Odborník na právo ke kauze Dernerová: Ústavní soud do voleb nezasahuje rád

Pokud se paní doktorka Dernerová neobrátí na Ústavní soud (ÚS), tak to velmi pravděpodobně znamená, že se mandátu nebude moci ujmout. Velmi pravděpodobně říkám proto, že naše právní úprava je ukotvena ve dvou kontextech.

Ten první, starší, spadá do doby, kdy parlament autonomně ověřoval mandát, a k tomu stále ještě existují určitá vodítka, jak v jednacích řádech obou komor, tak v zákoně o ÚS. Do tohoto staršího kontextu ale vstoupil kontext nový, kdy primárně přezkum platnosti dělají soudy.

Teoreticky může připadnout v úvahu situace, že navzdory dnešnímu rozhodnutí NSS by Senát mandát ověřil a paní Dernerová by se ho ujala. V takovém případě by bylo na protistraně, aby brojila u ÚS.

Taková možnost je krajně nepravděpodobná, protože v důsledku verdiktu NSS nebude vydáno rozhodnutí o zvolení, takže mandátový a imunitní výbor a posléze Senát mandát neověří. Takže spíš bude na paní Dernerové, jestli se obrátí na ÚS.

Jelikož si je ÚS vědom toho, že ve chvíli, kdy došlo ke zneplatnění voleb, začala běžet 90denní lhůta pro prezidenta, aby vyhlásil opakované volby, rychlost řízení tomu bude přizpůsobovat, ačkoli žádné lhůty Ústavní soud nemá.

Přestože to ze zákona přímo neplyne, má ÚS možnost určitým „předběžným opatřením“ prezidentovo rozhodnutí o vyhlášení voleb sistovat (sistace je pozastavení výkonu úředního nebo soudního řízení – pozn. red.), aby nevznikla situace podle mustru dva policejní prezidenti či dva generální ředitelé vězeňské služby.

To nejde úplně přesně říci. ÚS buď může potvrdit rozhodnutí NSS, že jsou volby neplatné, a tím pádem volební proces, který už bude v běhu, může být dokončen. ÚS ale po vzoru předchozích dvou řízení – tedy kauzy Lastovecké (Brno, 1998) a Nádvorníka (Praha 11, 2004) – může říci, že se předchozí soud zmýlil, a že tedy volba byla platná, takže nové volby se ani konat nemohou.

Hlavně se s tím nedá nic dělat, protože v jednomandátových obvodech neexistují náhradníci. Takže do doby rozhodnutí ÚS nebo zvolení nového senátora bude horní komora mít osmdesát členů, což se stalo v případě senátorů Lastovecké a Nádvorníka, protože v obou případech se před ÚS vedly spory o to, jestli jejich mandát právoplatně vznikl, nebo ne.

Uvnitř Senátu to také může mít za důsledek organizační opatření, protože nevím, jestli byly uzavřeny smlouvy na provoz kanceláře nebo s asistenty, jelikož tyto kontrakty se nyní ukážou být na vodě.

V tomto případě je situace jiná než u dvou výše zmíněných senátorů. Je evidentní, že ÚS byl velmi zdrženlivý k zásahům do volebního procesu.

Přestože jak v kauze Lastovecká, tak v kauze Nádvorník byl evidentně porušen volební zákon (v prvním případě proběhla volební agitace v době, kdy k ní už dojít nesmělo, a ve druhém se soud přiklonil k názoru, že byla vedena dehonestační kampaň), tak ÚS měl pocit, že porušení nebylo takové, aby to ovlivnilo výsledek.

Tato situace je odlišná, protože se nevede pře, zda si kandidáti v kampani počínali čestně nebo dodržovali časové lhůty, ale je to hodně právní spor o to, co se ještě stalo před volebním aktem – nikoli z hlediska kampaně, ale z hlediska splnění podmínek, aby dotyčný vůbec mohl kandidovat.

ÚS by tedy musel konstatovat, že vůle voličů tento nedostatek konvalidovala (konvalidace je dodatečné zplatnění právního vztahu) nebo nedostatek je malý. To se ale na základě dosavadní judikatury obtížně odhaduje. Je zřejmé, že ÚS je vůči volebnímu procesu naplněný respektem, ale za trochu jiných podmínek, než je tato.