Odborník na extremismus: Zemanovo varování je na místě, proti džihádistům se musí bojovat

Myslím si, že je dobře, že se na výročí konce holokaustu zamýšlejí i nad budoucími hrozbami. Militantní džihádisté a islamisté skutečně mají a deklarují vražedné cíle, takže je vhodné na takovém setkání nemyslet pouze na minulost, ale varovat i před budoucími hrozbami.

Vůči této hrozbě se vytvářejí koalice, a to včetně muslimských států, které se snaží největší fanatiky zastavit. Kdyby se jim nechala volná ruka, viděl bych reálně i to, že skutečně budou ochotni takové věci provést, protože to sami deklarují.

V tomto případě máme výhodu, že se můžeme poučit z minulosti, takže i dnes existuje politická a částečně i vojenská vůle se vůči těmto fanatikům postavit. Varování je samozřejmě na místě, zatím hrozba takto masového vraždění není akutní, ale určitě lze připomenout, že by se vůči džihádistickým militantům mělo postupovat.

Kdyby taková akce byla dohodnuta, tak bych s ní souhlasil. Jiná věc je, že protiteroristické koalice zatím často narážely na to, že se v nich řada států snažila prosazovat vlastní mocenské ambice, což je problém. Takže taková koalice by asi vznikla až tváří v tvář nějakému hodně reálnému nebezpečí.

Na druhou stranu jsou tady i problémy v současných vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem a Spojenými státy a Ruskem. Když to zjednoduším, tak protiteroristická koalice samozřejmě ano, ale musí tam být vzájemná důvěra ohledně jiných věcí, a pokud nebude, tak se takovou koalici těžko podaří sestavit, pouze pak tváří v tvář nějaké bezprostřední hrozbě.

Muselo by se jednat třeba o to, že by se chopili moci v několika zemích Blízkého a Středního Východu, dostali by se třeba k chemické nebo jaderné výzbroji a zároveň třeba začaly nějaké výraznější masové nepokoje v západních zemích, načež by mohli podniknout nějaký sjednocený koordinovaný postup.

Takovéto verze rozhodně nelze vyloučit, mimo jiné také s očekávaným návratem bojovníků, kteří jsou v současné době v Islámském státu nebo u jiných organizací.

Rozdíl je v tom, že v současné době není v Evropě stát, který by extremistické aktivity přímo podporoval. Spíš bych řekl, že je tady občas velká naivita vůči některým prohlášením islamistických předáků, kteří se snaží zneužívat evropské tolerantní prostředí k prosazování svých netolerantních hodnot. Existuje tady také zbytečná politická korektnost ve chvíli, kdy se třeba ozývají jasné antisemitské výroky ze strany islamistů, ale někdy i třeba krajní pravice nebo krajní levice.

Myslím, že evropské státy často s ohledem na to, aby nepotlačily jednu menšinu, tak dávají prostor k nenávistným výrokům. Tenhle problém tady existuje, ale rozhodně bych viděl rozdíl mezi druhou světovou válkou a současností, což je princip toho silného státu, tehdy nacistického Německa, který extremismus podporoval ze státní autority. To v současné Evropě není.

Řekl bych, že se obecně v Evropě zvyšuje intolerance, že se dokonce vytváří jakási spirála vzájemně závislých výpadů islamistů, oproti tomu třeba roste krajní pravice, do toho se vkládá občas i krajní levice. V tomto směru je extremismus v Evropě závažný problém a jeho dominujícím prvkem je v současné době islamismus, respektive extrémní islám.

Řekl bych, že je to nezvládnutá migrační politika západoevropských zemí. Souvisí to s vývojem na Středním Východě, který vyvolal či vyvolává v řadě lidí pocit, že musí nějakým způsobem více prosazovat svoji víru a svoji identitu, a který vyvěrá až v takovém komplexu vůči Evropě, jež potom možná formují do nenávistného jednání.

Na druhou stranu v Evropě se vytvořila skupina států, kde panuje blahobyt a kde existuje velká obava tradičních obyvatel, že ten blahobyt by někdo mohl narušit. Zároveň tam existuje určitá tolerance k extremistickým proudům ve vlastních řadách. To je takový evropský trend, který se nedá popsat v několika slovech.

Existují nespokojené skupinky lidí, například v přistěhovaleckých komunitách, z nichž se řadu podařilo podchytit tím nenávistným islamismem. Ale že by se dalo jednoznačně říct, že tyto nálady vyrůstají z chudoby, to je chybná interpretace.

Ono tvrdit, že jen proto, že se někdo nemá dobře, tak se z něho stane džihádista, to není tak úplně pravda. Lidé, kteří se k extremismu přidávají, jsou z různých sociálních vrstev a ani, pachatelé, které známe, často nežili život na úplném okraji. Třeba nebyli v životě úspěšní, ale nebyli to lidé, kteří by museli někde čekat frontu na polívky. Taková ta interpretace, že někdo se má špatně, tak se z něho stane extremista, to je příliš zjednodušující.

Dá se proti němu bojovat, ale musí se to dělat komplexně. Bylo by naivní myslet si, že se vše zvládne nějakou vyjednávací politikou. Musí existovat represivní opatření proti politickému násilí, musí tady být také snaha řešit šířeji témata, na kterých se extremisté profilují, a samozřejmě je potřeba v současné době řešit i otázky širší otázky imigrace, která se v některých západních zemích vymkla kontrole.

Co se týče džihádismu, tak nejsme prioritní zemí pro celosvětové sítě, ale také existují hrozby ohledně některých terčů, které by mohly být pro džihádisty zajímavé. Hrozí tady určitá radikalizace malé části mladých českých muslimů, ale tato latentní hrozba není u nás tak intenzivní jako ve Francii, Německu nebo Velké Británii.