Nové léky Němcům hned, Čechům až za rok

Na situaci doplácejí například pacienti trpící nesnesitelnou a paralyzující bolestí hlavy. „Je velký rozdíl před inovativní léčbou, kdy jsem měl konstantní bolesti a i přes dvacet dní s migrénou za měsíc, a situací nyní, kdy mám inovativní léčbu. Frekvence záchvatů je nižší a náklady na rozpočet už nejsou tak vysoké,“ napsal Petr z Prahy organizaci Migrena-help.

Podle průzkumu, který organizace loni udělala mezi 521 pacienty, se čtvrtina z nich dostala k nasazení první léčby po dvou až pěti letech, což má řadu příčin i na národní úrovni, nejen evropské. V Česku užívají nejčastěji lidé s chronickou migrénou triptany, které tlumí bolest a doprovodné problémy.

Dalším příkladem je lék Pluvicto určený pro pacienty s metastazující rakovinou prostaty, o kterém Právo informovalo. EU ho schválila koncem loňského roku. Podle prvotních odhadů měl být v Česku dostupný už touto dobou.

Pacienti ale stále čekají, na rozdíl od těch z USA, pro které je léčba dostupná už zhruba rok. Do Česka se dostává jen část nových inovativních léků, a to navíc se značným zpožděním proti jiným členským státům Evropské unie.

„Zatímco pacienti v některých západních a větších členských státech mají přístup ­k 90 procentům nově schválených léčivých přípravků, v některých východních a menších členských státech činí tento podíl jen 10 procent,“ uvedla v nedávném komentáři pro Právo eurokomisařka Stella Kyriakidesová.

Potvrzuje to také analýza Evropské federace farmaceutických společností a asociací z loňského července. Od roku 2017 do roku 2020 vstoupilo nově na unijní trh 160 inovativních léků. Zatímco v Německu je k dostání drtivá většina, v Česku pouze 88 z nich.

Nejvíc je to znát u léků na vzácná neonkologická onemocnění. I tak ale patří Česká republika k těm lepším případům. Ze srovnávaných 39 evropských států si drží 11. příčku v dostupnosti.

„Důležitou roli hrají indikační a preskripční omezení, která ovlivňují, kteří pacienti se k léčivu mohou dostat a v jaké fázi jejich léčby,“ upozornil výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu David Kolář. Dostupnost léků na vzácná onemocnění se, jak řekl Právu, v poslední době zlepšuje.

Doba, po kterou ale pacienti v průměru čekají, patří stále k nejdelším. V Německu se k prvním lidem dostane léčba za čtyři měsíce od registrace v EU, v Rakousku zhruba za 10 měsíců. A v Česku? S téměř dvouletým zpožděním. Podobně jsou na tom východní a pobaltské státy, nejhůř Polsko či Rumunsko.

České ministerstvo zdravotnictví téma řešilo i při loňském českém předsednictví Radě EU. „Chtěl bych, pokud se objeví nový lék, aby se objevil na všech trzích zemí EU naráz, bez ohledu na to, jestli ten stát je malý nebo velký počtem obyvatel, bohatý nebo chudý národním důchodem a jaký systém pojištění má,“ prohlásil tehdy šéf resortu Vlastimil Válek (TOP 09).

Už dříve řekl, že je pro české pacienty klíčový hlavně přístup k nejdražší léčbě ve specializovaných centrech.

Každý stát má své podmínky pro uvedení léků na trh. Roli sehrává velikost trhu, nastavení zákonů, systém zdravotního pojištění i ceny a úhrady za lék.

„K lokálnímu stanovení ceny navíc dochází až ve chvíli, kdy je léčivu stanovena cena a úhrada ze zdravotního pojištění ve třech jiných státech EU,“ upozornil Kolář. „Do budoucna je tedy otázkou, zda by například tato podmínka nemohla být legislativně upravena, aby se dostupnost moderních přípravků urychlila,“ vybídl.

V českém prostředí se tlačí na nízkou cenu, což vede k tomu, že se někteří výrobci stáhnou tam, kde vydělají víc. „Na menších trzích musíte fixní náklady rozprostřít do menšího objemu balení. Ceny mohou být stejné, ale zisk bude nižší,“ vysvětlil výkonný ředitel České asociace farmaceutického průmyslu Filip Vrubel.

Řešení ale nevidí v hromadném navyšování cen a úhrad. „Podle mého názoru bychom měli sledovat ohrožené skupiny léků, u kterých není žádná patentová ochrana ani exkluzivita, a přesto tady není dostatečná konkurence,“ dodal.

Evropská komise věří, že nerovnost napraví například zkrácením doby, po kterou má výrobce na lék exkluzivitu. Tu by bylo možné prodloužit, ovšem za podmínky, že bude dodávat lék do všech 27 členských států do dvou let od registrace. Podle výše oslovených je to ale iluzorní, jelikož státy samy rozhodují o tom, za jakou úhradu a cenu u nich bude lék k dostání.

Část problému ale dál zůstává na úrovni státu. Třeba zmiňovaní pacienti s migrénou se k účinnějším inovativním lékům dostávají těžko, a to i kvůli nedostatečným kapacitám a dlouhým čekacím lhůtám do specializovaných center, kde se léčba podává. Některá místa mají dokonce od pojišťovny stanovený limit pacientů, kterým lze léčbu podat. Jindy nasazení léčby zdržuje praktik nebo neurolog, který problémy lidí zlehčuje.