Článek
Na sjezdu zelených jste prohlásil, že zelení jsou konsolidovaní. Vaše zvolení, kdy jste dostal 117 z 222 hlasů, může svědčit o opaku. Myslíte, že jste člověk, který lidi spojuje?
To, že při kandidatuře na předsedu máte relevantního protikandidáta, nevypovídá nic o jednotnosti strany. Jak já, tak Petr Štěpánek jsme byli přesvědčeni, že zeleným dáme víc jako předsedové. Nevedli jsme vyhlazovací válku, na pražském magistrátu vede Petr Štěpánek dál vyjednávání o koalici.
Řada zastupitelů v Praze vás považovala za nejspornější článek na radnici. Čím to?
Jsem prostě trochu písek do soukolí starých pořádků, což jsou zelení i na ostatních radnicích. Bylo to i poučením z vládního angažmá, kdy se zeleným vyčítalo přílišné lpění na vládních funkcích. Ve vedení města proto musíme ukázat, že jsme schopni nadřadit program, za který jsme byli zvoleni.
Koalice ale nemohou hladce fungovat s pískem v soukolí.
Máte pravdu, ale nás nyní čeká krok jedna – tedy znovu zaujmout, říct voličům, že jsme se poučili z minulosti, že jsme jinou SZ než v roce 2006, že nechceme už ekologická opatření jen pro bohaté, že se budeme pídit po příčinách problémů. K tomu bychom chtěli strhnout velkou část občanské veřejnosti, tedy lidi, kteří vědí co a jak, a ne kteří jdou slepě za nějakým šéfem. Zelení v podobě, kterou se jim budu snažit vtisknout, by měli být jádrem širšího hnutí, které by mělo být alternativou jak vůči vládním stranám, tak pravicové opozici. Teď si musíme najít spojence.
Říkal jste, že by SZ měla usilovat i o hlasy lidí, s nimiž ji nespojuje stejný životní styl i hodnoty. Jak to chcete dokázat ve společnosti, která se staví ostře proti imigrantům, nevěří EU a podporuje prezidenta Zemana?
Například předkládáním zelené politiky jako něčeho, co není jen pro bohaté. Nechceme, aby si kvalitnější potraviny a dostupnější veřejné služby mohli dovolit jen někteří a nejčastěji lidé ve městech. Chceme stavět na důvěře, kterou máme u lidí na místní úrovni například ve městech, ale také oslovit i lidi na venkově či v regionech, které často bývají na periferii zájmů. Proto máme ve vedení například lidi z Ústecka.
Jak jste myslel, že ekologická opatření nemají být pro bohaté?
Zelení jsou kritičtí k růstu automobilismu a závislosti na ropě. Regulačním nástrojem je silniční daň, která může být vázána na stáří vozidla, která postihuje nízkopříjmové skupiny, anebo na objem motoru, což by postihlo ty, kteří si mohou dovolit výkonná vozidla.
Strana zelených si pod slovem hnutí představuje něco jiného, než když náhodně vybraní zaměstnanci vstoupí do firmy jednoho člověka a nazvou to hnutím
Mluvil jste o poučení z vládnutí 2006–10, znamená to tedy, že se vracíte k tzv. melounu, zelení navenek, červení uvnitř? Sám tíhnete nalevo.
Úkrok, který SZ absolvovala pod Bursíkovým vedením do pravicové koalice, bylo vychýlení z obvyklé pozice, která je v drtivé většině otázek s tou liberálněkonzervativní pravicí jako ODS programově neslučitelná. Většina návratu k obvyklé evropské zelené pozici se už odehrála za předsednictví Ondřeje Lišky, nyní nedochází k dramatickému úkroku doleva.
Dál budeme hájit hodnoty lidskoprávní, sociální, environmentální. Že jsem osobně více symbolem spíš radikálního pohledu na politiku, je pravda. V mém pohledu je radikalita to, že se ptáme po příčinách, že důsledky problémů nelze řešit izolovaně.
Váš otec je lídr pražské buňky ANO, pomůže to nové koalici na magistrátu?
Pokud jde o magistrátní politiku, tak společně do styku nepřijdeme. Vymezení se vůči hnutí ANO je u mě stále stejné. Strana zelených si pod slovem hnutí představuje něco jiného, než když náhodně vybraní zaměstnanci vstoupí do firmy jednoho člověka a nazvou to hnutím.
Ve vedení ANO je váš otec.
V hodnocení jeho práce se snažím být zdrženlivý, vážím si jí, ale to nemění můj vztah k ANO. Ten prošel vývojem při působení v Praze, kde jsem viděl, že manažeři, které nám ANO slibovalo, jsou lidé, kteří nic pořádného neumějí a všeho se bojí. V tomto ohledu je ANO klam a podvod, to bude třeba voličům ukázat.
Nevlastníte televizi, nepoužíváte auto, nemáte sporák. To vše z přesvědčení?
Myslím, že je dobré zkoušet žít tak, jak si zelení myslí, že je pro planetu únosnější, tedy nehovět každé okamžité spotřebě, k níž nás nabádá reklama. Nechceme to lidem nařizovat. Tím neříkám, že nikdy nebudu mít sporák. Vůz jsem měl, ale pak jsem zjistil, že ho nepotřebuji, tak jsem ho prodal. A televize je vší spotřeby futrál, který prodává reklamu, je to zabiják času a s většinou lidí se shodnu, že v ní stejně nic zajímavého nedávají.