Hlavní obsah

Obrana si chce rozvázat ruce k zachraňování unesených Čechů

Právo, Oldřich Danda

Na rozdíl od Spojených států nebo Izraele nemá dnes česká vláda možnost vyslat na pomoc uneseným Čechům do zahraničí speciální vojenské jednotky. Kdyby chtěla např. osvobodit pět unesených Čechů v Libanonu, musela by požádat veřejně parlament o schválení. Což nepochybně každou záchrannou akci odsoudí k neúspěchu hned při startu.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Ilustrační foto

Článek

Podle ministerstva obrany situace ve světě dozrála do stadia, kdy by český parlament měl uvažovat o tom, že změní ústavu a vloží do rukou kabinetu víc pravomocí ohledně vysílání vojsk do zahraničí.

Obrana by chtěla nejen to, aby ministři mohli posílat záchranná komanda na záchranu unesených, ale také, aby je mohli vyslat na vojenskou misi NATO nebo EU bez souhlasu státu, na jehož území budou jednotky operovat. To dnes může podle článku 43 Ústavy ČR udělat pouze nadpoloviční většina Sněmovny a Senátu.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Ministerstvo bylo původně kritizováno, že si nechává od parlamentu schvalovat bianco šek pro případné vyslání vojáků do sil rychlé reakce NATO nebo Evropské unie. Obrana si proto nechala udělat analýzu toho, jak lze článek 43 v případě krize a bleskového nasazení vojáků využít.

„Podle analýzy lze rychlé rozhodnutí umožňující vyslání ozbrojených sil ČR do zahraničí v řádu dnů garantovat pouze v případě vlády,“ řekl Právu mluvčí obrany Petr Medek.

Proto podle něj dospěli k názoru, že je v zájmu celé země, aby ústava v budoucnosti pamatovala i na nové situace. „Konkrétně jde např. o vyslání za účelem záchrany občanů ČR v zahraničí, jejichž zdraví a životy jsou ohroženy např. v důsledku ozbrojeného konfliktu, terorismu, kriminální činnosti,“ uvedl Medek.

Dnes může vláda poslat vojáky do ciziny na šedesát dnů pouze s dodatečným souhlasem parlamentu. Další podmínkou je, že je to na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, např. OSN, a s nasazením souhlasí země určení.

Obavy z války

Podle Medka tato podmínka v současné době není vždy splnitelná. „Jde zejména o případy, kdy v určité zemi došlo ke zhroucení státních struktur a taková země nemá žádný orgán kompetentní souhlas vydat,“ podotkl. Takovýto popis splňuje například rozvrácená Libye.

Požadavky obrany se začal již zaobírat ústavně-právní výbor Sněmovny. Podle jeho šéfa Jeroným Tejce z ČSSD bude mít vláda hodně práce, aby poslance přesvědčila, aby na ni přesunuli část svých pravomocí.

„Kloním se k tomu, aby vláda mohla operativně rozhodnout, i bez souhlasu země, ale Sněmovna bude moci na návrh např. 40 poslanců iniciovat jednání, na kterém bude moci rozhodnutí vlády zvrátit, nebo potvrdit,“ uvedl jednu z možných variant.

Obavy má z následků vyslání tajné jednotky na záchranu unesených. „Je to věc natolik mimořádná, že by mohla vyvolat válečný stav. Ale na druhou stranu, kdyby o tom jednala Sněmovna, tak by zase vyslání bylo prozrazeno dopředu,“ podotkl Tejc.

Před nepromyšleným zasahováním do ústavy varuje odborník na ústavní právo Jan Kysela. Podle něj musí nejdříve proběhnout diskuse, proč armáda chce ústavu změnit, a také jestli to přinese kýžené plody. „Odlišoval bych Česko a Spojené státy, které mohou na rozdíl od ČR reálně uvažovat, že své vojáky pošlou tu do Pákistánu nebo Střední Afriky,“ uvedl Kysela.

Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi má podle Kysely česká vláda ve vysílání českých vojáků a přijímání cizích nejvíc svázané ruce. „Je to reziduum roku 1968, které v roce 1992 při přijímání ústavy vyznělo v to, že vysílání i přijímání vojáků musí být vždy se souhlasem parlamentu,“ uvedl.

„Kdybychom teď víc posílili vládu, tak bych nebyl šokovaný,“ dodal.

Výběr článků

Načítám