Článek
Budiž mu za to sláva, bez ironie. Vždyť aby někdo z politiků oznámil veřejně pokus o korupci, to tu od Pitharta blahé paměti nebylo. Zaplaťpámbu za obnovení tradice! Kořistka asi nemluví do větru, protože jinak riskuje nepříjemnosti před soudem. Jestli má pravdu, pak důvěryhodnost v parlamentní systém se otřásla v základech. Co na to nařčená ODS?
Jeden by čekal, že Kořistku obviní z pokusu diskreditovat opozici a sobě a své mizející straně vdechnout kyslík do plic. Že si to všechno vymyslel, aby se stal mediální hvězdou, symbolem pevného charakteru. Znělo by to věrohodně, vždyť pro proslulost, pro možnost otisknout se sympaticky do paměti voličů se dnes lidi v některých profesích přetrhnou, politici obzvláště.
Zatímco Kořistku z podobných úmyslů obviňují komunisté, ODS se ústy svých vůdců nepřímo přiznává a usedá na lavici obžalovaných dobrovolně. Ne že by Kořistku oficiálně neobvinila z křivého nařčení. Podle vyjádření svých čelných politiků v novinách ale v minulých týdnech jednala s Kořistkou i s dalšími unionisty. Žádné milióny jim ale nenabízela, fuj, to jenom - jak práskli Topolánek a Nečas - jim nabídla politickou kariéru, možnost uplatnění. Když teda tu vládu shodí.
Společností v minulých dnech otřásal korupční skandál z fotbalového světa. Rozhodčí jsou stíháni, že poškodili mužstvo soupeře (v podstatě koalici nebo opozici, vyberte si) za pár kapříků, tedy za peníze. Fotbal je hra, ale politika je docela vážná správa věcí veřejných. Na fotbal si znechuceni prostě už nekoupíme vstupenku, jenže z politiky se žádným znechucením nevykoupíme. Provází nás denním životem, přisátá k nám jak štěnice, od chvíle kdy vstaneme z postele, dokud večer neulehneme. Nejde se z ní vykoupit, ani ji dlouho ignorovat, jak si mnozí myslí.
Poznání, že v těchto sférách se korumpuje, by nikoho nemělo nechat klidným. Přitom to není nic nového pod sluncem, aspoň pro ODS. Připomeňme si jen dvě exotická jména Lájos Bács a Radžív Sinha, která stála na počátku dosud největšího finančního skandálu této strany, odstartovala pád Klausovy vlády a načas poničila těžce se rodící důvěru v politiky a ústavní instituce.
Takže historie varuje. Leč vraťme se k naší aféře. V úterý má Sněmovna hlasovat o důvěře vládě na základě jejího programového prohlášení. Skutečně? Nebudou náhodou poslanci hlasovat spíš na základě nějakých temných dohod, o kterých bychom neměli bez poslance Kořistky tušení? Máme právo, zdá se, mít přesně tohle podezření. A především je tu tento problém: Když někomu v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu nabídnete deset miliónů, je to trestný čin úplatkářství, chcete-li korupce. Když někomu za stejnou věc nabídnete politickou kariéru, jedná se o co? Snad abychom se zeptali nejbližšího právníka.
Předseda Sněmovny Zaorálek je případem znepokojen a zpochybňuje, že jsou teď poslanci ve světle takového skandálu vůbec oprávněni hlasovat o důvěře vládě. V té souvislosti mě napadá: neměla by se tedy Sněmovna nejdřív zeptat na důvěru deseti miliónů českých občanů, a pak hlasovat o důvěře Sněmovně?
PRÁVO 21. srpna 2004