Ombudsmanka: Děti v Česku by se neměly fackovat

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO) sdělila, že by se k případnému zákazu klonila, záleželo by ale na jeho formulování v legislativě. Podle říjnových údajů mezinárodní iniciativy pro ukončení fyzického trestání dětí platí úplný zákaz ve 23 zemích EU.

„Působit dětem bolest ve výchově bylo běžné ještě v mém dětství, je to široce schvalováno do dneška. Většina stále facku považuje za přiměřený výchovný prostředek. Pokud by ale dozorce ve věznici dal někomu facku, bylo by to shledáno jako protiprávní jednání. Má jiné nástroje. Měli bychom se zamyslet, zda by děti neměly mít stejné právo jako dospělí. Přece nemůžeme fackovat dospělé ani z výchovných důvodů,“ dodala Šabatová.

Zákaz bití a jiného fyzického týrání doporučil ČR před lety výbor OSN pro práva dítěte, pak i Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Vždyť podle studie Univerzity Karlovy z roku 2004 nikdy nezažilo tělesný trest jen 14 ze sta českých dětí.

U čtvrtiny bitých chlapců a děvčat se pak dalo mluvit o týrání – dostávali tvrdým předmětem a po bití jim zůstávaly stopy.

Loni v říjnu provedla agentura Nielsen Admosphere pro Ligu otevřených mužů (LOM) průzkum, jak se Češi stavějí k uzákonění zákazu fyzických trestů u dětí. Z výsledků vyplynulo, že celé tři čtvrtiny Čechů a Češek nad 15 let jsou proti tomuto zákonu. Postoj Čechů k fyzickému trestání dětí se tak podle průzkumu historicky zásadně nezměnil.

V průběhu posledního roku se však ukázalo, že to není úplně pravda. Kurzy, kde se rodiče učí zvládat různé situace bez fyzického trestání a výbuchu vzteku, od té doby praskají ve švech.

„Zájem se od minulého roku mnohonásobně zvýšil, jak v kurzech zvládání vzteku pro muže, tak v konkrétnímu kurzu výchovy bez násilí, kam se nám hlásí rodiče, kterým občas ujede ruka a chtějí se naučit, jak to vyřešit jinak. Tam se nám mimochodem přihlásilo přes 80 % žen,“ potvrdil redakci Josef Petr, ředitel LOM.

Fyzické tresty rodiče často používají, aby si udrželi rodičovskou autoritu a ukázali dítěti hranice. Tyto tresty, pokud jsou pravidelně opakovány, však podle odborníků autoritu rodiče snižují.

Hranice totiž děti nepřijmou za vlastní, ale dodržují je čistě ze strachu. Schytané rány pak zabolí nejen je, ale často ještě další generaci.

„Je prokázané, že dítě, které bylo vystavené násilí v rodině, ať už přímo, nebo jako svědek, je významně poznamenáno v rovině prožívání i chování. Často se také stává, že dítě v dospělosti opakuje naučený vzor a samo se stává osobou, která se na druhých dopouští násilí. Nebo může naopak celoživotně zůstávat v roli oběti,“ připomíná Kateřina Mrzenová, dětská terapeutka a speciální pedagožka.

Před přílišnou tolerancí násilí a fyzických trestů u dětí neúnavně varuje řada českých organizací. Střízlivé odhady mluví o tom, že každé 10. dítě zažívá bití a fyzické týrání. Jen letos bylo utýráno k smrti šest dětí.

„Zákaz fyzického trestání zákonem v ČR není oblíbený, neboť i sami rodiče považují mnohdy za nezbytné takový trest pro vymezení hranic použít. Je samozřejmě rozdíl mezi výjimečným pohlavkem a pravidelným surovým bitím nebo jinými tresty působícími dítěti utrpení,“ upozorňuje Zuzana Šafářová, mluvčí Nadace Naše dítě, která odstartovala osvětovou informační kampaň STOP! násilí na dětech.

„I když samozřejmě žádný fyzický trest není vhodný. Rodičovské kompetence je třeba si zvyšovat pozitivně a k výchově dítěte přistupovat bez tělesného trestání,“ dodává Zuzana Šafářová.