Očima dobrovolníka: Poslední vlak do Čopu

„Zbytek krátké noci před příjezdem na Ukrajinu se spí jen na půl oka. Vlak sebou poklidně houpe, ale všech sedmnáct dobrovolníků se v myšlenkách připravuje na následných čtyřiadvacet hodin práce. Někteří z těchto sedmnácti srdcařů cestu absolvují poprvé, ale většina v Čopu s pomocí už byla. Ví, co se bude dít. Nejdříve se ve vlakovém skladišti na ukrajinské straně vyloží pomoc ze sbírek – jídlo, hygienické potřeby, polní nosítka, balená voda. Vykládka nebude jednoduchá, protože soupravu tvoří převážně vagóny s kupé. Na místě se ale počítá s pomocí ukrajinských dobrovolníků, takže za hodinu bude hotovo. Pak se vlaková souprava deseti vozů přemístí na nástupiště železniční stanice Čop, kde podle informací čeká až tisíc žen a dětí,“ popisuje jeden z dobrovolníků Marek Baroš.

Bohužel, akce nezačíná podle představ. Na dohled od ukrajinských hranic přichází totiž z Česka pokyn vyložit pouze humanitární pomoc, ovšem uprchlíky vlak nabrat nesmí. Vedoucí výpravy netuší, od koho přesně pokyn přišel. Nikdo z ostatních jej nechápe. „To jako pojedeme zpátky prázdní?!“ nemůže posádka vlaku uvěřit svým uším. Následují telefonáty na všechny strany a první odezvy. Úředníci prý nestíhají tu vlnu uprchlíků, zní jedna z odpovědí.

„Když pak najednou vlak zastavil uprostřed ukrajinských polí, přestal fungovat telefonní signál a nad soupravou začal kroužit vojenský vrtulník, byl pocit bezmoci dokonalý,“ vzpomíná Marek Bartoš. Nakonec se ale posádka vlaku dočkala povolení uprchlíky nabrat. Prý to ale bude poslední vlak.

Když vlak stojí na nádraží v ukrajinském Čopu, za prosklenými dveřmi vestibulu se tísní stovky převážně žen a dětí. Starších lidí je jen pár desítek.

Všichni s sebou mají jen to nejnutnější, proto jejich nástup nijak výrazněji nevázne. Každý má jen dva kufry nebo tašky. Někdo s sebou bere i psa či kočku.

Dobrovolníci vše pečlivě evidují a zapisují. I tak přehlédnou maličkou klec s andulkou, která o sobě dá vědět až ve vlaku, kdy je souprava na cestě domů. „Její majitelka, sedmiletá dívenka trpí bolestmi břicha. Posádka ji společně s maminkou a klíckou přemístí do soukromého kupé. Dívce je ještě několik hodin špatně, zvrací a je vysílená.

Spousta žen se snaží dovolat svým blízkým, mnohé pak hledají, kde si mohou nabít telefon. Mezi tím vším se proplétají dobrovolníci a nabízejí jídlo a pití, předávají informace.

Baroš se nebrání obdivu k prchajícím Ukrajincům: „Lidé jsou ve své bolesti neuvěřitelně skromní. Ujíždějícím vlakem bloudí muž s fotografií nějaké ženy s deštníkem v ruce. Osobně ji nezná, pouze ho někdo poprosil, aby ji našel. Chodí, nenalézá, pláče. Další, tentokrát dvanáctiletá dívka také s bolestí břicha. Situace vypadá vážně, na dálku probíhají lékařské konzultace. V Ostravě se chystá sanitka a operační sál. Naštěstí se stav dívky klidní. Všichni jsou ve stresu, ale neobyčejně rozvážní. Občas si někdo z dobrovolníků odběhne do soukromí upustit pár slz, bezmocně a tiše si zařvat. Pak se hned vrací do nočních uliček vlaku a rozdává úsměvy.“

A pak se začnou rozlévat úsměvy také po tvářích cestujících dětí. „Jejich rozzářené oči hovoří za vše, když jeden ze zdravotníků prochází vlakem a dětem rozdává plyšové hračky, které nashromáždil doma v Čechách od známých. Jedna maminka lámanou češtinou říká: Děkujeme vám, děkujeme vaší republice, děkujeme všem lidem, vaší vládě, vám všem, moc moc děkujeme...“

Vlak dorazil do Ostravy po 23. hodině. Zde vystoupili první lidé a pak následovaly předem naplánované zastávky v Olomouci, Pardubicích a nakonec v Plzni.

„Do poslední stanice přijel v ranních nedělních hodinách. Přivezl 407 dospělých, 277 dětí, 15 psů, sedm koček, želvu a jednu andulku. Tento šestý vlak byl prý poslední. Další už pro uprchlíky jet nemá. Alespoň s takovou se dobrovolníci vrací do republiky. Na nástupišti ukrajinského městečka Čop přitom čekají další lidé a neustále přibývají,“ neskrývá Baroš svůj zármutek.

Zároveň se netají uznáním organizátorům pomoci, tedy Českým drahám a jejich dobrovolníkům, Českému centru v Kyjevě a jejich dobrovolným překladatelům, dobrovolníkům z řad zdravotníků oblastního ČČK v Ostravě, policie a všem ostatním, kteří se na záchraně podíleli.

Jeho informace částečně potvrzuje i tisková mluvčí Českých drah Vanda Rajnochová. Další vlaky už vypraveny nebudou.