Obec chce udržet lékárnu. Přijde ji na 1,5 milionu

Po jejím odchodu letos v březnu ji obec zavřela a zhruba čtrnáct set místních obyvatel musí od té doby pro své léky jezdit do 25 kilometrů vzdáleného Českého Krumlova. V sezoně se k tomu přidají ještě dva až tři tisíce lufťáků. Řešení se zdálo prosté. Do stávající výdejny léčiv s mnohem mírnějšími pravidly pro zařízení a fungování se nasmlouvá nový lékárník z okolí, který ji bude spravovat.

To bychom ale nesměli žít v Česku, v zemi až příliš často nepovedených zákonů. Ten, na který narazil Frymburk, sice dovoluje jednomu lékárníkovi provozovat, kolik lékáren chce, ale jenom jednu výdejnu léčiv. Takže úkol se rázem zkomplikoval. Musí se najít lékárník ochotný zaskočit ve zdejší výdejně léčiv, ale nesmí už provozovat žádnou jinou. Jak se na vlastní kůži přesvědčil frymburský starosta, sehnat takového lékárníka není vůbec jednoduché.

„Šel jsem za panem lékárníkem, který má tady ve vedlejším městečku lékárnu, a požádal jsem ho, aby si k tomu vzal ještě tu naši. On mi odpověděl, že kvůli zákonu si ji vzít nemůže, protože ji máme certifikovanou jako výdejnu léčiv, nikoli jako lékárnu,“ popsal situaci Právu starosta Řezáč, který stojí v čele městyse už přes dvacet let.

„Dvě, tři, čtyři lékárny můžete mít, ale dvě výdejny mít nesmíte, to je šílenost,“ konstatuje naštvaně. Když to nejde tudy, zkusíme to jinudy, řekl si tehdy ještě optimistický starosta. Co kdyby obecní úřad koupil lékový box místní praktické lékařce, která by léky, které pacientům předepíše, rovnou vydala.

„Ona se ale vyděsila a začala protestovat, že by to sice ráda udělala, ale že by jí pak mohla hrozit od SÚKL až dvoumilionová pokuta. Takže zase další šílenost. My máme praktickou lékařku, která lék pacientovi předepíše, ale už mu ho nemůže vydat,“ rozčiluje se starosta.

Do třetice chtěl zkusit ještě něco už na první pohled zoufalého. Obecní úřad bude od občanů lékařské předpisy vybírat a někdo z úřadu vždy zajede do vzdálené lékárny pro léky, které lidem následně přiveze a předá.

„Chtěli jsme to takhle zkusit. Pochlubil jsem se s tím kolegovi z vedlejšího městečka, ten mi ale řekl: ‚Oto, proboha, nedělej to. Je to zakázané a dostaneš se do problémů.‘ Štve mě to. Vezměte si, že podobně velkých městeček, která by mohla řešit podobný problém jako my, existují v České republice asi čtyři tisíce. A kvůli těm hloupým předpisům, které nám házejí klacky pod nohy, se v tom možná plácají stejně jako my.“

Příběh tím naštěstí pro Frymburčany neskončil. Nezdolný starosta se vrátil do bodu jedna a jeho známý lékárník mu poradil, jak na to, aby se vlk (špatný zákon) nažral a koza (výdejna léčiv) zůstala celá. „Výdejna léků“ se prostě přestaví na lékárnu, a i když se v ní nebudou žádné lékárnické úkony s výjimkou výdeje léčiv provádět, vlk se nažere a místní už nebudou muset pro své léky dojíždět jinam. Jenže všechno má svou cenu a tato se vyšplhala na 1,5 milionu. Pro malou obec docela pálka.

„Mohlo být na chodníky, vybavení školy, posílení vodovodů a kanalizace, nové vrty. Prostě hezčí městečko,“ vyjmenoval Řezáč, na co jiného se vynaložené finance mohly použít.

„To, co popisujete, není ojedinělý případ. Současná legislativa neumožňuje něco jiného. V tuto chvíli vidím jedinou cestu, a to změnu legislativy, aby mohl farmaceut mít více výdejen ve více městech a obcích. Jiné řešení nevidím. Šance najít farmaceuta, který už nemá výdejnu a mohl by v těchto případech pomoci, je asi jedna ku milionu,“ míní poslanec za KSČM Daniel Pawlas, který se tématy dostupnosti léků dlouhodobě zabývá.