Odkázala milióny katolickému knězi, rodina ostrouhala

Celý příběh o tom, jak farář z malé obce na Třebíčsku k miliónům přišel, se začal psát už v roce 2009. Tehdy se jednaosmdesátiletá seniorka, která zůstala po smrti svého syna v domě sama, rozhodla, že se odstěhuje na faru do blízké vesnice. Tamní kněz prý totiž nabízel možnost ubytování.

„Samozřejmě se nám to nelíbilo, nikdo ani nevěděl o stěhování, bylo to narychlo. Tetička se rozhodla, ale bylo to hodně divné, vše jsme sledovali. V průběhu roku jsme tetu navštěvovali, vozili jí léky a v roce 2010 jsme se od ní dozvěděli, že darovala na střechu fary 700 tisíc korun za doživotní bydlení,“ řekl Právu jeden z příbuzných.

Za svou příbuznou členové rodiny jezdili až do Velikonoc 2013. „Tetička byla hodně vystrašená, zničehonic nám dávala věci jako zlato a kastroly, ať si je vezmeme, jako kdyby se měl blížit její konec, to už bylo hodně divné,“ zavzpomínal příbuzný. O měsíc později žena zemřela v nemocnici.

„Když jsme potom přijeli na faru, napadlo mě, co když s tetou farář sepsal závěť, protože věděl, jaké má polnosti. Kněz se začal rozčilovat a dušovat, že by nikdo nemohl přijmout majetek naší rodiny,“ povzdechl si příbuzný. Když však po několika měsících začalo dědické řízení, situace se změnila.

„Já jako synovec jsem tam nesměl, k notáři na jednání šla jen třiaosmdesátiletá babička a moje matka. A podle závěti z roku 2010 byl jako dědic ustanoven kněz jako soukromá osoba,“ popsal muž.

„Nikomu nepřeji tento pocit bezmoci, že člověk, který káže v kostele, přijme takový majetek. Jsou to vše stavební místa u Rosic, lesy, orná půda. Skutečná hodnota těchto pozemků je až 15 miliónů,“ posteskl si příbuzný.

Rodina zkoušela situaci řešit za pomocí právníků, obrátila se i na Biskupství brněnské, ale marně. Podle Biskupství totiž jednání kněze není v rozporu s etickým kodexem ani se zákony.

„Že bych měl dědit, jsem se dozvěděl až při jednání s notářem. Když jsme dostali otázku, jestli dědictví přijímáme, nebo chceme čas na rozmyšlenou, nikdo neprotestoval. Takže já jsem také nic nenamítal. I kněz přece může přijmout dědictví,“ řekl Právu oslovený duchovní.

Podle něj navíc polnosti nemají takovou cenu, jaká byla stanovena při dědickém řízení. „Některé pozemky jsou v ochranném pásmu, takže se na nich nedá stavět, má to cenu maximálně dvou miliónů. Finanční úřad mi ale vyměřil daň z původní hodnoty, tak mám ještě starosti s tím. Paní si asi myslela, že to dědictví půjde na něco dobrého, já jsem se zatím nerozhodl, co s majetkem udělám,“ dodal farář.

„Podle nás farář tetičku zmanipuloval, ona vždycky říkala, že majetek má zůstat v rodině. Nemůžeme se s tím stále vyrovnat, jelikož majetek, který přežil v naší rodině dvě světové války i padesátá léta, připadl cizímu člověku. My už s tím nic nenaděláme, ale byli bychom rádi, aby se o tomto dozvěděla veřejnost a aby si lidé dávali pozor,“ dodal muž.