Odchod jednoho šéfa útvar nepoloží, tvrdí Mazánek o reorganizaci policie

První krok je stabilizace lidí. Aby přestali mít pocit, že je něco ohrožuje, aby přestali mít pocit, že některé kauzy nebudou vyšetřovány. Že se nebudou rozpracovávat nové kauzy. Tyto myšlenky jsou absolutní nesmysl.

Musím jasně stanovit místa vedoucích, aby věděli, kdo ti vedoucí jsou. Mimochodem v drtivé většině jsou to všechno zkušení pracovníci z jejich řad.

Tato otázka bude řešena v tomto týdnu a v příštím, takže to konkretizovat nebudu.

Současní vedoucí útvarů samozřejmě v té struktuře jsou.

V podstatě se dá hovořit o tom, že budou mít stejné pozice. Zastávali pozice ředitelů dvou samostatných útvarů, teď bude jeden útvar (centrála) s jedním ředitelem. Takže budou mít pozice náměstků.

S Robertem Šlachtou se známe léta. Spolupracovali jsme.

Je to jeho mediální projev, já ho nebudu komentovat. Osobně si to neberu, prostě je to jeho prezentace, možná sebeprezentace.

Nemám obavy, že by ta reorganizace proběhla špatně. Důvodem sloučení dvou samostatných celorepublikových útvarů vůbec nebylo někoho odstranit a zamezit vyšetřování některých případů. Takhle to vůbec není. Organizovaný zločin se vyvinul nějakým směrem. Já jsem od roku 1992 působil na vraždách.

Bylo to v době, kdy neexistoval samostatný útvar, který by bojoval s organizovaným zločinem. Už tehdy jsme tento typ věcí dělali, takže dokážu velice dobře posoudit, jak vypadal v devadesátých letech a jak vypadal od roku 2000 do roku 2010.

Organizovaný zločin se od toho brutálního vyřizování účtů mezi různými skupinami ze zemí bývalého Sovětského svazu a jejich snahy rozdělit si nějakým způsobem teritorium v České republice posunul úplně jinam, daleko více k byznysu.

Polemizoval bych s ním a používal bych asi úplně stejná slova, jako používám teď, a to že ta doba nazrála.

Měl jsem s Robertem rozhovor ke konci roku. Bylo to v době, kdy jsem byl náměstkem krajského ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování ve středních Čechách. Tehdy se mě zeptal, jestli bych neměl nějaké šikovné vyšetřovatele na hospodářskou trestnou činnost, že by je potřeboval na ÚOOZ, ale když se podíváte, tak na ÚOKFK je spousta zkušených vyšetřovatelů právě této problematiky.

I on asi doznal, že organizovaný zločin se posunul někam jinam a že je potřeba specialisty z této oblasti.

Samozřejmě že nějaká předpojatost existuje. Je to asi daleko zásadnější než sloučení těchto dvou útvarů. Byla situace, kdy se slučovaly úřady vyšetřování, tedy vyšetřovatelé, kteří byli naprosto samostatní a slučovali se s kriminální policií, a to se dělo v rámci celé republiky. Byla to poměrně dost kontroverzní záležitost a trvalo nějakou dobu, než jakási řevnivost mezi těmito lidmi pominula.

Je to pořád to samé, co jsem říkal na začátku. Je to o vzájemné komunikaci a o společné práci.

Neměl jsem zatím důvod se s ním sejít. Nejsem ještě ředitelem centrály.

Jistě. To bude jedno z prvních jednání s představiteli Nejvyššího státního zastupitelství a vrchních státních zastupitelství.

Je mým cílem, aby ten útvar fungoval jednotně a stejným způsobem chápal to, kam se směřuje. Prostě ta policejní práce vůbec není o jednotlivcích, je to kolektivní práce, vždycky jsem to tvrdil. Jestli odejde jeden ředitel úřadu, útvaru nebo vedoucí odboru, tak to prostě žádný úřad, útvar nebo odbor nepoloží. Kdyby odešli lidé, kteří pracují na konkrétních případech, tak to by byl problém. Nejsme nenahraditelní.

Celkové číslo se nezměnilo. Pořád je to šest lidí (kromě Šlachty, šéfa ostravské expozitury Jiřího Komárka a mluvčího útvaru Pavla Hantáka to jsou Šlachtovi náměstci Karel Mikuláš a Stanislav Růžička a podle médií i šéf odboru krádeží aut Jaroslav Pelc – pozn. red.).

Samozřejmě že musíte plánovat, kým je nahradíte. Takže představu mám, ale o jménech mluvit nebudu, protože budou vyhlášena výběrová řízení, a je otázka, jak dopadnou.

Nijak jsem to nevnímal. Protože všechno, co před tím následovalo, znamená, že jsem musel projít opětovně psychotesty, musel jsem znovu projít metodou assessment centra (v rámci výběrového řízení prokazuje manažerské schopnosti – pozn. red.), strávil jsem hodinu před komisí. Jestli se nikdo další nepřihlásil, to je věcí každého.

Tady jde o to, aby fungovala jednotná analytika, tedy aby byly daleko lépe využívány informace. Týmy, které budou pracovat na případech, tak budou daleko více provázány.

Samozřejmě teoreticky se dá říct, že čím více lidí je v nějakém týmu, tím se riziko úniku informací může zvyšovat, ale to je o naší profesionalitě. Je to o selhávání.

Jak funguje systém elektronického trestního řízení, vědí nejvíce policisté. Jakýkoli přístup je okamžitě zaznamenán přesně na vteřinu, kdy a která osoba tam vstoupila.

Je také vidět naprosto přesně, co v tom systému udělala, jestli se snažila proniknout do nějakého spisu, dokonce jestli si vytiskla nějaký dokument. Ten systém nefunguje tak, že se jakýkoli policista může probourat do jakéhokoli spisu.

Takhle to nastavené není. V rámci každého útvaru jsou nastavena oprávnění. Samozřejmě vedoucí, bezprostřední nadřízený a nadřízený toho útvaru, už jenom z pozice toho, že jsou vedoucí, tak musí řídit a koordinovat práci svých podřízených.

Takže je jasné, že do toho případu i vidí, ale oni i z titulu své funkce mají povinnost kontrolovat, jestli dotyční policisté pracují dostatečně efektivně, rychle.

Je naprosto nesmyslné, že by vedoucí neviděl do případu svých podřízených. V ojedinělých, odůvodněných případech to tak nastavit lze. Jednou je to ale jejich vedoucí a řídí a koordinuje jejich činnost. Například bude-li plánována nějaká realizace, je to on, kdo musí zajistit potřebný počet policistů, potřebný počet vozidel, součinnost s jinými útvary, a bez znalosti toho případu to nelze dělat.

Ne.

Teoreticky můžu mít přístup ke všem případům, ale to nemůže být žádným bezpečnostním rizikem, to bychom tu práci z pozice manažerů nebo vedoucích nemohli vůbec dělat, kdyby se už a priori dopředu předpokládalo, že začneme vynášet informace. Myslím si, že se tady bohužel za přispění všech sdělovacích prostředků vytvořila atmosféra, jako by tu tekly z případů informace neuvěřitelným způsobem.

Nikdy za svoji kariéru jsem se do těchto tlaků nedostal a upřímně řečeno, kdyby něco takového mělo nastat, a já to nepředpokládám, tak myslím, že to mám naprosto jednoznačně nastaveno tak, že je mi to úplně jedno, a budu na to adekvátním způsobem reagovat.

Mám představu, jak to bude fungovat. Tady se říká: „Devět set lidí, panebože, kdo to uřídí?!“ Ale víte, kolik policistů řídí pražský ředitel? Více než 6000. Středočeský řídí zase přes 3600 policistů. Tady jich je 900 a neřídí to jeden jediný člověk. Jsou tady náměstci a ředitelé sekcí, jsou tady ředitelé odborů čili ta hierarchie vedení je jednoznačně daná. Není to něco, co by se nedalo jednoznačně uřídit.

Tohle je trochu hendikep. Naprosto optimální situace by byla, že by se celý útvar sestěhoval do jednoho objektu, ale to není možné. Pravděpodobně do roku 2020 má být postaven objekt, kde ty sekce asi budou sedět v sousedních domech. Takže zatím lidé zůstanou na těch svých místech, musíme ještě hovořit o tom, že tu máme expozitury po celé republice.

Centrum bude na Zbraslavi.

My jsme o ní věděli zhruba od února nebo března.

Neměl jsem připomínky k dělení, ačkoli to dělení, tak jak je v současné době nastaveno, není konečné. Všeobecně se ví, že tohle je první fáze, druhá fáze pak začne od listopadu, kdy se vyhodnotí to, jak to funguje.

To není otázka na mě. Pan Šlachta je již v civilu, takže by musel projít klasickým výběrovým kolečkem. Může být vzat zpět a může být ustanoven v odpovídající funkci, ale není to povinnost.

Jak jsem řekl, známe se spoustu let s tím, že oba jsme se vždy uznávali. Pracovali jsme i tak, že naše útvary se někdy potkávaly na případech, čili já o jeho osobě nebudu vůbec hovořit v nějakém negativním smyslu. Nechci to hodnotit. Robert si zvolil svoji cestu a tou jde.

Žádná vražda není nic pěkného. Hovořit o tom, co je nejhorší, je těžké. Já to asi zobecním, ale to říkají v podstatě všichni, co na vraždách dělají. Nejhorší vraždy jsou ty, ve kterých figurují děti. To je to nejhorší.

To si zvyknete. Samozřejmě, každý to máme nastavené v sobě jinak. Někteří policisté by třeba tuto problematiku dělat nemohli, protože jim to přímo psychicky nebo fyzicky vadí, ale to není žádná ostuda. Každý zvládáme něco jiného.

Jasně, že ne všechny případy vyřešeny byly. Vražda jedné mladé dívky poblíž Sedlčan, kdy se domnívám, že jsme pachateli byli velice blízko, a nedokázali jsme ten případ objasnit. (Jedná se o případ z ledna 1994, kdy se devatenáctiletá dívka vydala po hádce s přítelem sama z plesu domů. Policisté ji našli až o dva měsíce později mrtvou na břehu Vltavy. Někdo ji omráčil a ještě živou hodil do řeky – pozn. red.)

Tuto chuť občas pocítí asi každý policista, ale málokdo to zrealizuje.

Tenkrát jsem byl tři roky na vraždách, takže vždycky zdůrazňuji všem novinářům a málokteří to napíšou, že moje role nebyla tak zásadní, já jsem se v tom týmu vlastně učil. Byl jsem rád, že jsem do toho týmu byl přizván. Byl to zajímavý případ a bylo na něm strašně práce. I díky tomu počtu obětí (pět, některé našli v zatavených sudech v orlické přehradě – pozn. red.) i díky tomu, že to byla skupina, která byla určitým způsobem organizovaná.

Nebyla to jenom tahle skupina a jejich trestná činnost, ale jejich trestná činnost se prolínala dál do Německa, kde byli ve spojení s dalšími skupinami, a bylo to poměrně náročné.

Jsme jenom lidé, takže tyhle myšlenky občas přijdou na každého. Asi jsem neměl tyhle myšlenky, když se třeba nepodařilo objasnit případ té mrtvé dívky, o které jsem hovořil. Je to spíš, že vás otráví něco jiného, co vám tu práci znepříjemňuje. Může to být někdy přístup nadřízených, někdy dejme tomu se neshodnete se státním zástupcem na nějakém postupu, to všechno vás může otrávit, ale ve finále stejně zůstáváte.

Měl jsem asi výhodu, že jsem nezačal rovnou někde na vraždách, ale že ten profesní vývoj nějakou dobu běžel. Takže jsem si to zažil od policisty na ulici až po své současné místo. Vždycky mě ta práce bavila a do dneška mě bavit nepřestala. Nikdy jsem neměl svoji práci nějak jednoznačně spojenou s tím, že musím dosáhnout nějaké vedoucí pozice a z té vedoucí pozice stoupat na vyšší a vyšší.