Ocel místo olova. Myslivci mění střelivo

„Támhle jedna letí,“ hlásí klidným hlasem myslivecký hospodář místního spolku Jaroslav Zelený a ukazuje směrem k břízám. Kachna svištivě přistává na hladině a mizí v rákosí. Tradiční lov na tahu může začít.

Skupina myslivců z Černé Hory na Blanensku se schází pravidelně ve středu nebo v sobotu, ve dvou dnech, kdy je lov povolen. Letos jim ale tradiční podzimní lov komplikuje nový unijní zákaz. Nesmějí už v blízkosti vody a mokřadů používat olověné broky. Toxický materiál totiž škodí vodním ptákům i dravcům. Myslivci nově musejí používat broky ocelové, ty ale se zahájením lovné sezony zmizely z pultů obchodů.

„Padesát jsem sehnal,“ ukazuje Jaroslav Zelený papírovou krabičku ostatním. Zásoba výrazně růžových nábojů do brokovnice na dnešní lov vystačí.

„Střelíme dvě tři kachny za sezonu,“ vypočítává Zelený a náboje schovává do kapsy. Nové nařízení přineslo i další zapeklitost. Do některých zbraní se nové náboje nehodí.

„Roztrhlo by to hlaveň,“ vysvětluje lovec Michal Hájek. Je znát, že nový předpis je v myslivecké komunitě horkým tématem. S ocelovými náboji se budou muset myslivci teprve sžít. Mají menší účinnost a jiný dostřel než střelivo, které používali doteď. Pravděpodobně to změní i způsob lovu.

„Chlapi na kachny nebudou chodit,“ odhaduje Zelený.

„Flinty jsme zdědili po otcích, nebudeme si kupovat nové kvůli kačenám,“ míní. I proto si pro dnešní lov vzal jinou zbraň. Vytahuje ji z obalu, zalomí a popruh si přehodí přes rameno. „Tak pánové, lovu…,“ přeje ostatním a pokyne k sestavení linie.

Čtveřici mužů doplňuje Mates. Dvanáctiletý kluk na lov přijel s tátou a podle oblečení je patrné, že myslivecké řemeslo už má v krvi. Tvoří spolu dvojici, která usedá na strategické místo vedle klád. Odtud mají dobrý výhled na velkou část hladiny rybníka. Blízko nich se do trávy ukládají Bruno s Blackem. Dva zkušení lovečtí psi si přestali hrát. Chápou, že teď je čas na práci, a jsou připraveni na pokyny. Ostatní zaujali pozice a stojí ve vzdálenosti zhruba třiceti metrů od sebe. Smráká se a ticho ruší jen vrzavý zvuk cvrčků. Z rákosí je slyšet, že kachna zobákem čvachtá ve vodě.

„Jsou tam dvě,“ šeptá myslivec Zelený a spolu s ostatními čeká, jestli pták znovu vzlétne. Do brokové kozlice nabíjí dva růžové náboje a zbraň připravuje pro střelbu. Čekáme desítky minut. Soumrak rychle postupuje, siluetu kachny by bylo možné zachytit jen proti světlé obloze.

„Já ji zvednu,“ tiše hlásí Michal a klidným krokem obchází rybník. Zatleská, kachna vyplašeně zamává křídly a rychle se ztrácí nad břízami, hned za ní odlétá další.

Pavel posunkem naznačuje ostatním, aby vyčkali, jestli se ptáci nevrátí. Po deseti minutách se myslivci tiše dohodnou, že Michal zapojí labradory. Dává pokyn a Bruno s Blackem se vrhají do rákosí. Myslivci zaujímají postoj pro střelbu. Z hustého porostu třepotavě vzlétá další kachní čtveřice. Soumrak se už ale proměnil ve tmu, vodní ptáci mizí mezi kmeny stromů a odlétají pro dnešek nadobro.

„Nakonec jich tam bylo šest,“ počítá Jaroslav Zelený a z brokovnice vytahuje nepoužité náboje. Dnešní podvečerní lov je tím u konce.

„Tak vidíte, dneska jsme je nechali,“ usmívá se a růžové náboje vrací do krabičky. Stejná parta se na čekanou sejde i za týden a lovy budou pokračovat až do konce listopadu.

„My si pokecáme, dáme si kafe a jdeme domů,“ uzavírá dnešní lov. Je to letitá tradice, kterou pravděpodobně nezmění ani nové pořádky.