Článek
Pokud se totiž ukáže, že byl postup orgánů činných v trestním řízení vůči politikům přepjatý, teoreticky by mohli následky nést i samotní státní zástupci, kteří nad přípravným řízením drží stráž.
„Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nemůže komentovat řízení, jehož není účastníkem,“ říká opatrně ke vznesenému nároku politiků, kteří loni strávili víc než měsíc ve vazební věznici, vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan.
Za pět let sedmdesát případů
Bývalí poslanci dnes žádají od státu odškodnění v celkové výši zhruba dvanácti miliónů korun.
Vedle morální újmy, již politici vyčíslili z hypotetické zmařené kariéry v politice, která by je prý ještě čekala, jde i o prokazatelnou náhradu za náklady vynaložené na právníky, ušlou mzdu či nepohodlí ve vazbě, pro jehož odškodňování již existují judikáty z minula.
Takové náklady stát běžně odškodňuje, loni přiznal nějakou formu satisfakce ve víc než tisíci případech nezákonného trestního stíhání. Dohromady vyplatil téměř 60 miliónů korun.
A ukáže-li se, že za škodu nese odpovědnost konkrétní osoba, úředník, soudce či státní zástupce, může to být nakonec ona, na kom bude stát peníze vymáhat.
Škoda se vymáhá výjimečně
Případy regresivních nároků, jak zákon vymáhání škody od pracovníků ve státních službách nazývá, jsou jen výjimečné.
„Za posledních pět let uplatnilo ministerstvo regresivní nárok přibližně u sedmdesáti osob,“ sdělil Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Robert Schuster. Celkově na těchto lidech ministerstvo vymáhalo 10 miliónů korun, přičemž uspělo doposud jen se šesti vymoženými milióny.
Jde o zlomek všech případů, kdy se musejí oběti chyb státních zaměstnanců odškodňovat. Když v roce 2011 Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) prověřoval, jak stát v uplynulých čtyřech letech hospodařil s prostředky na odškodňování občanů za chyby vlastních lidí, výsledky byly zarážející.
Ze 400 miliónů vyplacených na odškodnění vymáhal stát na vinících chyb jen osm miliónů, šlo o necelé čtyři desetiny procenta případů.
Nutné je usvědčení z nedbalosti
Justiční pracovníci jsou navíc ve výhodě. Aby mohl být vůči nim regresivní nárok vznesen, musejí být nejprve usvědčeni z nedbalosti v kárném řízení. Přitom promlčecí lhůta pro zánik jejich kárné odpovědnosti běží ode dne pochybení, ale lhůta pro uplatnění nároku na odškodnění začíná až skončením celého řízení.
I proto je riziko, že by soudce či státní zástupce nahrazoval škodu, kterou způsobil, minimální. Statistika ministerstva spravedlnosti za posledních pět let je dostatečně výmluvná.
„Z našich dat vyplývá, že mezi těmito osobami je devět soudců, státní zástupce tam není žádný. Částky, které jsou po nich vymáhány, jsou řádově desetitisícové,“ uvedl Schuster.
Vina dotčeného státního zástupce musí být zjištěna v kárném nebo trestním řízení
Získat názor odcházející ministryně Marie Benešové či její nástupkyně Heleny Válkové na nároky exposlanců a případné uplatnění přiznaných částek u jejich žalobců nelze získat. Na dotazy Práva ani jedna ve čtvrtek nereagovala.
Nejvyšší státní zástupce a Ištvanův přímý nadřízený Pavel Zeman odpověděl pouze obecně. „Vina dotčeného státního zástupce musí být zjištěna v kárném nebo trestním řízení, nejde tedy o to, jak se na tento problém dívá nejvyšší státní zástupce, záleží na výsledku tohoto kárného nebo trestního řízení,“ uvedl Zeman.
Samotný Ištvan se nechce veřejně zamýšlet nad otázkou, zda v případě stíhání exposlanců něco nezanedbal.
„Cokoli bych řekl, vy napíšete. Zůstanu u předchozího vyjádření, že nejsme účastníci řízení o tomto nároku,“ dodal vrchní olomoucký žalobce.