Článek
Obhajoba při zahájení líčení předala soudci Petru Braunovi její omluvu. Soud následně vyslovil souhlas s pokračováním procesu v její nepřítomnosti. "Téměř nevidím, nemohu mluvit a k soudu bych ani nedošla," napsala Polednová v omluvě.
Podle důkazů bylo o trestu rozhodnuto předem
Po přečtení omluvy začal soud předčítat listinné důkazy. Mezi nimi je i posudek tehdejších prokurátorů z 26.5.1950, v němž je u jména Horáková napsáno"absolutní trest (výkon)". Samotný proces, který měl o trestech rozhodovat přitom začal až 30. května, tedy o čtyři dny později.
Milada Horáková před pražským soudem v roce 1950. Foto: Archiv ČTK
Soud četl také dopis anonyma, který údajně pracoval v 50. letech ve věznici na Pankráci a byl osobně u popravy Horákové a dalších tří lidí 27.6.1950. "Stál jsem poblíž prokurátorky Polednové, když při popravě Horákové řekla: "Nelamte jí vaz ve smyčce, uduste tu svini a ty ostatní taky," napsal anonym. Horáková podle něj umírala v bolestech 15 minut. Polednová se pak chlubila fotografiemi z popravy svým známým," uvedl anonym.
Hrozí doživotí
Polednové hrozí až patnáctiletý trest, podle některých médií dokonce teoreticky až doživotí.
Podle obžaloby se během procesu s Horákovou jako jedna z prokurátorů dopustila napomáhání k několikanásobné vraždě. Někdejší poslankyně za národní socialisty byla popravena 27. června 1950, jen několik týdnů po skončení zinscenovaného procesu. Spolu s ní skončili na popravišti další tři lidé - Jan Bouchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl. Další dostali doživotní tresty či desítky let vězení.
V Procesu s Horákovou bylo souzeno 13 lidí. Byli obžalování z vlastizrady a z vyzvědačství. Horáková se podle prokuratury měla těchto skutků dopustit tím, že "už před únorem 1948 ovlivňovala politiku národních socialistů tak, aby je dovedla k imperialismu a k boji proti lidově-demokratickému státu. Navíc poté, co byla zbavena všech funkcí, včetně poslanecké, vešla do ilegality. Sama výslovně doznala, že cílem její nelegální skupiny bylo vybudovat tzv. pátou kolonu v boji proti samostatnosti československému státu a jeho lidově-demokratrickému zřízení," píše se v tehdejší obžalobě.
Polednová vinu odmítá
Tehdejší žalobkyně Horákové Polednová ale i dnes jakoukoli vinu odmítá. "Necítím se vinna. Jen mě mrzí, že k tomu došlo až teď, a ne před sedmnácti nebo osmnácti lety, kdy jsem měla ještě něco v hlavě... Bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní," řekla již dříve Lidovým novinám Polednová. V době procesu jí bylo 29 let.
Z toho, že šlo o politický proces, prý strach neměla.
Zbyla jediná
Podle mluvčího Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) byla Polednová tehdy mezi prokurátory zařazena proto, aby jako žena obžalovala ženu. Do justice se dostala jako písařka na právním odboru Ústředního výboru KSČ, kterou vybrali při náboru na takzvanou právnickou školu pro pracující.
Výroky na adresu Horákové
"Zatímco textilačka Herainová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky," uvedla Polednová v roce 1950 při závěrečné řeči.
Procesu s Horákovou se prý původně vůbec nemínila zúčastnit. "Mě tam najmenovali - já jsem tam ani nechtěla - abych se učila. Jeden vysokoškolský profesor mi tehdy dokonce řekl, to máte štěstí, to se naučíte tolik věcí od takových renomovaných právníků. Vždyť já jsem byla úplné střevo. Ještě jsem ani nesměla sama vystupovat, jen s někým, s nějakým renomovaným prokurátorem," řekla deníku jediná žijící aktivní účastnice procesu s Horákovou, která nakonec skončila jako obžalovaná před soudem.