehlou a já jsem hned omdlel,“ dodal.
Protože všechna vyšetření dopadla dobře, v květnu nastoupil do nemocnice. I přes velký strach podstoupil zákrok v celkové narkóze a Markovi daroval 734 mililitrů kostní dřeně. „Věřím, že jsem mu tím zachránil život,“ zakončil Daniel.
Máma obou chlapců Novinkám řekla, že léčba Marka v současnosti stále pokračuje a vypadá díky transplantaci velmi slibně. Jistotu však ještě nemají. „Kluci jsou jinak úplně normální bráchové,“ dodala. Desetiletý Marek komentoval bratrův čin stručně. „Dobrý,“ řekl s úsměvem.
Najít dárce je těžké
Vedoucí Českého registru dárců krvetvorných buněk Marie Kuříková Novinkám popsala, že darování kostní dřeně dětmi je poměrně výjimečné. „Děti mohou darovat jen tehdy, když jde o sourozence, jinak dárce musí být vždy dospělý. Nicméně i darování mezi sourozenci je poměrně vzácné, protože šance, že budou mít shodu, je jedna ku čtyřem,“ vysvětlila.
Odběry se navíc v tomto případě provádějí jinak. „U dětí se většinou odebírá kostní dřeň klasicky z pánve při celkové narkóze. Dospělí už dnes mohou jít darovat komfortnějším způsobem z krve pomocí separátoru,“ doplnila Kuříková.
Shánět dárce je podle ní stále problematické, v posledních letech navíc vyvstává další problém, který zařazení do registru brání. „Mnoho mladých lidí není pro darování dostatečně zdravých. Spousta lidí má nějakou diagnózu nebo třeba berou antidepresiva a s tím je bohužel do registru zařadit nemůžeme. Zachování zdraví dárce je na prvním místě,“ dodala.
Když porazím leukemii, stanu se lékařem, uzavřel pakt s nemocí devatenáctiletý Matěj
