Článek
Ještě větším problémem je podle něj to, že ČR nemá celostátní systém sociálního bydlení. „V oblasti sociálního bydlení práci státu v mnoha ohledech suplují neziskové organizace a radnice. Nemůžeme se chovat k lidem, kteří potřebují sociální bydlení, tak jako by neexistovali,“ řekl Novinkám Křeček. Odborníci upozorňují na to, že jde o časovanou bombu; 154 tisíc lidí se v ČR potýká s bytovou nouzí a 1,6 milionu lidí je jí ohroženo. Finanční nůžky se rozevírají a dosáhnout na vlastní bydlení bude pro mnohé stále větším problémem.
Schází sociální pracovníci
Veřejní ochránci práv již od toho prvního, jímž byl Otakar Motejl, upozorňují na to, že v Česku schází celostátní systém sociálních bytů. Některé radnice potíže řeší i bez státu. Příkladem toho jsou Plzeň, Praha, Jihlava nebo Vír na Žďársku, kde zřídili sociální byty.
Nemůžeme se chovat k lidem, kteří potřebují sociální bydlení, jako by neexistovali.
Křeček oceňuje neziskové organizace, které nahrazují stát a po domluvě s radnicemi nebo se soukromými majiteli bytů hledají lidem v nouzi nové bydlení. Do této skupiny patří rodiče - samoživitelé, sociálně slabí, Romové, lidé s duševním onemocněním nebo uprchlíci. Získáním bytu práce s nimi rozhodně nekončí. Potřebují pomoc, aby si bydlení udrželi a neskončili znovu v azylových centrech. Právě pro tuto oblast chybějí sociální pracovníci.
„Pomáhají klientovi k tomu, aby řádně platil veškeré výdaje, aby si našel zaměstnání, čerpal dávky, o jejichž existenci mnozí ani nemají tušení, prostě aby se dokázal postavit na vlastní nohy a byl samostatný. U některých stačí jedna návštěva za měsíc, jiní potřebují častější pomoc. A to jsme zapomněli na boj s předsudky ostatních,“ uvedla Jana Mikulčická, která se za kancelář ochránce podílela na výzkumu zaměřeném na zajišťování bydlení.
Nový zákon prý nebude řešením
Neziskovkám se daří získávat pro klienty i nájemní byty od soukromých majitelů. Při hledání nových nájemníků jsou sice v obavě z toho, že by jim mohli bydlení zničit, vybíraví, nicméně právě díky sociálním pracovníkům přibývá těch, kteří byt pronajmou i lidem z vyloučených skupin. Samozřejmě je to za cenu toho, že sociální pracovník s klientem dál pracuje, vede ho k řádnému užívání bytu a spolu s ním řeší i spory o praní závěsů.
Ochránce vysvětlil, že posílení počtu sociálních pracovníků pro tuto oblast je sice nutné, ale řešení spočívá v zavedení celostátního systému sociálního bydlení. Částečným řešením by mohl být připravovaný zákon o podpoře v bydlení. Křeček k němu ale má výhrady.
„Až praxe ukáže, do jaké míry pomůže lidem v bytové nouzi. Zákon bohužel nikomu nestanoví povinnost sociální bydlení skutečně zajišťovat. Počítá pouze s dobrovolným zapojením obcí i jiných vlastníků bytů. Úspěch připravovaného systému tak stojí a padá s ochotou poskytovatelů bydlení byty do tohoto systému nabídnout,“ doplnil ombudsman.
Situaci kritizoval loni v dubnu Ústavní soud. „Není možné nechat člověka žít na ulici, bez přístřeší, nebo v každodenní nejistotě o střechu nad hlavou, pokud to není jeho svobodné rozhodnutí. Závazek státu zajistit bydlení všem potřebným … není přímo vykonatelný,“ uvedli ústavní soudci. Poukázali na analýzu srovnávající ČR v oblasti sociálního bydlení s Francií, Irskem, Německem, Španělskem a Slovenskem. Česko dopadlo nejhůře.
Jak nakopnout ekonomiku? NERV navrhl vládě 37 opatření
