Článek
Deset let se připravoval nový obří občanský zákoník. Neplatí ještě ani rok – a už se chystá jeho novelizace. Není už tohle výsměch?
Nový občanský zákoník začíná působit obrovské potíže. Z jednotlivých ustanovení není zcela jasné, co vlastně znamenají. Vzájemně nejsou provázaná. Některé věci se musí napsat jinak, aby byly vůbec realizovatelné.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Právo je proto nepředvídatelné, takže pak není divu, když advokát klientovi odpoví na otázku, jaké má u soudu šance, že neví. To povede k odvoláním a k tomu, že se soudy povlečou velmi dlouho.
Spravedlnost má přitom smysl jen v reálném čase, ne za deset let. Než si řekneme, co to či ono v novém občanském zákoníku vlastně znamená, a jak se míní jeho provázanost, učiní ono meziobdobí ze všech občanů tak trochu pokusné králíky.
Lidi nezajímá nějaká revoluce v právu, ale chtějí jasná pravidla, třeba když někdo dluží peníze.
Nový občanský zákoník se ale musí novelizovat postupně, po částech, ne hystericky, ne bez podrobných analýz. Koneckonců už tvůrci zákoníku uváděli, že po jeho vstupu v platnost bude třeba provést technickou novelizaci.
Buďme konkrétní. Občanský zákoník hodně zahýbal například dědickým právem. V čem?
Od počátku jsem upozorňoval na nesrovnalosti v dědickém právu. Už dnes chtějí lidé sepisovat závěti a mne často volají notáři, jak to mají vlastně podle nového soukromoprávního kodexu udělat.
Společně zjišťujeme, že mnoho otázek nemá praktické řešení. Jeden příklad za všechny. Někdo se rozhodne odkázat svůj majetek vnukovi po dosažení věku 18 let. V mezidobí, od úmrtí dědečka až po osmnácté narozeniny vnuka, podle nového občanského zákoníku majetek nabývá přední dědic, například rodič vnuka.
Jenže to je přitom třeba zrovna osoba, které dědeček nechtěl majetek nikdy dát. Výklad je tak absurdní, že pokud by vůbec nebyl přední dědic určen, tak majetek do doby, než bude vnukovi osmnáct, připadne státu. To je přece nesmysl. Majetek se za tu dobu může zcela rozplynout.
Přitom to lze v popsané situaci vyřešit jednoduše třeba tak, že majetek připadne vnukovi přímo, a na nakládání s ním bude až do osmnácti let věku dědice dohlížet opatrovník a opatrovnický soud.
Můžete uvést ještě nějaký další praktický problém?
Dalším problémem jsou třeba plné moci. Když někdo, kdo se nachází v cizině, chce udělat právní úkon v ČR, sjedná si advokáta. Z nových předpisů se dá usuzovat, že k udělení plné moci je i v tomto případě nezbytný notářský zápis. To ale znamená, že jen kvůli tomu by klient musel přijet do ČR.
Přitom taková plná moc se uděluje právě proto, aby sem cestovat nemusel. Teď se nový zákon vysvětluje tak, že se to tak úplně nemyslelo a že postačí, když si klient advokáta nechá ověřit svůj podpis v cizině.
K čemu to ale vlastně vede? Že právo přestáváme brát vážně a že text zákona chápeme jen jako nějakou nezávaznou pomůcku. V právu se v České republice začíná střílet od boku, přitom vztahy ve společnosti jsou čím dál složitější.
Slyšel jsem, že pracujete na novém zákonu o doručování úředních písemností. Proč?
Současná úprava doručování státních písemností je roztříštěna do bezpočtu zákonů. Je odlišně upravena třeba v občanském soudním řádu, v trestním řádu, správním řádu, daňových předpisech a tak dále. Je nutné vytvořit nový samostatný zákon, který upraví vše jednotně a srozumitelně pro všechny.
Podobná zákonná úprava je konečně třeba i v Rakousku. Státu by se tím současně výrazně posílila pozice při vyjednávání s držiteli poštovních licencí.
Dokud je právní úprava chaotická, logicky si může podmínky diktovat pošta, ne stát. Ale nejde jen o doručování prostřednictvím doručujících orgánů. Obrovské problémy jsou i s doručováním do datových schránek. I to by se mělo novým zákonem změnit.
Je třeba si uvědomit, že řádné doručování státních písemností, především rozhodnutí orgánů veřejné moci, je jedním z rozhodujících předpokladů správného fungování právního státu.
Je proto třeba citlivě vyvážit na jedné straně ochranu práv adresátů a na druhé straně zajistit účinné doručování osobám, které se převzetí písemností vyhýbají a způsobují tím průtahy ve všech druzích řízení.
