Obchod s dětmi v Česku se špatně odhaluje, oběti policii nedůvěřují

„Zásadním impulzem pro realizaci projektu komplexního přístupu k prevenci a popírání obchodu s dětmi byla znepokojivá situace v rámci evropského prostoru, zejména předpokládaná vysoká latence. V České republice dlouhodobě detekujeme jen minimum případů obchodování s dětmi, a proto jsme rozhodli o výzkumu, který by ten skrytý potenciál mohl odhalit,“ přiblížil ve čtvrtek na tiskové konferenci ředitel odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Michal Barbořík.

Zástupci resortu vnitra, policie a odborníci z neziskových organizací představili výsledky analýzy a spuštění informační kampaně, k níž byl vytvořen i web www.obchodsdetmi.cz, ve čtvrtek u příležitosti evropského dne boje proti obchodování s lidmi, který připadá na pátek.

V České republice bylo v posledních letech evidováno zhruba deset případů obchodování s dětmi ročně, vloni to bylo patnáct. Nejčastěji šlo podle Barboříka o sexuální vykořisťování, což prý vyplynulo i z realizovaného výzkumu v terénu. Šlo spíše o individuální případy, z nichž nevyplývá, že by šlo o organizovaný zločin.

Nejvíce případů se odehrává v Ústeckém kraji, kdy oběťmi sexuálního vykořisťování jsou nezletilé české dívky z chudších poměrů a sociálně znevýhodněného prostředí, případně mladí prchající z dětských domovů či výchovných ústavů.

„Obětí obchodu s dětmi se ale může stát kterékoliv dítě bez ohledu na intelekt, ekonomické zázemí, sociální prostředí nebo funkčnost primární rodiny,“ upozornil Barbořík.

Problémem při odhalování a prokazování této trestné činnosti je její latentnost. Oběti totiž často s policií nespolupracují, neobrací se na kriminalisty, pokud se jim něco nezákonného děje, a je tak těžké to rozkrýt. Důvody podle Hrabálka jsou i takové, že děti prodávají i jejich blízcí a děti se o tom nechtějí bavit. Nebo jsou případy, kdy se děti nechávají vykořisťovat dobrovolně a nemají motivaci to oznamovat.

„Když jde o dobrovolné jednání, tak děti nemají motivaci vypovídat, protože je to pro ně snadný výdělek. Často si také náborují své kamarády, tím pádem se dostávají do dvojí role, oběti i pachatele,“ přiblížil specialista.

Podle ředitelky neziskové organizace La Strada Markéty Hronkové se navíc v souvislosti s příchodem ukrajinských mladých uprchlíků ukázalo, že český systém na to není připraven. Ti totiž podle ní bývají spíše oběťmi pracovního vykořisťování. Organizace zaznamenala v dotaznících případy, kdy mladí Ukrajinci pracovali například bez mzdy či v nedůstojných podmínkách. V menším měřítku pak dospělí zneužívají děti k žebrání nebo drobným krádežím. I zde je ale problém v tom, že se takové případy špatně rozkrývají, i kvůli tomu, že je složitější si vybudovat s ukrajinskými uprchlíky potřebnou důvěru.