Odborníci bijí na poplach: Děti pandemii odskákaly nejvíc, topí se v depresích

„Častěji se jedná o dívky. Nejvíce mezi 13 a 16 lety, tedy v období puberty, kdy jsou děti přirozeně citově rozkolísané a řeší vztahové problémy. Dlouhodobě uzavřené školy i obvyklé volnočasové služby, opakované karantény, nejistota způsobená protahovanou pandemií, nedostatek sociálních vztahů a absence podpůrných služeb mají za následek výrazné dopady do duševního zdraví dětí a mladistvých,“ uvedla pro Novinky Laurenčíková, která je zároveň předsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV).

Z poznatků České asociace streetwork vyplývá, že psychické problémy se projevují i u mladších dětí, nejen u teenagerů. „Psychika mladších dětí dost závisí na psychice dospělých okolo nich, také informace o světě mají zprostředkované dospěláky. Pokud tedy kolem sebe nemají dospělé, kteří by jim srozumitelným a přijatelným způsobem vysvětlili, co se děje, jsou zmatené, nejisté, a tudíž se zesilují pocity ohrožení, strachu nebo úzkosti. U citlivých dětí se pak snadněji může rozvinout porucha emocí nebo chování nebo duševní onemocnění,“ řekla Novinkám Zikmundová.

Následky lockdownu na dětech v celé šíři podle ní teprve poznáme.

„Nezapomeňme, že české děti nesměly do školy nejdéle z celé Evropy. Poté testování, nároky některých škol na výkony, mizerná péče o duševní zdraví. Děti pandemii podle mého názoru odnesly více než dospělí. Bohužel se tak potvrdilo, že jako společnost máme k modernímu a civilizovanému přístupu k dětem ještě daleko,“ dodala Zikmundová.

Přesná čísla, kolik dětí trpí psychickými problémy, odborníci nemají, sdělila Novinkám Laurenčíková. „Máme k dispozici data od Národního ústavu duševního zdraví, která hovoří o tom, že se během pandemie ztrojnásobily počty dětí s obtížemi v oblasti duševního zdraví. Nejčastěji se jedná o deprese, úzkosti, sebevražedné myšlenky a výjimkou bohužel nejsou ani dokonané sebevraždy. Ředitelé škol se na nás opakovaně obracejí, že ve školách evidují děti, které se sebepoškozují, vykazují známky velmi vážných stavů, a nevědí, jak jim pomoci,“ dodala.

Domnívá se, že pro snížení stresové zátěže ve školách je třeba urychleně přijmout opatření k podpoře duševního zdraví dětí ve školách. „Je zásadní ohrožené děti ve školním prostředí cíleně identifikovat, dopřát jim stabilitu, bezpečí, dobré vztahy a podporu a informovat je o dostupných kontaktech pomoci,“ míní pedagožka.

Velmi významně navíc vzrostly závislosti dětí na technologiích, ale také návštěvnost dětí na serverech s pornografickým nebo násilným obsahem. Stoupl i počet útoků predátorů na děti v kyberprostoru. „Psychické problémy dětí se rozvíjí také následkem nadměrného používání technologií. Děti mají poruchy pozornosti, poruchy spánku, jejich sociální život se odehrává především ve virtuálním prostředí. Více tím jsou ohrožené děti rodičů, kteří se jim nemohou z různých důvodů věnovat, jsou na ně sami a musejí být hodně v práci,“ doplnila Laurenčíková.

Osobně se snažila pomoci například tatínkovi, který je sám na dva syny ve věku deseti a dvanácti let. „Chlapci vykazují známky agresivity, mají rizikové myšlenky na úrovni skupinového násilí. Sledují servery s násilným obsahem a hrají agresivní hry, každý ve svém pokojíčku sedm až osm hodin denně. Ozvali se nám jejich učitelé, že mají vážné obavy a strach, protože si kluci píšou do sešitu, že chtějí školu vystřílet,“ popsala Laurenčíková.

„Když jsme se pak sešli, zjistili jsme, že táta prostě nemá na kluky kapacitu, je na ně sám, nemá nikoho, kdo by mu pomohl, a aby rodinu uživil, tak musí být dvanáct hodin v práci. Tak jsme řešili, jak to udělat, aby kluci měli i jiné příležitosti, jak trávit svůj volný čas, chodili pravidelně na kroužky a o víkendu jezdili třeba se Skautem ven do přírody,“ dodala.

Dětem podle Laurenčíkové uškodila zejména délka lockdownu, opakované uzavření škol i volnočasových aktivit a nejistota, kdy se budou moci vrátit ke svému normálnímu životu. „To, že nevíte, kdy krize skončí, je extrémně zúzkostňující, extrémně demotivující. Situace tak negativně dopadla i na děti z běžných a dobře situovaných rodin, nejvíce však na děti ohrožené a různě znevýhodněné,“ podotkla.

„Zejména na děti, které měly doma stres, neútulno, nebezpečno, nedostatek podpory a pochopení, na děti, pro které byla škola jediným místem, kam si chodily pro stabilitu, bezpečí a podporu. My jsme jim tento ostrůvek stability a podpory vzali,“ dodala.

Některé takové děti mohly alespoň v dalších fázích pandemie chodit do školy na individuální konzultace s učiteli nebo asistenty. „To jsme pro ně prosadili. Pořád ale zůstalo podle dat České školní inspekce přes 10 tisíc dětí, které neměly se školou vůbec žádný kontakt. A my upozorňovali, že právě to jsou děti, které žijí v tak rizikovém prostředí, že se nedokážou bez pomoci rodičů se školou ani spojit. To byly často děti na ubytovnách, v azylových domech a z domácností, kde je normou násilí či závislosti, či domácností, které řešily problémy s výpadky příjmů. Za těmito dětmi by tak přímo do jejich prostředí měla podpora aktivně přijít,“ dodala speciální pedagožka.

Lucie Zelenková, sociální pracovnice Linky bezpečí, Novinkám sdělila, že linka sleduje růst počtu dětí s psychickými problémy od roku 2015, tedy dávno před covidem. „Nevidíme to však jen negativně – za nárůstem tématu na lince důvěry může být i větší otevřenost a ochota o psychických potížích mluvit, detabuizace tématu v posledních letech v odborných i laických kruzích, důraz na péči o duševní zdraví, které se ve formě různých preventivních programů objevují již na školách či jsou zařazovány do běžných osnov,“ míní Zelenková.

Děti volají kvůli různým smutkům, depresím, strachům i obavám. Často prý trpí i poruchami příjmu potravy. „Mnohé z těchto obtíží jsou spojeny buď se sebevražednými úvahami (méně často s pokusem), nebo se sebepoškozováním, tato dvě témata jsou nejčastější. Někdy děti volají či píší přímo s tím, že chtějí chuť si ublížit nějak zvládnout,“ uvedla Zelenková.

Podle Laurenčíkové by mohla pomoci vláda, kdyby se situací cíleně zabývala na mezirezortní úrovni a vytvořila speciální krizový balíček opatření pro chudé a ohrožené rodiny s dětmi. „Víme, že přes osm procent domácností je pod hranicí chudoby. To není malé číslo. Děti z chudých rodin jsou nejvíce ohrožené na duševním zdraví, protože je tam přirozeně více stresu, více frustrace a více nejistoty. A rodičovský stres vždy dopadá na psychiku dětí,“ uzavřela Laurenčíková.

Zikmundová dodává, že problémy s duševním zdravím se týkají všech vrstev populace, včetně střední a vyšší třídy. „Dokonce bych řekla, že se na děti z rodin tzv. střední třídy zapomíná. Vypadá to, že jim nemůže nic scházet. Přitom roste počet dětí, které trpí úzkostmi, sebepoškozují se nebo mají poruchy příjmu potravy. Může jít i o zcela nenápadné děti - ve škole nezlobí, doma nezlobí, ale dobře jim není,“ poznamenala pro Novinky.

Sociálním pracovníkům radí, aby byli k dětem vnímaví. „Platí, že prevence vyhrává. Zachytí-li se obtíže včas, je daleko snazší dítěti pomoci. Na pracovnících také je, aby téma duševního zdraví dětem zvědomovali, učili je se o sebe starat, učili je, že normální je cítit se dobře, a ne být vystrašený, neustále ve stresu, v pohotovosti,“ dodala Zikmundová.

Všimla si, že některé děti nemají dost prostoru spočinout, zrelaxovat, nabrat sílu nebo naopak vybít svou energii, některé nežijí v bezpečném a respektujícím prostředí. „Nejen děti, ale my všichni potřebujeme vedle životně důležitých potřeb mít zajištěné také bezpečí a jistotu nebo sounáležitost. Děti více potřebují blízkou osobu, která je tu pro ně, když si s něčím nevědí rady, tráví s nimi volný čas, naslouchá, dává hranice a především lásku. To, čemu psychologie říká bezpodmínečné přijetí,“ zdůraznila Zikmundová.

ČOSIV se snaží podporovat školy a šířit ověřené praxe a podpory prostřednictvím vzdělávacích webinářů cílených na témata, jak děti s psychickými problémy ve školách identifikovat, podpořit a jak pracovat s jejich traumaty. „O témata je mezi pedagogy vysoký zájem. Nezřídkakdy po vyhlášení webináře máme do druhého dne okolo stovky účastníků,“ podotkla Laurenčíková.