Novohradské šlechtěné husy měly namále, záchrana chovu byla nejistá

„V současné době už je chov zcela obnovený a jedeme ve starých správných kolejích,“ ujistil Novinky ředitel a jednatel Rybářství Nové Hrady Lubomír Zvonař.

Před třemi roky však byla situace nejistá a nikdo nevěděl, zda se podaří chov kvůli nákaze zachránit. „Začalo to na jedné hale a následně, když byl zvětšený úhyn, udělali veterináři stěry. Ptačí chřipka se pak potvrdila i v dalších halách. Ptáci se v nich museli zlikvidovat a objekty vydezinfikovat,“ popisoval jednatel společnosti těžké chvíle s tím, že některé ženy, které se o husy staraly, i plakaly.

Jen díky tomu, že se jednalo o poslední šlechtitelský chov, nemuseli Novohradští nechat zlikvidovat všechny husy. „Mohli jsme z každé linie zachovat sto hus a 33 houserů. To nám nakonec stačilo na obnovu a nyní máme znovu kolem pěti tisíc chovných hus,“ podotkl Zvonař. V halách následně platila přísná hygienická pravidla, všude byla dezinfekce, dovnitř mohli jen vybraní zaměstnanci v ochranných oblecích.

O zrušení šlechtitelského chovu musela však společnost Rybářství Nové Hrady uvažovat také v roce 2002. Bylo to kvůli poklesu poptávky. „V roce 1989 jsme líhli kolem 185 tisíc housat a pak nastal výrazný pokles, dostali jsme se až na třicet tisíc housat, což bylo zcela nerentabilní,“ konstatoval Zvonař s tím, že chov musel být dotovaný z prodeje ryb.

Nakonec však vždy na miskách vah rozhodlo, že se jedná o poslední chov šlechtěných hus u nás. „Chov zůstal a v následujících letech nám pomohla větší propagace svatomartinského vína a svatomartinské husy. Lidi zase začali husy a housata poptávat. V současné době líhneme kolem padesáti tisíc housat a k tomu jsme ještě obnovili chov kachen,“ uvedl ředitel novohradského rybářství.

V Nových Hradech začali šlechtit husy už v 70tých letech minulého století. V té době státní podnik rybářství dostal za úkol začít chovat husy ve velkém, aby se zaplnila mezera v poptávce. V té době se chovaly husy jen v malochovech na vesnicích.