Článek
V oné druhé republice po Benešově odchodu kdejaká ponrava volala "odbenešit"! Výzva "odhavlit" snad ve Sněmovně výslovně nepadla, slyšitelná však byla dobře. Hanbu, vyrobenou poslanci, ponese Česká republika. Počínání poslanců komunistických chápu. Nemohli si odepřít poslední slastné kopnutí do muže, který ztělesňoval odpor k předlistopadové diktatuře. A nedalo se čekat ani jejich alespoň vnitřní přiznání, že bez Havlova "nejsme jako oni" nemávali by dnes tak mocně křídly.
V českých zemích však odedávna platívalo, že vděčnost zavazuje k podlosti, takže v tomto smyslu je všechno v pořádku. Překvapil však nedostatek nejnutnější míry taktu a slušnosti u občanských demokratů. Konec konců to byl představitel ODS, který Václavu Havlovi po jeho posledním projevu ve Sněmovně poděkoval. Bylo to tehdejší poděkování snad ironické? O chování části sociálních demokratů v kauze exprezidentských požitků škoda slov. Od vlády sebevrahů urazili krátkou míli ke straně sebevrahů.
Tak či onak, česká Sněmovna rozhodla: s nejvyššími představiteli státu se po jejich odchodu z funkce bude zacházet jako s obtížným hmyzem. Bez viny na tomto novém mravu není však ani Havel sám. Nemám jediný důvod v dobrém vzpomínat na dobu prezidentství Gustáva Husáka. Dosud se však stydím za to, že demokratický režim v čele s Václavem Havlem tomuto exprezidentovi vyměřil důchod ve výši tří tisíc tehdejších korun. Lhostejnost? Pomstychtivost? Jedno horší druhého. Na závěr třídílného thrilleru zvolili koncem minulého týdne poslanci a senátoři i novou hlavu státu.
Prof. Václav Klaus, CSc., prezident České republiky, jak přičinlivě a s chybějící tečkou za zkratkou druhého titulu s předstihem už pod "prezidentský" portrét napsaly jedny noviny. Chybí tam ještě "major letectva v záloze". Začíná nová éra. Ty přicházejí a odcházejí jako v asijském zvířetníkovém kalendáři, kde každou charakterizuje nějaké zvíře. Nevím, co ten kalendář ukazuje nyní. Třeba éru orla střídá éra ješitného páva. V Asii ovšem.
PRÁVO 3. března 2003