Článek
Sněmovní komise pro rodinu i podvýbor pro prevenci domácího a sexualizovaného násilí se shodly: je třeba v občanském zákoníku zakotvit, že fyzické a psychické násilí na dětech není přijatelnou výchovnou metodou. Co by to znamenalo v praxi?
Zajištění bezpečného dětství a života bez všech forem násilí pro všechny děti, to je pro mě jako zmocněnkyni pro lidská práva priorita. Ještě jako předsedkyně výboru vlády pro práva dítěte jsem navázala úzkou spolupráci se všemi dotčenými ministerstvy, abychom téma mohli uchopit správně a koordinovat snahy i komunikaci.
Hlídání vnoučat prospívá dětem i prarodičům, nic se ale nemá přehánět
Zakotvení nepřípustnosti tělesného trestání ve výchově dětí přispěje k větší ochraně dětí a věřím, že prospěje i rodinám, kde se všichni členové budou cítit bezpečně a pohodlně. Spolu s návaznými opatřeními by každý věděl, co v situaci dělat, na koho se případně obrátit, kde hledat pomoc. Rodiče, kteří chtějí vychovávat respektujícím způsobem, by se pak nemuseli setkávat s nepříjemnými pohledy či poznámkami okolí.
Proč je tato právní úprava potřebná?
Změna zákona, kterou požadují mezinárodní orgány, je jen jedna část celého balíku nutných opatření. V praxi je zejména nutné změnit atmosféru v české společnosti a zvýšit povědomí o zdravém vývoji dítěte a možnostech nenásilné výchovy.
A tady hovořím jak o ochraně před tělesnými tresty, tak násilím psychickým.
Pokud má dvouleté tříleté dítě záchvat vzteku, protože mu v samoobsluze nekoupíme pytlík bonbonů, je potřeba vědět, že je to v jeho věku normální z důvodu nevyzrálé nervové soustavy.
A rodičům je třeba dát nástroje, jak takovou situaci zvládnout a nastavit dítěti hranice. V cizině takovou situaci nelze řešit násilím, a tak rodiče musí hledat jiné cesty. Naopak v České republice může být rodič až vybízen k tomu, že pár facek by si dítě zasloužilo. Tělesné tresty ale nefungují dlouhodobě, protože neučí dítě žádoucímu chování.
Můžete uvést příklad, proč současná norma nestačí?
Současná norma z hlediska mezinárodních závazků České republiky nezmiňuje výslovně, že tělesné tresty jsou ve výchově nepřípustné. A u násilí na dětech nelze stanovovat míru – jedna facka týdně je v pořádku, tři už ne. Například soudy pak nemají vodítko, jak se k takovým případům postavit, jak mají nejasnou normu vykládat.
Zároveň ale zde máme roztříštěný systém péče o děti mezi několik ministerstev, absenci přípravy na rodičovství a partnerství. Polovina manželství se rozvádí, finanční pomoc státu je garantovaná, až když je dítě umístěno do ústavu. Převládá tady stigma, že je nevhodné volat o pomoc, natožpak OSPOD, pokud slyším, že se u sousedů každý týden ozývá křik. A tak bych mohla pokračovat. Norma by ale zřejmě dokázala lépe a včas podchytit týrané děti.
Je nutné zvýšit povědomí o zdravém vývoji dítěte a možnostech nenásilné výchovy
Současně panuje představa, že dítě musím tvrdě vést, aby z něj vyrostl dobrý člověk. Můžu zmínit případ vysoce vzdělaného otce, který bil své dítě páskem přes obličej, aby se dobře učilo. A byl přesvědčen, že toto je ten správný nástroj. Dítě se pak třeba i dobře učilo, ale má trauma na celý život. Nemělo by se pak zapomínat, že nejefektivnějším způsobem výchovy je nápodoba, kdy jde rodič vzorem.
Když to hodně zjednoduším, může novela vést k tomu, že rodič za pohlavek skončí u soudu?
Ne. Domácí násilí jako trestný čin máme ošetřeno jasně. Bavíme se o, řekněme, nejnižších formách násilí, a tedy o změně občanského zákoníku. Nepočítáme ani se stanovením sankce. Takových ustanovení je již v občanském zákoníku několik, například že dítě má ctít své rodiče a manželé se mají respektovat navzájem.
Stejně tak by bylo zakotveno, že nikdo se nemá bít. Plánujeme zakotvení jasného morálního pravidla. Mnohem důležitější je pak současně nastavit systém podpory pro rodiče, která bude dostupná a přijde včas. Pokud rodiny budou mít problém se svým dítětem, najdou informace a kontakty na služby, které jim mohou pomoci.
Ještě dodám, že je potřeba rozlišovat, zda na dítě použiji sílu, abych ho ochránila, tedy ho strhnu, aby nevběhlo do silnice, nebo mu budu působit bolest jako trest, abych ho třeba donutila dělat něco, co si přeji.
Jak zastavit poprázdninovou prokrastinaci u dětí
Kolik zemí už podle tohoto modelu funguje?
Ke konci roku 2021 to bylo 63 států, které nepřípustnost tělesného trestání dětí zakotvily ve své právní úpravě včetně například Zambie a Somálska. V EU jsme se Slovenskem a Belgií poslední. Konkrétně Švédsko k tomuto kroku přistoupilo již v roce 1979, Německo v roce 2000, Maďarsko v roce 2004, Polsko 2010, Rakousko 2011, a i Ukrajina v roce 2014.
Novelu má předložit ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s resortem práce pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Ten fyzické tresty ještě nedávno hájil s tím, že je vděčen rodičům, když mu v pravý okamžik dali facku. Podle něj tak lze dítěti ve výjimečných případech vymezit mantinely. Nemůže se novela tady zadrhnout?
Pro ministerstvo práce a sociálních věcí jako pro gestora Úmluvy OSN pro práva dítěte je toto jedním z důležitých úkolů, jelikož je ČR v tomto ohledu dlouhodobě kritizována Výborem OSN pro práva dítěte. Ministerstvo práce i proto propsalo nutnost nepřípustnosti tělesného trestání a osvěty v pozitivním rodičovství do své Národní strategie ochrany práv dětí (2021–2029) a Akčního plánu k jejímu naplnění (2021–2024).
V současnosti se objevuje plán i v návrhu Strategie rodinné politiky České republiky do roku 2030. S panem ministrem úzce komunikujeme. Věřím, že jeho vyjádření bylo nešťastné, pramenící z nepochopení zkratek v médiích.
Pan Jurečka násilí na dětech rozhodně nepodporuje. Nedávno například zaštítil otevření prvního Dětského advokačního centra v ČR, které proces vyšetřování násilí na dětech značně zjednoduší a poskytne citlivější péči.