Článek
Oba historici se počtem zabitých Čechů a Slováků během okupace vojsk Varšavské smlouvy zabývali již v předchozí knize s názvem Černá kniha sovětské okupace. V ní již zvýšili počet dosud uváděných obětí do konce roku 1968 ze 108 na 135. Nyní uvádějí počet zemřelých ještě o dva vyšší.
Historici v knize uvádějí, že během prvních deseti dnů okupace zemřelo nejméně 80 Čechů a Slováků. Během září si okupace vyžádala dalších 23 obětí a v říjnu 18. Situace se zklidnila až v listopadu po přesunu okupantů do kasáren.
Pejčoch poznamenal, že drtivá většina obětí zemřela v srpnu a do poloviny září 1968. Tomek dodal, že v prvních týdnech okupanti zastřelili víc než 50 lidí.
Na získávání informací oba historici pracovali několik let. Dosavadní údaje zpřesnili díky studiu dosud neznámých archivních materiálů z Česka i ze Slovenska. „Hodně životopisů se podařilo upřesnit díky spolupráci s rodinami obětí, od nich máme i fotografie i mnoho údajů o jejich životech, profesních i osobních,” řekl Pejčoch.
Předpokládá, že se již číslo výrazně nezvýší. „Nemůžeme vyloučit, že existuje ještě nějaká oběť zcela zapomenutá, ale musel by to být jeden či dva lidé,” podotkl.
Historici v knize například uvedli, že nejstarší obětí byl legionář Antonín Abraham, kterého zabil sovětský tank v jeho 91 letech. Abraham absolvoval celou anabázi československých legionářů v Rusku, transsibiřskou magistrálu projel s obrněným vlakem Orlík. Další lidé zemřeli třeba při požáru domů na pražské Vinohradské třídě, které střelbou zapálili okupanti, nebo v Liberci, kde tank najel do podloubí domu.
Zavraždění Sověti? Neprokázáno...
Kniha se snaží také rozkrýt pozadí smrti některých sovětských vojáků, kteří v Československu zemřeli a o kterých sovětské a ruské zdroje tvrdí, že byli zavražděni. Tomek řekl, že se jim nepodařilo žádný případ vraždy potvrdit. Při své práci porovnávali seznam, který je uveden na stránce veteránů Střední skupiny sovětských vojsk, která byla rozmístěna v Československu.
„Je tam seznam 102 vojáků, kteří měli (v Československu) do podzimu 1968 zemřít,” podotkl Tomek. V ruské literatuře se podle něj uvádí, že 12 jich mělo být rukou Čechů nebo Slováků zavražděno. Některá uváděná jména se jim skutečně podařilo v archívech dohledat. „Ale jednalo se o vojáky, kteří byli třeba postřeleni vlastními kolegy při nedorozumění nebo vlivem alkoholu,” uvedl k tomu Tomek.
Podle něj stála za smrtí okupačních vojáků celá řada nešťastných náhod a nešťastných událostí. „Nenašli jsme jediný případ, který by potvrzoval to, že tu někdo skutečně zavraždil sovětského vojáka," zdůraznil Tomek. Domnívá se, že takový případ by tehdejší Státní bezpečnost bedlivě vyšetřovala, protože by to mohlo být využito jako důkaz, že v Československu probíhala kontrarevoluce.
Tomek také poznamenal, že hlavními zdroji by v této otázce měly být ruské archívy, ty jsou ale k těmto tématům nepřístupné. Jediným doloženým případem je tak vražda bulharského vojáka Nikolaje Cvetkova Nikolova, který zběhl a cestou ho zabili muži, které si stopl a kteří z něj měli strach.